Re: Zrada, zklamání

Milá paní Marie,
přečetla jsem si Váš příspěvek a těch několik odpovědí. Všechny odpovědi Vám dávají takové ty čítankové rady. Zvednout si sebevědomí, nesedět doma, pokusit se najít si přátele. Jsou to opravdu účinné rady, ale ... Člověk se musí od něčeho odrazit. A nemusí to být jen to pověstné dno. Nechtějte všechno najednou. Nedávejte si nereálné cíle. Ono, každý jsme jiná bytost. Možná, že by Vám pomohla návštěva odborníka. Dneska už navštívit psychiatra nebo psychologa není žádné tabu a věřte mi, jestliže nevíte kudy kam, je to to nejlepší, co můžete udělat. Ani pak ale nečekejte, že Vás Vaše bolest a trápení přejde hned. Bude Vás to stát hodně času a sil. Ale Vy jste už první krok k sebeuvědomění udělala, o svém trápení jste napsala, za to si zasloužíte pochvalu. Marie, moc Vás prosím, zkuste z té bolesti nejdříve něco malinkého vytěžit pro sebe. Jenom pro sebe! Určitě existuje nějaká věc, nebo činnost, která ve Vás vyvolá příjemný pocit nebo hezký zážitek. Pak se k tomu upněte, alespoň na malinkatou chviličku. Uvidíte, půjde to, ale nechtějte po sobě zázraky, nebuďte na sebe moc přísná. A když budete mít pocit, že jste jednou nahoře a pak zase dole, tak si říkejte, že je to naprosto normální. A přidám jednu vlastní zkušenost - věřte mi, dobré náladě se dá naučit!!! Vždyť i ve Vašem jsou lidé, kteří Vám určitě neublížili, a proč byste měla ubližovat jim svou bolestínskou náladou. Asi si teď říkáte, co je to za nesmysl, ale zkuste si vzít zrcadlo a jen tak se na sebe usmát. Nejde to? Ale ano. A co kdyby ten úsměv na tváři zůstal! Pro začátek se usmívejte. Víte, musíme se naučit odpouštět hlavně sami sobě - nevěřila byste, jak je to někdy těžké přijmout sama sebe. Marie, v životě jsou hodnoty, které jsou důležité opravdu a pak ty, o kterých si to myslíme. Bohužel zdraví vždycky ocení víc nemocný, že. Existuje spousta bolesti a samoty. Až budete silná - a Vy budete!!! - tak zjistíte, že existují lidé, kteří vás moc potřebují. Moc Vás zdravím. Aneta