Re: Kudy dál s mámou

No jasně, ale moje máma je vlastně mladá, nemá ještě sedmý křížek. K psychiatrům ji vlastně před pár lety donutilo to, že měla pocity řady bolestí, pro které doktoři nenalezli příčinu. Takže jí jednou na ambulanci v nemocnici vyhodili a buď si dojděte domů (v noci), nebo vás sanita odveze do Bohnic. Tam ji za 2 měsíce dali na gerontopsychiatrii dohromady a nasadili větší půlku z té léčby.

Letos to s ní bylo špatný, dezorientovaná, viděl jsem několik testů na demenci/delirium. Ten skok byl takovej, že jsem myslel na CMP. Tak nás přes internu a neurologii (diagnóza zmatenosti, bez velkých nálezů- iktu, jen s cerebrovaskulárními chron. změnami) poslali zpět k jejímu psychiatrovi. Ten nás přijal (byl trochu problém s tím zajistit ten samý den), a odeslal opět na gerontopsychiatrii. Jenže tam nás jako nespádové nepřijali a odeslali údajně na gerontopsychiatrii na Kateřinky. Tam to oproti Bohnicím, bylo minimálně daleko méně inspirativní, žádné vyvádění pacientů do zahrádky, žádný moderní nábytek, kobka, klecové lůžko hned vedle. Dekubit.

Ale léky (ten koktejl) má z gerontopsychiatrie.

Ona si doktory ale taky vybírá, většinou přes své přátele ze starých dob... Takže není jednoduché ji vzít k jinému doktorovi. Většina se jí taky chce zbavit, takže když ji přijímali, tak měla několik léků - analgetik a placeb.

Teď už je mamka docela hodná, ale moji cholerickou hežčí půlku dokáže vždy vytočit, že nepoděkuje, že ji komanduje jako služku (a to teď manželka hůř chodí), že se nezeptá "co to stálo"...

Potřebuju aby přežila ten dekubit... pak už léky zaberou. A aby se jí navrátilo spontánní močení.