23.11.2003 14:05:10 JaninaH
Pro Kláru - jiný pohled
Kláro,
zažila jsem kdysi přesně totéž, co popisuješ. Mamka byla hrozně proti mé svatbě s přítelem, se kterým jsem jako ty chodila delší dobu, dělala mi scény, dokonce i přímo na svatbě, byl to totální trapas. Vůbec jsme si v té době nerozuměly, nechápala jsem, oč jí jde, naopak rodiče mého přítele mi připadali skvělí, báječní lidé. Proti mým rodičům, úplně obyčejným a všedním, to byli lidé vzdělaní, zcestovalí, šarmantní. Dokonce jsem to jednou mamce v afektu řekla, že jsou mnohem „lepší“ než moje nudná rodina. Kláro, později jsem se za tento výrok hluboce styděla. Pokusím se vysvětlit, proč.
Za prvé, mamka se nám dětem nikdy nesvěřovala se svými fyzickými či psychickými potížemi. V té době, o které píšu, jí bylo 50 let a byla tedy v období přechodu. Je to pro ženu období velkých hormonálních změn, které může podstatně ovlivňovat její chování. To mě tehdy vůbec nenapadlo, až zpětně jsem pochopila, že to mohla být příčina jejího agresivního, až zlého chování k okolí. Nemůže to být případ tvojí maminky?
Za druhé, mamka měla vždycky výhrady vůči mému nastávajícímu, které jsem absolutně „nebrala“, připadal mi skvělý, stejně jako jeho rodina. Bohužel se postupně ukázalo, že měla téměř ve všem pravdu a naše manželství dnes je velmi podobné jejím tehdejším „katastrofickým scénářům“. Nikdy si jí nestěžuji, nikdy jí to nepřiznám, ale obě „víme“.
Za třetí, týden po svatbě měl manžel vážnou autonehodu. Psala jsem o tom nedávno v téhle samé diskusi, bydleli jsme u manželových rodičů, měli jsme rozestavěný domek…A najednou bylo všechno pryč. A tehdy, v krizi, se ukázalo, kdo je kdo. Nebudu se o tom podrobně rozepisovat, bylo to složité, ale ukázalo se, že ti milí a vzdělaní lidé jsou sobci, kterým na mně vůbec nezáleží. Dnes s nimi vycházím celkem dobře, ale tehdejší chování ke mně jim nemohu zapomenout. A naopak moje rodina mě podržela a pomohla mně i mému muži přečkat to hrozné období. Odstěhovala jsem se na čas zpátky domů, než se muž vrátil z léčení, a s mamkou jsme si odpustily.
Kláro, nechci obhajovat chování tvojí maminky, asi není správné ani pěkné. Ale myslím si, že ji k němu nevedou zlé úmysly,ale starost o tebe a láska k tobě, stejně jako tomu bylo u mé mámy. Určitě tě tím, stejně jako mě, neodradí od svatby s přítelem, to je od matek naivní, vnucovat svou vůli zamilovaným dcerám. Ale co bych byla udělala úplně jinak a co bys měla uvážit, je svatba, myslím obřad samotný. Žádnou bych nedělala, jen my dva, svědci, a dost.. Jsi si jistá, že maminka ve svém nynějším rozpoložení svatbu zvládne? Ta moje ji tedy nezvládla.
Držím ti palce, aby všechno dobře dopadlo.
J.
Odpovědět