Parazitování dospělých dětí na rodičích?

Předesílám, že článek se nevztahuje na rodiny s mladými lidmi, kteří se už ocitli na šikmé ploše závažné trestné činnosti či závislosti na tvrdých drogách. Zde je jedinou účinnou strategií vynucený odchod takového jedince z domova.

Vnímáme-li dospělého člověka jako jedince, který už převzal odpovědnost za své jednání a v uspokojování svých potřeb je nezávislý na rodičích, pak cesta k dospělosti začíná hned po narození. Do období adolescence nejsou mezi dětmi s přiměřeným fyzickým a psychickým vývojem v dosahování jednotlivých met nezávislosti dramatické rozdíly. Odlišnosti nacházíme zejména v míře zodpovědnosti a sebeobsluhy. Jsou děti, které musí rodiče stále hlídat a vést k základním povinnostem, známe však i děti, které své úkoly již vzaly za samozřejmé a doma jsou účinnými pomocníky.

Zásadní rozdíly se začínají objevovat až od doby zahájení středoškolských studií. Existují šestnáctiletí, kteří už si brigádami získávají prostředky na koníčky nebo "luxusní" předměty a povinnosti plní bez jakéhokoliv nátlaku. Oproti tomu najdeme studenty, kteří ještě v posledním ročníku vysoké školy plně závisejí na rodičích. A jsou i mladí pracující dospělí, kteří svůj plat používají jako kapesné a bydlí a stravují se u rodičů, jimž to zjevně vůbec nevadí.

Je tedy těžké stanovit nějakou objektivní hranici, kde začíná zneužívání rodičů dospělými dětmi. Závisí to na pocitech rodičů, jejich hodnotovém systému i rodinných zvyklostech a tradicích. Poměrně spolehlivě však rodiče reagují negativně v momentě, kdy dítě selže při středoškolském studiu a následuje dlouhodobá nezaměstnanost spojená s narůstajícími dluhy a absencí jakékoliv aktivity vedoucí ke změně. Žijí pak ve společné domácnosti se svými plnoletými, zdravými, a přesto nic nedělajícími dětmi. To je také nejčastější důvod, proč se rodiče mladých dospělých obracejí se svou starostí na Rodičovskou linku či jiná odborná pracoviště.

Jak děti parazitují?

Čím jsou rodiny s parazitujícím dospělým, hledající odbornou pomoc, charakteristické a co se v nich děje? Převážně mají chlapce ve věku kolem dvaceti let, i když se občas objeví i "dítě" třicetileté a starší. Na Rodičovskou linku se obracejí jak matky samoživitelky, tak i otcové z úplných rodin. Často u nich vnímáme, že jejich výchovný vliv byl velmi slabý. Životní styl těchto mladých lidí je zaměřený na uspokojení základních potřeb a pasivní zábavu, jsou bez ambicí, nemají žádné zájmy, typické je chování vedoucí k zadluženosti. Přítomna bývá i nějaká forma závislosti - zejména na počítačových hrách a kouření marihuany. Vlivem relativně dostupné zábavy - návštěvy restaurací - se u nich může postupně rozvíjet závislost na alkoholu.

Zatímco si rodiče dělají starosti, mladí lidé jsou "v pohodě", nechápou, o co rodičům jde, a odmítají se s nimi o svých záležitostech bavit. Kontaktu s rodiči se však snaží vyhnout, protože je doprovázen výčitkami, dotazy a konflikty. Čím déle tato situace trvá, tím obtížnější je z ní vybřednout. Na Rodičovskou linku se obracejí rodiče, kteří se takto trápí se svým dítětem i několik let.

Jaká je účinná strategie rodičů v těchto případech? Jak předejít rozvoji chronického "parazitického" syndromu?

Úloha rodičů je v této situaci klíčová, dospívající potřebuje jejich podporu a pomoc, i když jsou rodiče zklamaní. Vyčítání a moralizování nemá smysl, naopak vede ke zbytečným konfl iktům. Přetrvávající ekonomická závislost dítěte na nich jim dává právo a zároveň zbraň na stanovení pravidel pro období, než si mladý člověk najde práci a jeho situace se přijatelným způsobem stabilizuje. Udržení dobrého vztahu, nastavení pravidel a současně nabídka podpory mohou v dlouhodobější perspektivě vyvést parazitujícího dospělého ze slepé uličky, do které zabloudil.

