21.11.2003 22:38:15 Klárka
Prosím o radu.
Mám vlastně opačný problém než o kterém tu diskutujete, a proto bych ráda slyšela Váš názor "z druhé strany". Nemám problémy s úžasně fungující rodinou mého přítele a jeho hodnou maminkou, problémy dělají moje rodiče.
Se svým přítelem chodím už pět let (je nám 24), studujeme. Moji rodiče jsou rozvedeni. Žiji s maminkou a starší sestrou. Maminka i sestra s Pavlem vždycky výborně vycházeli. Máme rodinný domek, na kterém je hodně práce a většinu ji dělá Pavel.
Příští rok v červenci se chceme vzít.
Vlastně nevím, kdy problémy u nás doma začaly. Ale už víc jak rok se snažím schovat před Pavlem a jeho rodinou agresi svoji maminky a sestry proti mně a co je horší - v posledních 4 měsících i proti němu. Mám se prý s Pavlem rozejít jenom proto, že od té doby, co s ním chodím, jsem na maminku čím dál tím zlejší. Zní to hrozně, co?
Jinak já jsem samozřejmě strašně zlá, líná, nešikovná, závistivá, nepřejícná. Nemám představu o skutečném žívotě. Kdybych mohla, ihned bych prý své mamince zabodla kudlu do zad, ...
Na konci prázdnin jsem to už psychicky nevydržela a vybrečela jsem se Pavlovi v náručí s tím, že mám doma nějaké problémy, o kterých nechci mluvit. Akceptoval to, ale je to první věc, kterou před ním tajím a je mi to pro mě docela náročné. Nemusela jsem mu nic vysvětlovat asi taky proto, že na mě doma křičí, i když je u nás on. Ale v ty chvíle jsou na mě mnohem hodnější než, když tam není. Asi si myslí, že problém zbytečně zveličuju. Teď jsem na kolejích, domů jezdím co nejmíň a děsím se vánoc.
Pavlova rodina je idilicky fungující. Myslím, že je lepší, když Pavel nezná vyroky mojí maminky, ale vzhledem k tomu, že by se měla začít chystat svatba,a že jediné, co jsem se k tomu dozvěděla doma jsou podmínky, za kterých je moje maminka ochotná na svatbu jít, brzy všechno praskne. Myslím, že Pavlovi rodiče to nepochopí a že ztratím jejich důvěru.
Odpovědět