Ubližuji si

Nejčastěji se jedná o zraňování se žiletkou do krve, řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání se, pálení se zapalovačem.

K sebepoškozování se uchylují lidé, když cítí velké napětí, které neumí uvolnit jinak. Nebo naopak necítí vůbec nic a potřebují cítit aspoň něco. Bolest nebo krev, která teče, ulevuje, vyplavuje napětí. Je to ale zrádná úleva. Na sebepoškozování vzniká závislost. Úleva je krátkodobá, dočasná. Brzy se dostavují výčitky, pocity viny. Ty vyvolávají chuť si znovu ublížit. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého není vidět cesta ven. Ubližování sobě navíc časem vede k tomu, že se člověk přestává mít rád. Následkem toho se mohou objevit i sebevražedné myšlenky.

Sebepoškozování také přináší komplikace v podobě jizev a zranění, která mohou být větší, než byl původní úmysl, nebo se mohou zanítit či jinak zkomplikovat.

Co s tím

Největší chuť si ublížit netrvá moc dlouho, většinou do půl hodiny. Zkus hledat jiný způsob úlevy od napětí, např:

• křič, zpívej nahlas, poslouchej hlasitou muziku,
• tancuj, jdi si zaběhat, zacvič si,
• bouchej do polštáře,
• napiš si na papír, jak se cítíš, a pak ho roztrhej a vyhoď,
• na místo, kde si chceš ublížit, si přiložit kostku ledu a přejížděj po něm
• napiš nebo zavolej někomu blízkému
• jdi se projít mezi lidi
• zkus pravidlo tří minut – počkej 3 minuty a pak ještě tři. Opakuj to, dokud se neuvolníš.
• zavolej na Linku bezpečí
• použij aplikaci Nepanikař

Důležité je porozumět, z čeho napětí vzniká. S tím Ti může pomoci odborník, např. psycholog. Ten by Ti měl umět poradit také s tím, jak napětí mírnit nebo odstraňovat jiným, bezpečnějším způsobem.

Promluv si s rodiči o tom, že potřebuješ pomoc. Popros je, aby Tě k psychologovi vzali.