Re: Něco za něco - nebo jen šťastné náhody ?

Ahoj Radko,

zdá se Ti to, o čem píši jednoduché ? Tak jsem asi srab, protože pro mě to tak úplně jednoduché nikdy nebylo. Zatímco spolužačky vyprávěly o zážitkách z prázdnin, já vždy jen mlčela a např. mě těšil pohled na hodinky, které jsem si za ty brigády koupila (mzda 12,-Kč na hodinu - to asi nikdy nezapomenu).
Co ty cizí jazyky ? Jsem natvrdlá a po gymplu bych si neřekla ani o sklenici vody. Proto jsem sama sebe hodila přímo do cizí zemně, protože jsem věděla, že mi tam nic jiného nezbyde, než začít mluvit a tu cizí řeč se naučit. Také jsem tam ze začátku seděla na posteli a brečela, že nerozumím, že si neumím o nic říct a jsem tam sama a několikrát během prvních 3 týdnů balila kufry a jela domů.
Dva měsíce jsem hledala kdekoli na Moravě práci. I ten řemeslník ji najde líp, protože něco umí. Byla jsem bez praxe, jak mi říkali na pohovorech - právě jsem se vrátila ze dvou výletů, měli strach, že jim buď zase odjedu nebo že otěhotním. Dokonce se mě ptali, jestli mám přítele a kde bydlíme a kdy plánujeme rodinu ... . To vše jsou nespravedlnosti, se kterými se setkala asi každá. Proto jsem šla za prací do Prahy. Tady jsem ji našla a ještě i dobře zaplacenou.
Navíc dnes jsou cizí jazyky samozřejmostí a právě proto, abych se úplně nezastavila a měla později (po matřské) šanci na práci, jsem si udělala rekvalifikaci na účetní (s využitím obou jazyků) a pokračuji v dalším stupni vzdělávání v této oblasti (třeba jednou zvládnu i tu VŠ). Stojí to čas a peníze, ale jak jsem již napsala - něco za něco. Na mateřskou se mi půjde klidněji.
To, o čem píšeš, je strašné a vím, že to tak chodí. V regionech, kde je vysoká nezaměstnanost, toho zaměstnavatelé zneužívají a dávají se jen základní platy, neplatí přesčasy ani státní svátky, přitom se taková pracovní doba vyžaduje. Ale i to je to, proč jsem šla jinam.
Že nemůžou jít do Prahy všichni ? Nemluvím o situaci těch, kteří někde žili celý život, chodili do přespolní fabriky, mají tam domy a všechno a deset let do důchodu (= že už se nic jiného nenaučí a učit nebudou). Ale ti, o kterých jsem psala (např. mí vrstevníci), ti můžou. Když nepomůže v takovéto situaci stát, tak je asi třeba se mu připomenout. Když z těchto míst odejdou ti mladí, kdo tam bude mít děti, pro které by bylo třeba školek, škol, služby, lékaři, ... ? Když tam nevyděláte peníze, tak je tam ani neutratíte a stát potřebuje, aby se utrácelo. Státu je tím líp, čím víc lidi utrácí.
Manažer ? Abych pravdu řekla, nevím, kdo je to manažer, co dělá a jekou má zodpovědnost tak, jak jsi to napsala. Ani nevím, jaký má manažer, o kterém píšeš, plat a jaký má plat kvalifikovaný řemeslník. Vím, že je tady spousta věcí špatně, spousta bordelu, když člověk slyší o kampeličkách, bankách, zlatých padácích, ... . Dřív jsem také jen tak vypouštěla z pusy stejné věty, jako říkáš ty, na všechny strany (klábosení u kafe, ...), ale od té doby, co jsem do toho začala vidět hlouběji, si to je nak nedovolím. Každý majitel firmy (větší či menší) mi potvrdí, jaká zodpovědnost to je, kterou jeho zaměstnanci nevidí, jaká dřina to je, když chce být dobrý a slušný. Tato odpovědnost a starosti a udržení dobrého jména je o to těžší, čím větší informační chaoz a celkový bordel s firmami v této zemi vládne. Ostatně jako účetní o tom víš jistě své. Proto bych neházela manažery (podnikatele, ...) do jednoho pytle, natož abych je srovnávala (či jejich platy) s kvalifikovanými řemeslníky.
K Německu bych se raději nevyjadřovala (nechci srovnávat nesrovnatelné) a navíc si o tom myslím své. Sama za sebe si nejsem jista, zda bych chtěla být na jejich úrovni (po všech stránkách).
Nemám pro Tebe tip, jak zlepšit Vaši situaci, nemám na to patent. Spíš jsem asi tím celým psaním chtěla doplnit to, co si myslím o zodpovědnosti každého z nás vůči sobě a ostatním. Nevím, kolik je vám let, kde žijete, ..., a asi to ani vědět nemusím, protože bych nebyla o nic moudřejší k tomu, abych ti dávala tipy. Na mateřské si budeš přivydělávat. To je dobře nebo špatně ? Přáli jste si dítě ? Věděli jste, do čeho jdete ? Nebo je to vše nějaká rychlá souhra náhod (nechtěné těhotenství, ale nakonec si dítě necháváte, náhlé zhoršení finanční situace, vyhazov ze zaměstnání, ...) ? Asi se ptáš, kam tím mířím. Nejsem ani svatá, ani neomylná, ani nejspravedlivější, ... . Ale když mi moje kamarádka řekla ve svých 18 letech, že je těhotná a musí se vdávat a že teda budou bydlet u jejích rodičů a v rámci 3+1 budou mít jeden pokoj, protože si chtějí ušetřit na dům (žili na úkor rodičů) a k tomu si stěžovala, jak je to strašné, jak je nízká mateřská a kolik vydělává manžel, ... tak jsem se jí zeptala úplně stejně - a to jste předtím nevěděli ?, museli jste mít nejdřív dítě a pak teprve bydlení a ještě k tomu rovnou barák ? . Nenaznačuji tím nic ve vztahu k tobě. Nemyslím si o tobě nic, protože o tobě nic nevím. Takže co tím chci říci ? Třeba je to jen takové doplnění k tomu, co jsem psala v rubrice interrupce v článku Interrupce - osvěta - jednoduché počty ()( 30.8.2000 8:53:30, Jana ). Nerada bych, aby došlo k omylu, že si nestojím za tím, co píši. V srpnu jsem psala o tom, že manžel ještě nemá po vojně, tak je pro nás dítě nemyslitelné. Protože si dítě přejeme, začala jsem se pídit po informacích a zjistila jsem na ministerstvu vnitra, že když budu těhotná nebo už mít dítě, tak mi ho odvedou maximálne na 3 měsíce (když o to zažádá). Rozhodil jsme se tedy, že se podle toho zařídíme, domluvili s nadřízeným, že kdyby šel na vojnu na tři měsíce, tak se to smluvně upraví tak, aby se mohl vrátit (bude-li chtít) no a dali jsme volnou ruku přírodě a snad budeme brzy těhotní.
A ještě mě napadá jedno srovnání. Proč se vždycky tak rádi srovnáváme s těmi, kteří jsou na tom (podle našeho mínění) líp ? Je jedno, je-li to náš soused nebo rovnou celé Německo. Zkusili jste si třeba srovnat, co se za těch pár let stalo u nás a co na Slovensku ?

Příjemný podvečer všem. Jana