Názory k článku Otcovské fejetony: Víc než známky

Souhlasím s Mirkou,
samozřejmě se nedá tolerovat nezájem o konkrétní předmět, byť okrajový. Pokud nemá dítě žádnou snahu ani zájem, je to jasný.
Mě vlastně jde celou dobu o to, že se mi zdá strašně nespravedlivé, hodnotit znalosti i dle toho s kým víc a s kým míň mlátí třeba puberta. Někdo je třeba klidné dítě, působí jako vyloženě studijní typ, ale jiný je víc divočejší, víc provokuje, ale přece může být i mnohem chytřejší. Proto si myslím, že je nutné znalosti a chování co nejvíce odlišovat.
Je to taky hodně o tom, uvědomit si, že to i ty děti nemají lehké a že my jsme v jejich věku nebyli o nic lepší!

Sally,

asi bych se přiklonila k tomu, že na chování máme jiné nástroje, než je klasifikace...dokud platily předpisy, mluvily jasně: hodnocení odráží faktický výkon žáka v daném předmětu. Do klasifikace nelze zahrnovat kázeňské přestupky a chování žáka v hodině.

Je mi líto, ale učila jsem jak předměty důležité (maturitní) tak okrajové, nepovinné a podobně, ale s chováním si prostě učitel musí poradit jinak. Jediné, co jsem ochotna zahrnout, je vztah k předmětu - jestliže nemusí kreslit a stačí mi, přinese-li referát k látce (třebas životopis malíře) a on na to celý rok kašle, nemůže se pak divit.

Nevím, nevím, nerada, ale nesouhlasím. Třeba názor, že svědčí o kultuře v rodině, že přiběhli s křikem na učitelku. Mě je tak stejně protivný a taky dle mého svědčí o kultuře a to možná ještě horší, když jsou rodiče zticha, neumí se zastat svého dítěte a kývou učitelce na všechno jako ovce nebo dokonce nosí pozornosti! A rozhodně jsem proti aby chování jakkoli ovlivnilo známku z nějakého předmětu! K tomu jsou třídní a ředitelské důtky. A snad se na vysvědčení klasifikuje chování zvlášť. To nemá se znalostmi, co dočinění.

Tak jsem si pročítal diskuzi o známkách z TV.
Musím Vám napsat taky jeden případ. Nevím, jak to chodí teď, ale když jsem chodil na základní školu, nebylo pro nás, jako pro žáky, důležité z ČEHO známky máme, ale JAKÉ známky máme. V praxi to znamenalo, že ten, kdo neuměl kreslit případně cvičit, měl horší vysvědčení než ten, kdo třeba flákal psaní a čtení.
Mluvím z vlastní zkušenosti - ve čtvrté třídě jsem dostal na vysvědčení trojku z TV. A to i přesto, že ve škole bylo oznámení lékaře, že nejsem líný, ale vzhledem k prodělané poporodní obrně jsem prostě pomalejší v reakcích (dodnes nechytím předmět, letící mým směrem).
Trojku z TV jsem tehdy obrečel - a dlouho jsem to učitelce nemohl zapomenout. Jako čtvrťák jsem měl tehdy "nejhorší" vysvědčení ze třídy - ostatní měli maximálně dvojky.
Chápu, že je třeba ohodnotit tělesnou výchovu. Ale Vy zase pochopte, že jsou lidi, kteří prostě přemet stranou NEZVLÁDNOU - ať už k vůli strachu či z jiných důvodů.
Musím se také připojit k jednomu názoru zde - Výchovy se u nás NEVYUČUJÍ. Kromě mé sestřenice, která má aprobaci matematika - hudební výchova, jsem se za osm let školní docházky nesetkal s učitelem, který by vysvětlil způsob malování obličeje, malování hlinkou či křídou - dostali jsme prostě pomůcky a "malujte". V hudebce zase bylo zcela běžné, že jsme dostávali známky za "poslech" (ten kdo neměl hudební sluch, neměl šanci od sebe rozeznat dvě skoro identické skladby). Za svůj výkres jsem jednou jedinkrát dostal dvojku - a to jsem se maximálně snažil. Z hudební výchovy jsem měl jedničku jenom díky jakémus - takémus hudebnímu sluchu a docházení na hodiny hry na akordeon. Výtvarná a tělesná výchova byly pro mne noční můrou - a nyní zpětně zjišťuji, že ti, co měli jedničky, se dnes zadýchávají při výstupu do schodů, které já zvládám naprosto bez problémů a když mají nakreslit helikoptéru, vyjde jim z ní komár. Tak mi řekněte, co dá člověku výtvarná, tělesná či hudební výchova

Jejda, tak to my jsme dřeva dostávali...

Ale sestra dostala v osmé třídě dvojku z tělocviku. Odmítla hrát vybíjenou proti klukům s tím že to nemá smysl, že jsou kluci silnější, a že se nenechá zmasakrovat. Taky byli silnější, a aby to předvedli, holky odcházely fialové a přelomené vejpůl ranou balónem, a sestra, která do pole nenastoupila, obdržela svou první (a poslední) dvojku na vysvědčení v životě (tedy na základce) za špatný a nesportovní přístup...