Hlavní zásady dobré strategie

Hrozí-li vyloučení ze školy nebo ze zaměstnání, měli by rodiče své dítě seznámit s důsledky, které to pro něj bude mít. Pokud už taková situace nastala, neměli by se vyčerpávat vyčítáním a konfl ikty, ale ihned s ním naplánovat další postup. Představy mladých lidí bývají naivní a mlhavé, o to více je důležité, aby jasnými informacemi byli vyzbrojeni rodiče. Případně by měli vědět, kam se jejich dítě může obrátit s žádostí o pomoc. Optimální je uzavřít s dítětem dohodu o tom, co bude podnikat a jak se bude chovat, včetně sankcí za její neplnění. Rodiče mají právo trvat na tom, že mohou v rámci svých možností kontrolovat plnění dohodnutých závazků. Aby předešli každodennímu dohadování a doptávání se, mohou si domluvit termíny, kdy se budou o průběhu shánění práce bavit. Důležitým motivačním prvkem jsou výhody a různé požitky, které jsou rodiče ochotni svému dítěti za určitých podmínek poskytnout. Počítač s internetem, mobil a pevná linka jsou nezbytné při hledání práce, rodiče ale jistě mají možnost jejich používání omezit. Kapesné mohou rodiče podmiňovat vykonáním prací nad rámec stanovených základních domácích povinností, jejichž neplnění naopak může vést k odnětí výhod. Rodiče by měli zvážit, co jsou skutečně schopni svému dítěti odepřít - a hlavně, jedná-li se o úplnou rodinu, by se na pravidlech sami měli předem dohodnout a pak je i dodržovat

Rodiče jistě nenechají své dítě umřít hlady. Měli by však spočítat, jaké jsou nutné náklady na jeho stravu a bydlení, a s touto sumou je seznámit. Pokud si jejich potomek příležitostně něco vydělá, měl by počítat s příspěvkem pro rodiče. Je to dobrá příprava na moment, kdy bude plně zaměstnaný a svoje náklady bude rodičům pravidelně uhrazovat. I to by mělo být součástí dohody. Rodiče by se měli se svým dítětem dohodnout i na rámcovém denním režimu. Hledání práce je třeba se věnovat od rána, pokud potomek vstává z postele v odpoledních hodinách, už toho moc nestihne. Bohužel, rodiny, kde dítě předčasně opouští školu, se často vyznačují právě nepřítomností pravidel a cesta k této situaci je dlážděna ústupky a nedůsledností rodičů. Jejich dítě má nad nimi moc, osvojilo si umění manipulace, umí vydírat, využívat i případných neshod mezi rodiči, a tak výše nastíněná a doporučená strategie může být pro rodiče holou utopií. Zejména pro osamělé matky je těžké zaujmout rozhodný postoj, protože jim je jejich dítěte přes všechen vztek a zklamání líto. Někdy jsou i zvyklé je rozmazlovat a podstrojovat mu. V takovém případě je vhodné hledat podporu u odborníků, např. v poradnách pro rodinu a mezilidské vztahy. Změně v chování dítěte totiž musí předcházet změna rodičovského postoje. Jistě je na závěr dobré zamyslit se, zda je možné předejít tomu, aby se z dítěte stal parazitující dospělý. Domnívám se, že významný vliv má ve výchově - a to už od útlého věku - důraz právě na postupné předávání zodpovědnosti. Klíčovými slovy jsou pravidla, důvěra a důslednost. Dále je to důraz na sebeobsluhu - děti, pro které je samozřejmé, že se na stavu domácnosti všichni podílejí, si vytvářejí pracovní návyky a rozvíjejí vlastnosti důležité pro zvládání náročných úkolů v době dospívání.

PhDr. Ludmila Boková

Autorka vystudovala Filosofickou fakultu UK, obor sociologie. Absolvovala dlouhodobý sebezkušenostní výcvik ve skupinové psychoterapii, je videotrenérkou a supervizorkou pro videotrénink interakcí. Nyní pracuje v azylovém domě pro matky s dětmi jako vedoucí sociálních služeb a zároveň je konzultantkou Rodičovské linky.