Re: Zrada, zklamání
Krásný den paní Marie!
Již předchozí příspěvky řekly mnohé. Mohla bych být klidně Vaší dcerou, ale doufám nepohrdnete několika mými postřehy. Už jsem také pocítila samotu a opuštěnost. Životní zkoušky nám ale nebyly dány, aby nás zničily, ale aby nás posílily, i když Vám to v tomto okamžiku přijde nemožné. Ale až se za nějaký čas otočíte zpět, tak zjistíte, že Vás to posunulo vpřed, ale musíte se k tomu postavit čelem, i když to moc bolí... A jak? Především nesmíte zničit sama sebe. Kolem Vás jistě žije spousta lidí, kteří se cítí také samy. Jenom stačí otevřít oči! Především se ale nevrhejte do nového vztahu, raději vyhledávejte dámskou společnost nebo klidně manželské páry, rodiny!
A co mě velmi pomohlo v podobných chvílích! Příroda, pohyb, jakákoliv aktivita, hlavně neseďte doma a nelitujte se! (I když pořádně se vyplakat velmi pomůže!)
Choďte do přírody (to je jeden z nejlepších léků!), plavat, jezděte na kole, příhlašte se na jazykový nebo jakýkoliv kurz (neříkejte, že jste na to stará!), vemte děti známých do ZOO, půjčte si knížky o věcech, které Vás zajímají, zajděte si do muzea, na kosmetiku, ke kadeřnici, vytáhněte šicí stroj, mohla bych pokračovat do nekonečna. Vždyť se dá dělat tolik věcí, i když je člověk sám. A mohu Vám potvrdit z vlastní zkušenosti, že mě tady tyto věci dostaly nahoru, když bylo zle. A taky při nich poznáte spoustu nových lidí!
A co se týká Vašeho přítele, nechte tomu volný průběh! Nesnažte se Váš vztah uměle prodlužovat, nemá to cenu.
Držím Vám palce a věřím, že to zvládnete!!!!
Alena :-)
PS:Jeden citát na závěr:
Člověče, zvedni hlavu, vychází slunce!
Odpovědět