Re: Kudy dál s mámou
můj přístup, který nikomu nevnucuji
- účelně vynaložené peníze (tedy na pračku, léky atd) na partnerova rodiče bych neřešila vůbec, dluhy a rozmary platit ani náhodou (i když u Vážného to chápu, i on měl co ztratit)
- občasné pomoci bych se nebránila, ale jako lev bych si bránila svůj osobní prostor. Pokud by někdo v něm dokázal koexistovat, tak bych si ho domů vzala ráda, ale v situaci, kdy se ke mně celý život choval hnusně a v demenci to ještě graduje, bych se dost rezolutně postavila tomu být s ním v jednom bytě. Byla bych ochotná zařídit a zaplatit jakékoli zařízení, na které bychom dosáhli, jen abych nemusela být v jednom bytě s osobou, co mi nadává a fyzicky mě napadá.
Odpovědět