Kdo a kam vede kroky deváťáků

Otázka zdařilého výběru povolání patří dnes k nejdůležitějším volbám v životě mladého člověka vůbec. O to závažnější roli sehrává na škole výchovný poradce, který by jim při tomto rozhodování měl ve větší či menší míře asistovat. Aby však byl schopen v této roli obstát, nestačí mu přečíst si několik reklamních letáčků jednotlivých středních škol. Kromě běžné znalosti žáků z hodin (v této souvislosti mne zaráží představa, s níž jsem se již také setkala, že výchovný poradce by vůbec neměl učit!) by měl znát také hlavní motivy jejich rozhodování v této oblasti.

Vybraní a přebraní

Abych se alespoň rámcově dozvěděla, co žáky k určitým rozhodnutím vede, zadala jsem 73 žákům vycházejícím z 9. ročníků ZŠ s RVJ v Teplicích dotazník, který jsem koncipovala následujícím způsobem: I. část dotazníku zjišťovala, co žáky k jejich rozhodnutí vedlo, II. část zkoumala, jaké mají o svém budoucím povolání představy, a III. část se zaměřovala na přijímací zkoušky.

Výsledky jsou do značné míry ovlivněny tím, že naše škola je školou s rozšířenou výukou jazyků, tudíž v tomto smyslu školou výběrovou. Žáci, kteří se k nám dostali, prošli ve věku osmi až devíti let výběrovými pohovory a testy a 1. a 2. třídu absolvovali s výborným prospěchem.

Přesto nelze nezaznamenat, že úroveň žáků v posledních letech klesá. Objevuje se čím dál více dětí, kterým už ve 3. nebo 4. třídě hrozí na vysvědčení trojka, na druhém stupni pak přibývá dětí, jejichž prospěch je v jednom i více předmětech hodnocen stupněm „dostatečný“. Tato situace do jisté míry souvisí s obnovením systému osmiletých gymnázií, na něž po 5. ročníku odchází řada velmi nadaných dětí. Skladba žáků na druhém stupni se tak v zásadě blíží běžnému rozložení schopností a nadání v populaci. Pocit výlučnosti odvozený z docházky do ZŠ s RVJ u mnohých nicméně přetrvává.

Rodiče, kamarádi a sliby

V první části dotazníku se žáci vyjadřovali bezprostředně k volbě povolání. Při výběru střední školy mohou na přihlášce uvést dvě možnosti. Dvě třetiny (63 %) na prvním místě podle očekávání uvedly gymnázium, 34 % střední odbornou školu a pouze dva žáci se rozhodli pro střední odborné učiliště. Při volbě druhé možnosti se poměr mezi počtem uchazečů o studium na gymnáziu a střední odborné škole změnil v téměř opačný: SOŠ zvolilo 65 % žáků, gymnázium 32 % žáků. Dva žáci se opět hlásili na učiliště a tři respondenti dotaz o výběru druhé školy nezodpověděli.

Mezi středními odbornými školami přetrvává největší zájem o obchodní akademii, přestože přibývá varování, že míst v administrativě se již nedostává. Nedaleká obchodní akademie oproti předchozím letům, kdy počty zájemců o ekonomické vzdělání i z řad našich žáků prudce stoupaly, zaznamenala nyní pokles počtu uchazečů. Slabší žáky dokázala však spolehlivě přitáhnout příslibem nenáročných přijímacích zkoušek, po kterých budou všichni přijati. Na první místě své volby ji uvedlo 32 %, na druhém místě dokonce 39 % žáků. Všichni také skutečně přijati byli.

Z odpovědí na druhou otázku: čím byli žáci při výběru střední školy nejvíce ovlivněni, vyplývá, že propagační činností škol. Velkou roli sehrála při rozhodování 47 % dětí. Zdá se tedy výhodné, když střední školy investují do své reprezentace mezi žáky. Dny otevřených dveří, kdy se zájemci mohou na místě seznámit s charakterem a vybaveností školy, návštěvy náborových pracovníků na základních školách (a jejich četné sliby), rozdávání reklamních materiálů, informace o tom, jaké možnosti tu žáci mají, to vše, jak se zdá, děti značně ovlivní a nemají pak pocit, že se v září ocitnou ve zcela neznámém prostředí.

Rodiče ovlivnili 40 % žáků, přičemž podstatnější vliv připadl matce (což je zřejmě dáno tím, že dvě třetiny respondentů byly dívky). Čtrnácti procentům dětí pomohli s rozhodováním další příbuzní a jen o 1 procento méně ovlivnili spolužáci nebo známí.

Rozhodl jsem se sám

Tak minimální podíl vlivu na volbu povolání, jaký připadl učitelům a zejména působení výchovného poradce a úřadu práce (IPS), jsem rozhodně nečekala. Vliv na svou volbu jim přiznali shodně pouze dva žáci.

