Stav dětí ve světě v roce 2000 (výroční zpráva UNICEF)

každý den je nakaženo 8 500 dětí a mladých lidí, a každý den umírá na následky AIDS 2 500 žen; v roce 1998 dosáhl počet žen, které zemřely v důsledku HIV/AIDS čísla 900 000 – tedy více než trojnásobku obětí, které zahynuly v bosenském válečném konfliktu;

A naše výčty by mohly pokračovat.

Česká republika, přestože se nachází v pásmu tzv. „středněpříjmových“ ekonomik, je v řadě ukazatelů úrovně péče o děti na úrovni vysoce vyspělých zemí - např. v míře kojenecké a dětské úmrtnosti, která svědčí jak o úrovni péče těhotenské, tak porodnické, prenatální, perinatální i postnatální. Srovnání parametrů úmrtnosti dětí do pěti let skýtá následující obraz: ze 189 srovnávaných zemí se u 51 zemí pohybuje řádově ve stovkách. To znamená, že pravděpodobnost toho, že z 1000 živě narozených dětí zemře před dosažením svých 5 let, je např. 316 z nich (jako je tomu u nejhůře postižené Sierry Leone); ale jsou zde i země zdánlivě „vyspělejší“: Afganistan (u 257 dětí z 1000 je pravděpodobné, že se nedožijí svých pátých narozenin), Pakistan (136), Irák (125) či Indie (105), u více než stovky zemí se tento ukazatel pohybuje v řádu desítek - např. Zimbabwe (89), Čína (47), Brazílie a Turecko (42), Mexiko (34), Bělorusko (27), Ruská federace (25); těsně u hranice desítky je např. Maďarsko (11) a Slovensko (10). Pod desítku, tedy v řádu jednotek, se podle statistik UNICEF a WHO (Světové zdravotnické organizace) dostalo 36 zemí – k desítce se blíží např. Kypr, Chorvatsko, Portugalsko (9), či Kuba a Spojené státy (8). Česká republika (6) se nachází ve společenství Kanady, Belgie, Izraele, Velké Británie, Itálie a Španělska. Pod touto hranicí nacházejí již jen např. Austrálie, Rakousko, Dánsko, Finsko, Slovinsko, Švýcarsko, Island, Monako aj. (5). Ke třem nejlepším patří Japonsko, Norsko a Švédsko (4). I v dalších ukazatelích – např. vzdělání a vzdělanost – je na tom Česká republika poměrně dobře. Přesto i nás se dotýkají některé z vážných, výše zmíněných, varovných problémů, byť zatím stále ještě více v podobě hrozby. Nicméně okolnosti, jako je např. přibližně 50% zastoupení romských dětí mezi tzv. „sociálními sirotky“, odkázanými na ústavní péči, chudoba a nevzdělanost romské populace, popř. situace některých mladých rodin s dětmi, naznačují, že nůžky sociálních rozdílů a past chudoby působí i u nás.

Co si s tím vším máme počít? Dříve, než se podíváme, co k tomu říká výroční zpráva UNICEF, dovolte osobní poznámku. Byť pro mne nejsou tato zjištění něčím novým, to, že jsem je viděl shromážděné v takto nakumulované podobě, ve mně vyvolalo určitou tenzi a vztek.

A v souvislosti se současným zpravodajstvím z české politické scény a množícím se reptáním na to, jak se nám bídně žije, se mi chtělo vzkřiknout: „Kuš! Vždyť si žijeme jako prasata v žitě!“ A také jsem tak chtěl původně nazvat tento článek. Leč, emoce odeznívají a já se vracím k tomu, co na to UNICEF. Myslím, že na rozdíl od předchozích let, přistupuje k celému problému strukturovaněji - a dokonce, na rozdíl od textu Úmluvy - již pojednává, při formulování svých cílů, o jednotlivých věkových kategoriích dětí. O raném a předškolním věku, o školácích a o dospívajících. V oblasti rané péče upozorňuje na význam toho, o čem hovoří naše pojednání o rodině v rámci kapitolek z vývojové psychologie: o významu pevného, trvalého vřelého a hlubokého citového pouta, o významu nejen dobré a kvalitní výživy, ale také o významu kvalitní rodičovské péče zejména v prvních měsících a letech života dítěte. Pro věk školních dětí upozorňuje na klíčový význam kvalitního vzdělání, vzdělání nestresujícího, dětem přátelsky nakloněného (child-friendly schools), vzdělání netradičního, přizpůsobeného místem podmínkám a dětem. Vzdělání by mělo mít význam pro život a mělo by být pro dítě zdrojem radosti a potěšení. Některé cíle se zde mohou zdát až poněkud utopické. V kapitolce věnované adolescentům je opět zmíněna zvláštní rizikovost a ohrožení tohoto údobí. Od HIV/AIDS přes drogy až po zapojení ve válečných konfliktech.

I zde by měla být vodítkem nápravy a prevence Úmluva o právech dítěte. To, oč by mělo při tom všem jít, jsou ony dimenze humanity, ony rozměry lidskosti, z nichž lidská práva a na ně vázaná odpovědnost, rostou a vycházejí.