Re: Zrada, zklamání

Jarko,
asi taky tušíš, že i moje postřehy jsou jaksi na vlastní kůži prožité. Ztráta blízkého člověka (ať už je to úmrtí nebo rozvod) je vždycky zkouška toho, co člověk vydrží. A je hrozně důležité, že v takovou chvíli není sám! myslím si, že dneska s odstupem doby, se ráno s čistým svědomím můžeš na sebe kouknout a říct, jo jsem dobrá, protože jsem to zvládla. A jestli někdy přijde splín a smutek, tak je to takový ten stesk, který už neubližuje,ale patří k životu. Takže mějme radost z každého dne, naučme se každý den se potěšit, pochválit se samy za něco! Za cokoliv - i banalitu - třeba, že se nám povedla večeře nebo! V tomto případě neplatí, že sebechvála nevoní! Když nám to
pomůže, proč ne! Děvčata, ženský nejsou žádný chudinky, už od přírody. Za slzy se nestyďme, ale plačme, když nás nikdo nevidí, viděly jste už hezkou uřvanou ženskou?? Já tedy ne. Přeji všem hezký sluníčkový den a Jarko, Marie a všechny Vy ostatní, které si hrábly někam dolů, říkejte si se mnou: Když nejde o život, jde opravdu o ....