14.9.2014 11:24:08 karina1
Re: Kudy dál s mámou
Pořád vidím prapůvodní příčinu všech nesnází v psychice Tvé matky. Ono se říká, že "hlava řídí všechno" - a u ní tedy hodně špatně.
Např. mojí matce mnoho let bezstarostně její psychiatr předepisoval bendzodiazepiny (asi jsem to nenapsala úplně správně)...naprosto nevhodné už vzhledem k věku - matka se dostala do těžké závislosti na Lexaurinu, Protazinu apod...díky doktorům - aby od ní měli pokoj (ona byla vždy spíš nespolupracující konfliktní pacient), tak psali recepty - přímo psychiatři. Mně to došlo až po hodně letech, kdy začala vyvádět neskutečné věci - a taky změna osobnosti (paranoia vůči nejbližším lidem, zloba, agrese, škodolibost...to je na román). Před nějakou dobou jsem zde i otevřela diskusi na toto téma (závislost na lécích), všechny ty příznaky jsem si dala dohromady. Pomohl jí tiaprid (trvalo ale několik týdnů, než se srovnala) na to, aby s ní bylo k vydržení a začala přemýšlet trochu "normálně". Po změně psychiatra sice Lexaurin atd..užívá dál (už se toho asi nikdy úplně nezbaví), ale doktor je rozumný a snaží se ji v tomto "udržet na uzdě"...a taky skončila na jaře na interně s tlakem 240/110, tep 120...bere asi 4 léky na srdce - a to jí taky pomohlo - kupodivu asi i na psychiku, Tiaprid už teď nebere (nemůže to souviset s tou vaskulární demencí?).
Velkou výhodu máš v tom, že tvoje matka je zřejmě ochotna brát léky a doktorům věří....u nás to bylo vždy naopak. Určitě bych začala tou psychiatrií (už se opakuju). Apropo - to že má někdo "úctu" k pacientovi - ještě neznamená, že je vhodný doktor pro každého - viz. Lízina poznámka o "koktejlu" léků. Dle toho, jak matku popisuješ - měla určitě brát něco na "hlavu" už spoustu let před tím, nemuselo to tak dojít - jak to došlo.
Odpovědět