Puberta a dospívání

Nejrůznější potíže spojené s výchovou dětí jsou častým tématem na Rodičovské lince. Obracejí se na nás rodiče zcela malých dětí s otázkami na častý pláč dítěte, zvládání vzteku, potíže s jídlem nebo se spaním, rodiče dětí v mladším školním věku, kteří řeší neposlušnost, zlobení ve škole, krádeže nebo lhaní. Radí se s námi rodiče puberťáků a dospívajících, znepokojení vzdorovitostí, záškoláctvím, emočními výbuchy nebo nedodržováním dosud fungujících pravidel.

Někdy se rodiče předem omlouvají, říkají, že to možná není zas až tak závažné, určitě řešíme mnohem horší věci. Rádi bychom však všechny ujistili, že nejistota rodiče, který pochybuje o své výchově, případně o tom, zda je s jeho dítětem všechno v pořádku, není něco, nad čím bychom měli mávnout rukou.

Teoreticky všichni víme, že výchova dětí je běh na dlouhé trati s mnoha výkyvy, zkrátka že děti "zlobí" a patří to k nim. Když se s tím ale potkáme na vlastní kůži a trvá to trochu déle, zkoušíme to – jak rodiče často říkávají – po dobrém i po zlém, ale změna nepřichází, vede to k vyčerpání, velké nejistotě na obou stranách a v nejhorším případě i k narušení vztahu mezi rodiči a dítětem. Rodiče jsou nazlobení, vyčerpaní, pochybují o sobě i o dítěti, které je také nazlobené, v napětí a cítí se být nepřijímané. Někdy dojde i na boj kdo s koho, který nemůže mít vítěze. V této části věnované výchově se budeme zaměřovat právě na všechna výše zmíněná témata.

Většina rodičů počítá s tím, že s jejich dítětem to bude v pubertě náročnější. Ale stejně jsou často zaskočeni emocemi, které je po konfliktu s ním zavalí. Brát pubertu vlastního dítěte s nadhledem a pochopením je velká výzva, zejména když se rodiče sami zmítají v bezmoci, vzteku a obavách. Téma respektu a uznávání autorit je jedno z nejběžnějších témat kolem puberty, která na Rodičovské lince řešíme. Rodiče zažívají zklamání, zoufalství a pocit bezradnosti doprovázené obavami a rozhořčením. Je to pochopitelné, zvlášť když s nimi jejich dítě doposud dobře vycházelo. Rodiče sami nechtěně a nevědomě „přilévají olej do ohně“, zejména když se snaží situaci řešit rozkazy a zákazy. Dá se říct, že každý tlak způsobuje protitlak – a v pubertě obzvlášť. Dítě v pubertě vyžaduje jiný výchovný přístup rodičů.

Typické projevy dětí v pubertě

• Kritický postoj k názorům a požadavkům rodičů, důsledkem jsou častější konflikty. Jde o projevy hledání vlastní cesty a identity, budování sebevědomí a samostatnosti. Což jsou vývojové úkoly, které dospívající děti v pubertě čekají. A je to tak přirozené a v pořádku.
• Silné a rychle se střídající emoce, nejčastěji rychlé změny od vzteku k lítosti Mohou se projevit pocity zmatku a ztracenosti.
• Odpojení se od rodiny a tíhnutí k vrstevníkům a partě, pocity, že ti dospívajícímu rozumí nejlíp. Dítě začíná odmítat rodinné aktivity, opouští své dosavadní zájmy. Hodně času tráví zavřené ve svém pokoji. Uzavírá se do sebe.

Doporučujeme

• Pokud se objevují stále častější neshody a konflikty, je dobré se zastavit a promyslet si v klidu, ideálně i s druhým rodičem, co se to děje a co dál.
• Připomenout si přirozenou touhu všech dospívajících jít si svou cestou a snažit se pochopit jejich emoce.
• Reflektovat vzájemné neshody a za sebe říct, že to tak nechceme. Že stojíme o to mít s nimi dobrý vztah.
• Vyjádřit pochopení pro jejich silné emoce i střídání nálad, edukovat je o tom, co se s nimi děje. Pokud děti budou vědět, co se s nimi děje, lépe pak poznají, že na ně jde vlna lítosti nebo vzteku. A když si to včas uvědomí, mohou odejít do ústraní, dopřát si klid, nebo si naopak mohou říct o podporu. Takové kroky vedou k menšímu počtu nekontrolovaných emočních výbuchů, které vedou k hádkám.
• Zapojit do debaty o pravidlech a dohodách samotné dospívající (o příchodech domů, přespávání u kamarádů, času na mobilu apod.). Ptát se jich na jejich potřeby a představy, zároveň reflektovat ty svoje – a společně dojít ke kompromisu. Tedy jasně formulovat konečná pravidla (hranice) a i možné důsledky, když se nebudou dodržovat. Měl by to být partnerský rozhovor, který bude bez výčitek a kritiky.
• Respektovat potřebu dětí být o samotě nebo s kamarády, zároveň nevzdávat vztah rodič-dítě a nabízet společné aktivity a čas.
• S respektem a zájmem ptát na aktuální záliby a názory dítěte.

V zásadě jde o čtyři pilíře pro dobře zvládnutou pubertu – hranice, otevřená komunikace, respekt a důvěra. Když rodiče budou jasné komunikovat své potřeby a dobře argumentovat pravidla, když svého dospívajícího potomka v klidu a trpělivě vyslechnou, když mu dají důvěru – tedy určitou míru samostatnosti, pak je velká šance na dobrou dohodu a klidnější domluvy.