Re: Kudy dál s mámou

Pocetla jsem si, doufam, ze jsem to pojala cele.

Technicky vzato jsi schopen to nejak zvladnout, ovsem psychicky je to slusna pecka.

Mam z toho pocit, ze nejvetsi bariera je tvoje vkastni rodina, ktera jaksi uplne neschvaluje tvuj pristup, ne ze by se bylo cemu divit, ale to je bohuzel presne to, co potrebujes nejvic. Nekde musis nacerpat ztracenou energii, protoze pece o cloveka tohoto typu neskutecne vycerpava.

Na tvem miste bych naprela diplomaticke domaci rozhovory timto smerem. Pochvalu a povzbuzeni potrebujes ty.

Ne ze bych nechapala tvou zenu a tve deti, ale tohle je krivda takoveho typu, jako kdyz na tebe spadne meteorit, proste spadl a musite se s tim vyporadat, nezavinil to nikdo.

Sednete a vypracujte realny plan, ty sice orevezmes vetsinu pece, ostatni jen vypomuzou, jak jsem cetla, tak zase tak moc jsi po nich nechtel a v zadnem pripade te nebudou shazovat, vycerpavat te pomlouvanim tve matky, to at si ulevi mezi sebou a prevezmou veskerou peci o vasi domacnost.

Beze srandy a muze po mne klidne nekdo hodit sutr, ale vyznamneho zivitele rodiny je treba hyckat, co jen to jde. Pokud totiz ostatni maji materialni naroky, tak zavisle na tobe. Bez tebe nebude lepsi skola, bydleni a kdo vi, co jeste.

Musite zasednout a bez emoci a hloupych pocitu krivdy zacit rokovat, vcetne toho, ze nejen tva matka, ale predevsim ty, potrebuhes veskerou moznou pomic vcetne te moralni podpory.