tchani, tedy chlapi

V souvislosti s leckterymi prispevky tady jsem se rozhodla zavzpominat na muze, ktery odesel drive, nez stacil byti mym "milovanym" tchanem...Byl pritelem me ovdovele tehdy skorotchyne a byl typickym broukem Pytlikem, ktery vsechno vedel, vsude byl a od vseho mel klice..nejmene dvoje!!! Co bylo ale horsi byl typickym sovinistou, nesnasejicim zenske pokoleni resp ty, jejichž naplni zivota neni stat u plotny, cekat az prijde ON, servirovat pivo noviny a neprekazet pred televizi. Nejdrive jsem pri kazde jeho hlasce mela slzy na krajicku a pak se to nejak zlomilo, resp. preteklo a bylo mi jedno, ze je mu jednou tolik, kdyz mi tyka, budu mu taky (pravda na sucho polknul a pak se hlidal, tykal mi, jen kdyz ho moje diskuzni prispevky privadely k silenstvi). Nebylo to reseni, ktere by nas dostalo na pratelskou uroven, nevychazeli jsme spolu dobre, ani muj muz. V rodine s nim vysli jen ti, co umeli zaprit sami sebe a pretvarovali se, oslovovali ho zdrobnelinami a me a memu muzi pak postrane plakali na rameni, jaky on je...(doplnte cokolliv hanliveho). Jeho smrt rozdelila ty vzajemne osudy, zaroven vsak odlehcila vzajemne vztahy ostatnich..Je to hloupe, ze nektere veci lide neumi vyresit a musi to udelat az osud..Je zvlastni slyset rikat kamaradku: Matka meho muze zemrela drive nez jsem ho poznala..naštěstí..Je to smes pocitu, ktere neumim definovat..Chapu, ze se ji ulevi, nema klasicky problem zvany tchyne, zaroven ale musi soucitit se svym milym..vzdyt mamu mame jenom jednu..Nebo proste nesouciti a "jenom" miluje ?? Ale soucit prece k lasce patri..tedy k te nesobecke..Jenze v tehle diskuzi jsme asi vsechny pekne sobecke..jde nam predevsim (stejne jako nasim rodicum a jejich rodicum) o tu nasi rodinu..Zvlastni, mozna prave proto, zadna generace ani pred nami ani po nas nevyresi problem zvany snachy zetaci, tchani apod...