Re: Něco za něco - nebo jen šťastné náhody ?

Milá Jano - ve valné většině souhlasím s tvým příspěvkem - každý svého štěstí strůjcem, ale nebudete-li mít v životě alespoň trochu "kliku" - můžete se snažit až na půdu a určitě to hodně dlouho potrvá. Než jsme se rozhodli mít děti, byli jsme oba poměrně dobře finančně zajištění a žili v pronajatém bytě - něco jsme sice našetřili, ale oba po rozvodu zanechali svým partnerům co se dalo, protože alespoň v tomhle ohledu jsme chtěli mít čisté svědomí. Takže jsme začali v podstatě od nuly s nějakými třistatisíci na kontě - zařídili byt v horním patře RD mých rodičů (to bylo účelové, protože jsem čekala, že s dvojčaty budu mít dost práce, mým rodičům se rozpadalo manželství a domnívali jsme se, že by je vnoučata mohla trochu slepit - stalo se, navíc jsme předpokládali, že to lépe zvládneme finančně - protože neplatíme nájem, nýbrž přispíváme na poplatky a koupit byt bychom nezvládli a investovali do lepšího auta, protože transport s dvojčaty na chalupu v Krkonoších - nakonec i k lékaři nepředstavuje velkou legraci). Takže jsem odešla na mateřskou a ejhle - šéfové mého muže začali trochu víc utrácet a firma nezadržitelně dospěla k ořezávání, takže manžel dostal párkrát najevo, že se budou snižovat stavy zaměstnanců a "omlazovat" kolektiv a raději odešel. Žijeme v Praze, odepsal celkem na 79 inzerátů - pouze ve 3 případech byl pozván k osobnímu pohovoru, ale žádné zaměstnání. Podotýkám, že je mu nyní 48 let a vypadá tak s bídou na 40, ale tzv. nemá lokty. Prostě není žádný rváč. Takže z nouze začal podnikat, protože je nám jasné, že Úřad práce je až opravdu poslední štace. Já na mateřské pracuji (jsem také účetní), protože mimo to, že potřebujeme peníze (minulý měsíc vydělal manžel 2000 čistého), mne to i velmi baví - navíc nechci přijít o zavedenou klientelu a "vypadnout" z oboru, ve kterém se toho tolik mění. Podotýkám ještě, že manžel je VŠ vzdělaný, ale nikdy se svým oborem nezabýval. Přijde-li někam, kde místo neodpovídá jeho kvalifikací - ale pane inženýre, co byste tu dělal? Na druhé straně - neřeším problémy některých žen, které sem psaly - ve vaření se střídáme, manžel je velmi pořádkumilovný (jeho systém hromádek je naprosto nepřekonatelný) a poměrně často hlídá děti, abych mohla pracovat. My jsme si prostě jen prohodili role. Fakt je, že mně to ohromně vyhovuje a jsem spokojená i s financemi a bydlením (muž občas mívá deprese, že je neschopný apod., takže se ho snažím podržet, protože podniká opravdu krátce a všechno chce svůj čas). Nevím jenom, jak bychom dopadli, kdyby možnost, že vydělávám já - neexistovala (mohla jsem být např. prodavačka nebo cokoliv jiného, co se z domova dělat nedá). Pravda je, že bych se asi alespoň poohlédla po nějakém úklidu, ale zase za cenu toho, že muž bude hlídat děti. Navíc jsem věděla jaký je, kolik je mu let a pořád ho mám moc ráda, takže to neberte jako stěžování si, ale pouhé konstatování faktu, že nejde hned ovlivnit všechno a vždycky, protože jsme také všechno měli naplánované a stalo se.... Přesto jsem moc spokojená - to bylo jen pro ilustraci.