3 rady jak přispět dospívajícím a tím ušetřit nervy dospělým

„Jsou to nejlepší roky života. Nikdy předtím ani potom není člověk tak vnímavý k těm nejlepším a nejmoudřejším snahám dospělých. Je to ta nejúrodnější psychická půda, ve které se dobrá i špatná semena uchytí neuvěřitelně snadno a rychle, hluboko zakoření a brzy nesou ovoce.“ (Granville Stanley Hall)

Dospívání je velmi náročné období jak pro samotné dospívající, tak pro osoby v jejich okolí. Důležitou roli hrají hormony v těle, které jsou zodpovědné za část „pubertálního“ chování. Díky nim tělo mladého člověka fyzicky vypadá jako dospělé, ale mozek dozrává až kolem 20. roku života (vývoj mozku kulminuje po 30. roce). (Srovnejme s tím, že při narození je mozek nejméně vyvinutým orgánem lidského těla). Mozek teenagera je vyvinutý na 80%, přičemž vývoj je uzavírán dozráváním čelních laloků, které jsou zodpovědné za přemítání, posuzování, abstraktní uvažování a plánování, také schopnost podívat se na věci z jiného úhlu. Tyto části mozku lze nazvat „manažery lidského mozku“. Důležitou funkcí čelních laloků je schopnost udržet v paměti záměr provést určitý úkon někdy v budoucnu (např. zavolat někomu, až dorazíte domů) – tzv. „prospektivní paměť“. Tato paměť se vyvíjí mezi 6. a 10. rokem života a poté až po 20. roce života.

Mysleme na to, že dospívajícím dáváme často protichůdné signály. Vidíme dospělá těla a máme za to, že když někdo jako dospělý vypadá, musí se tak i chovat. Zároveň v množství situací se k nim chováme jako k dětem a bereme jim onu zodpovědnost, kterou v předešlých situacích na ně zcela přesouváme. Jak se v tom vlastně mají vyznat?

Mozek dospívajícího je velmi citlivý a zranitelný, zároveň výkonný jako v žádných dalších fázích života. Je velmi ovlivnitelný a flexibilní a zažívá neopakovatelnou příležitost dosáhnout nevídaných výsledků, ale zaostává v pozornosti, disciplíně, dokončování zadaných úkolů nebo emocích. Učí se zážitky a zkušenostmi.

To, co je charakteristické pro chování dospívajícího jako například impulzivita, tendence riskovat, výkyvy nálad nebo sklony nedomýšlet věci do důsledku či chyby v úsudcích, má své opodstatnění ve vývoji a čím víc se snažíme tyto projevy potlačit, tím jdeme proti přirozenému a potřebnému vývoji jedince. Provázejte je jejich cestou. Dalším rysem je také zjišťování silných stránek a zároveň pracování na slabých stránkách a to můžeme rozvíjet.

Nejlepšími nástroji pro naše pubertální potomky jsou rady, vysvětlování a schopnost jít jim dobrým příkladem. Dospívající se snaží pochopit sami sebe a chování, které se se s příchodem puberty dostaví jako blesk z čistého nebe a učiní každý den výzvou nejen pro dospělého, je jen důsledek neurologického, psychického a fyzického vývoje těla. Musíme si to opakovat každý den.

Přispět dospívajícím a sobě ušetřit práci a nervy můžeme, jak bylo řečeno, několika způsoby.

1. Rady a vysvětlování udělujme pouze v omezeném množství. Rady sdělte ústně, plus je napište na papír. Počet instrukcí omezte maximálně na 3!
2. Vysvětlujte konkrétní a skutečné příklady a důsledky (rizikového) chování. Nenechejte se unést rozvláčností ani moralizováním, ale klidně jim například vyjmenujte, kolik znáte muzikantů, kteří se díky alkoholu udusili vlastními zvratky. Tím rozhodně zapůsobíte.
3. Buďte dobrým příkladem. Být příkladem je těžké. Znamená to, že si dokážete sáhnout na vlastní konání, myšlení a uvědomit si, co děláte sami. Jde o to cvičit vědomě to, co děláme, a vědět a poznávat sami sebe. Nezáleží na slovech, ale na činech.

P. S. Věděli jste, že IQ se v průběhu života může měnit. Mezi 13. a 17. rokem života se IQ u třetiny lidí zvýší, u třetiny klesne a u třetiny zůstává stejné?

Poznatky vychází z knihy Mozek teenagera americké profesorky neurologie Frances E. Jensen a novinářky Amy A. Nutt.