Re: Ze v tom nejsem sama?

Ahoj Stáno a všichni, kdo jste mi napsaly!Stáňo -Mas pravdu, tchyne a syn se narodili ve stejny den.Ja jsem pro ni mela pripravený dárek, stejně tak moje máma.Chtěli jsme oboje narozky oslavit najednou.Ale bohuzel. Me hrozně mrzí, že ačkoli tchýně ví, že vím naprosto přesně jak to u nich doma chodí a že je mi jasné, že se muže bojí, tak se mi snaží vnutit tuhle pitomou výmluvu.Mě je přece jasné, že jí to zakázal.Ale proč mi to neřekla na rovinu, já bych navrhla řešení. I když tím najlepším by byl rozvod. Po té oslavě k nám přijel tajně švagr a nakonec i synovec se švagrovou. Ta to totiž má asi také zakázané,nebo spíš souhlasí s tím, že muž doma vládne pevnou rukou a žena ho má poslouchat.Běhá mi z toho mráz po zádech. Možná, že to ale ještě naposled zkusím, o té neutrální pude jsem také přemýšlela, přesněji o té kavárně, ale děsí mě,jak málo jsem tchýni znala. Nikdy bych nevěřila, že nás takhle odepíše, jen tak, bez jediné návštěvy nebo telefonu. Tchán se takhle pohádal už se všema lidma, kteří tchyni byli blízcí,ale za všemi to období jezdila tajně,tak proč ne za námi?Zvala jsem ji milionkrát a manžel, nebo já bychom pro ni i dojeli.No nic,paradoxně se mi ulevilo, když jsem s ní ted mluvila před tou oslavou,i když jsem ji evidentně naštvala,alespon vím,na čem jsem.Díky za povzbuzení,jsem z toho hrozně zmatená, u nás doma takový vztahy nikdy nebyly, a kdyz byl problem,tak jsme SI TO VSECHNO VYRIKALI, proto je mi špatně z těhle vztahu, kde se sestra bojí mluvit s bratrem, matka se synem,všichni se snachou a s vnukem.Mějte se díky, jsem ráda že v tom nejsem sama.Jo a pokřtili jsme ho v katolické církvi. Markéta