Madynka zachraňuje

Lindgrenová se ke své hrdince vrátila v roce 1976 a podstatně rozšířila a prohloubila dívčiny vztahy k okolí. Překladatelka Jarka Vrbová tuto skutečnost vyjadřuje názvem knihy, jímž zachovává soustředění na hlavní hrdinku a zároveň explicitně vyzvedává motiv záchrany, spojující jednotlivé epizody.

Ilustrace Jarmily Marešové z knihy Astrid Lindgrenové Madynka zachránkyně

Madynka v nich osvědčuje silné sociální cítění a vrozený smysl pro spravedlnost. Dokáže vytušit i nejskrytější trápení druhých, jimž se snaží pomáhat, ale citlivě, s porozuměním a taktem. Začíná poznávat, že neexistuje pouze jeden svět, ten její, naplněný bezstarostnými hrami v láskyplném ovzduší, ale i svět, v němž se chudoba potkává s ponižováním a bezmocí. Lindgrenová neskrývá dětem bolest ani smrt, jež se však nedotknou mikroprostoru rodinného prostředí, které zůstává stabilním a bezpečným místem starých zvyků. Události prožívané Madynkou a její mladší sestrou Lízou vyvrcholí narozením sestřičky Kajsy.

Ačkoli Lindgrenová Madynku vykresluje se smyslem pro detail, který postavu výrazně zživotňuje, neposkytuje čtenářům takovou možnost projekce jako například příběhy z cyklu o Bullerbynu. Madynka zachránkyně je – v pozitivním smyslu – prózou tradiční: v souvislém toku vyprávění s dílčími epickými vrcholy nabízí kladné životní hodnoty a přesahuje hranice pouhého žánrového obrázku. (mš)