Re: Přešel někdo z hejného zpět ke klasice?

Já si právě nemyslím, že je to metoda vhodná na doma. Její nedílnou součástí je vrstevnické učení, to se doma nahrazuje těžko. Nejde o to, aby si na všechno každé dítě přišlo samo, ale že na něco přijde ten a na něco onen, vzájemně si vysvětlí, případně ukážou různé způsoby řešení, myšlení. Mozky, které nejsou zkostnatělé zaběhanými způsoby dokážou neuvěřitelné věci. No a zároveň děti, kterým se až tak přemýšlet a vymýšlet nové nechce, je předloženo na výběr několik cest, z nichž některá tomu dítěti sedne nejlíp. A může ji pak používat podobně, jako část populace používá třeba trojčlenku. Prostě tohle dáme sem, tohle tam a tady je výsledek. V klasice se bohužel často předloží jedna cesta, a když ta někomu nesedne, má problém, protože sám jinou většinou nenajde a když, tak je za to leckdy penalizován.

To je jak s tou násobilkou. Kdo má dobrou paměť, dříve nebo později těch 200 příkladů v hlavě mít bude. Kdo s pamětí bojuje, musí mít jinou cestu, jinak je v háji. A nemusí to být zrovna tabulka násobků. Strašně málo se používají multisenzoriální metody, nehledí se na způsob žákova učení, většinou se nasadí jeden mustr na celou třídu a komu nesedne, má smůlu. Když se dá prostor skupině různých dětá, šance, že nakonec každý najde způsob, jak to zvládnout, se o dost zvýší. Hejného různá prostředí proti klasice umožňují si představu o počtu, čísle a vztazích vytvořit různými způsoby. Klasika jsou jen čísla, grafické značky, které paradoxně dětem s dobrou pamětí často zavřou cestu právě ke správnému vybudování matematického myšlení.