Re: Něco za něco - nebo jen šťastné náhody ?

Milá Jano,
myslím si, že máš do značné míry pravdu, ale zase na druhé straně … Kdo bude třeba učit naše děti, pokud učitelé kouknou na svůj plat a půjdou všichni třeba do reklamních agentur, dělat správce sítí, dealery - prostě něco lépe placeného. Tím nechci nijak zpochybňovat Tvé řešení (musím spíše říci, že tě obdivuji, já jsem mnohem méně cílevědomá a asi taky o něco pohodlnější a konzervativnější), spíš chci říci, že není universální.
Souhlasím s tebou v tom, že důležité životní kroky by si měl každý aspoň trochu promyslet, a ne „skočit bezhlavě do vody“ a pak jen žehrat na to, „že je mokrá“. už jsem tu jednou v nějaké jiné diskusi psala, že každý by měl mít možnost zvolit si svou cestu a pokud tak učiní měl by přijmout nejen její klady, ale i zápory. Já jsem třeba volila práci, která mne baví a která (zcela upřímně řečeno) obvykle ode mne nepředpokládá, že se jí budu věnovat 12 hodin denně, a která placená sice slušně, ale ne nijak mimořádně, ikdyž bych ve své profesi nesporně našla něco o dost lépe placeného (ale taky časově náročnějšího) a beru tedy jak výhody (zbývá čas na rodinu, práce mne baví), tak nevýhody (nevydělávám takové částky jako někteří moji kolgové ze studií).
Založení rodiny předpokládá, že budu myslet trochu dopředu, nicméně bych považovala za férové, aby skutečnost, že kvalitně vykonávám svou profesi, byla ohodnocena tak, aby mi to umožnilo vytvořit si v rozumné době pro tento krok určité zázemí nebo vzít si půjčku a pak mít možnost ji splácet. Ale to už je o platech, ohodnocení jednotlivých profesí, dostupnosti bydlení atd. – a to sice „brečím hezky, ale na špatném hrobě“.
Mimochodem, jsi ta Jana, která se tu před časem psala o svých plánech na mateřské (účetnictví doma)?