Re: Nevěra - co s tím?

Ahoj Terezko,
dost mi to připomíná můj příběh: chodila jsem s dva roky s klzkem (Petrem), po roce a půl jsem zjistila, že má Petr na mě méně a méně času, že náš vztah je plný výmluv, lží a tak jsem taky začala pátrat. Vypátrala jsem, že si začal se svojí novou kolegyní. Vše jsem mu řekla a on se po dlouhém zapírání přiznal. Přesně jako ty jsem nehysterčila, stálo mě to dost nervů, ale přidat do toho hysterii nemá cenu. Tak jsme se domluvili, že on toho nechá a opravdu po nějaké době to začalo být lepší a lepší, dokonce na důkaz naší lásky jsem se k němu přestěhovala. Já jsem se s tím ale vnitřně srovnávala dost dlouho, pořád ve mě byl ten červík. Nakonec jsem je spolu potkala v restauraci v intimním obětí. Stálo mě to dost proplakaných nocí, ale tohle už jsem nepřekousla. Dokáži nevěru pochopit, ale jen jednou. Nyní chodím s přítelem (Honzou) třetí rok, jsem s ním moc štastná, protože on mi dokazuje každý den co pro něj znamenám. Bydlíme spolu a příští rok plánujeme svatbu. Někdy mě minulost začne hlodat a já si říkám, zda jsou všichni stejní, ale pak na to velmi rychle zapomenu, nikdy tomu nezabráním, tak proč se nervovat už nyní, když to není aktuální. Přeji ti, aby jsi se správně rozhodla a nezapomeň, že on není poslední na světě.
Radka.