Bulharská školka – nahlédnutí do jiné kultury

Získat novou pedagogickou zkušenost v odlišném kulturním prostředí a poznat koncepci a vedení školství jinde než v České republice, zlepšit své komunikační a jazykové schopnosti, to si přála Mgr. Marie Machová, která strávila několik měsíců jako asistentka v bulharské školce.

Marie stála i o to, aby se jí podařilo překonat bariéry ostychu, získat širší přehled v oblasti vzdělání, najít nové cesty a způsoby při řešení výchovných problémů. Jejím hlavním cílem bylo získat novou pedagogickou zkušenost v odlišném kulturním prostředí a poznat koncepci a vedení školství jinde než v České republice. „Největším přínosem bylo naučit se překonávát problémy, od jazykových bariér až po didaktické. Po celou dobu jsem díky bulharské rodině, u které jsem žila, měla možnost poznávat balkánské tradice a odlišnou kulturu. Našla jsem si nové přátele a poznala neuvěřitelné množství lidí.“ Ocitnout se v nové zemi, kde nikoho neznáme a kde je pro nás téměř všechno nové, není určitě jednoduché. A učit ve školce, kde se mluví jazykem, který neovládáme, také není hračka. „Při asistenci jsem zpočátku narážela na problém s jazykovou bariérou. Pracovala jsem s dětmi v rozmezí od tří do sedmi let. Co se týká anglického jazyka, děti v tomto věku nebyly schopny vytvářet věty a jejich znalost byla omezena pouze na slovíčka. Ze začátku bylo obtížné překonávat tento fakt. Při jednotlivých lekcích jsem musela spolupracovat s učitelkou, která mi pomáhala překládat do bulharštiny. Postupně jsem si ale našla způsob, jak s dětmi komunikovat. Dospěla jsem však k závěru, že je pro mě nezbytně nutné naučit se mluvit bulharsky alespoň na základní úrovni,“ vypráví Marie Machová.

Výuka především hrou

Zajímalo mě, co se jí osvědčilo při výuce angličtiny. „Zejména kombinace různých aktivit a činností. Malé děti se učí nové výrazy poměrně rychle a nejlépe si je osvojují prostřednictvím asociací. Každé nové slovíčko se pak potřebují učit na názorném příkladu, zpívat jednouché písně spojené s pohybem, vše si vyzkoušet a prožít prostřednictvím divadla,“ vysvětluje, jaké strategie jsou výhodné při výuce cizího jazyka u malých dětí. „Pohybové aktivity prostřídat s výukovým programem na počítači. Existuje mnoho anglických didaktických programů pojatých hravou formou, které v kombinaci s dalšími aktivitami jsou naprosto ideálním způsobem výuky pro malé děti. Na konci hodiny jsem zkoušela jednotlivá slovíčka či slovní spojení. Zavedla jsem malé notýsky, do kterých jsem dávala razítka za znalost výrazu.“ Podle Marie Machové by lekce neměla u předškolních dětí překročit půl hodiny. Ideální je pracovat v malých skupinkách, maximálně o počtu 8–10 dětí.

Protože o asistenty mohou požádat i české školy, zajímalo mě, co by Marie vedení školy, které o něčem takovém uvažuje, doporučila. „Především pečlivé zvážení, zda je na přítomnost asistenta dostatečně připravena. To znamená možnost zapojit ho do programu školy, zajištění mentora z řad personálu, který ovládá anglický jazyk a je ochotný věnovat se asistentovi… S problémem nepřipravenosti jsem se potýkala od začátku. V prvních měsících jsem se s obtížemi domlouvala s ředitelkou na pracovní náplni. Nebylo to zapříčiněno její neochotou či neznalostí situace, ale jazykovou bariérou. Nikdo, s výjimkou učitelky angličtiny (ta docházela do školky jen dvakrát týdně), nerozuměl ve školce anglicky! Komunikace tedy probíhala pouze v bulharštině. Pokud nastane podobná situace, doporučila bych škole, aby pro asistenta zajistila jazykový kurz nebo přítomnost osoby, která je schopna tlumočit.“ Informace o asistenčních pobytech a dalších programech najdete na webových vzdělávací stránkách Národní agentury pro evropské programy (www.naep.cz).