Toto zjištění ovšem příliš neodpovídá tomu, čeho jsme svědky na začátku druhého pololetí, kdy mnoho žáků 9. tříd je ochotno zůstávat ve škole i po vyučování a diskutovat o tom, k výkonu jakého povolání se svým založením hodí. Zdá se tedy, že ono ovlivnění učitelem, jakkoli je žáci v prvním plánu nevnímají, spočívá především v tom, jak pomáhá formovat osobnost dítěte a jaké znalosti je schopen mu zprostředkovat. A tak, jakkoli zůstali učitelé na posledním místě pomyslného žebříčku činitelů ovlivňujících děti při volbě povolání, působí na ně v obecném smyslu konfrontací svých názorů a postojů s jejich, předáváním zkušeností a znalostí i tím, že děti v hodinách při praktické činnosti zjišťují, k čemu schopnosti mají a k čemu pravděpodobně nikoli.

Co se týče výchovného poradce, obávám se, že mu žáci připisují spíše zásluhy za správně vyplněnou přihlášku ke studiu a další průvodní a organizační věci. Úloha úřadu práce spočívá hlavně v poskytování přehledu možností a aktuálních informací. Mnoho dětí nadchne, když v 8. třídě navštíví poradenské středisko, kde se dostanou k počítačům. Ty jim sdělí, jaká povolání pro ně připadají v úvahu. Je to jistě jedna z možností, jak jim těžké rozhodování usnadnit, ale nic, co by mělo rozhodnout za ně. Především ony samy musí o sobě přemýšlet a zvážit rady ostatních. Proto je také v pořádku, že při zvážení všech působících vlivů má přece jen většina z nich (59 %) pocit, že se rozhodli sami za sebe.

Co by kamenem dohodil

Zatímco druhá otázka byla zaměřena především na osoby ovlivňující žáka při výběru povolání, třetí zachycuje i další okolnosti této volby. Z nich je pro žáky nejvýznamnější předpoklad, že zvolená škola bude dobrou průpravou k dalšímu vysokoškolskému studiu. Tuto okolnost uvedlo jako rozhodující 56 % respondentů. Je to pochopitelné, protože o dalším studiu na VŠ uvažuje 71 % z nich.

Devětačtyřicet procent respondentů uvedlo, že je ovlivnily jejich zájmy a koníčky a z toho vyplývají dovednosti a znalosti. Podle předpokládaného budoucího snadného nalezení pracovního místa se rozhodovalo 30 % dětí. Očekávané výhody plynoucí z pozdějšího uvažovaného zaměstnání, jako jsou vysoký plat, cesty do zahraničí, rychlé budování kariéry apod., ovlivnily 21 % respondentů. Patnáct procent žáků mělo možnost zprostředkovaně předem poznat pracovní náplň i prostředí vybraného zaměstnání.

Vyloženě přáním rodičů se při výběru řídilo 14 % žáků. Že by se však jednalo o nátlak, to všichni kromě jediné dívky odmítli s tím, že rodiči se sice nechali ovlivnit, ale nátlak na ně vyvíjen nebyl.

Všichni žáci si vybrali školu buď přímo v místě bydliště, anebo v takové vzdálenosti, aby dojíždění bylo možné. Rodiče ostatně děti v tomto věku většinou odmítají na internát pustit a raději pro ně volí jinou školu, jen aby zůstaly doma. Ani děti samy po tak brzkém odchodu z rodiny příliš netouží. Mnohé mají doma dostatečnou volnost a odrazuje je zřejmě i obava z případného šikanování, o kterém se v posledních letech mluví mnohem více než v minulosti. Pouze jedno dítě tedy volilo školu tak, aby se dostalo z dosahu rodičů.

Když se žáci začali poprvé skutečně vážně zamýšlet nad otázkou čím být, uvažovalo 31 % z nich o jiném povolání, 47 % chtělo být tím, nač se později také přihlásilo, a 22 % respondentů se touto otázkou příliš nezabývalo nebo prostě nemělo vyhraněný názor. Rozhodli se teprve tehdy, když skutečně museli.

Ti, jejichž původní volba povolání byla jiná, než pro jakou se rozhodli při podání přihlášky, uváděli rovněž, co jim zabránilo své přání změnit. Nejvýznamnějším faktorem se ukázala velká vzdálenost školy od domova. Uvedlo ji 39 % respondentů. Kupodivu jako velká je hodnocena také vzdálenost, jíž lze v našich podmínkách překonat vlakem přibližně za 20 minut. Velkou úlohu v odmítání vzdálenějších škol hraje tedy vzhledem k současným cenám v dopravě zřejmě i finanční stránka věci.

Práci seženu

Druhá část dotazníku měla ukázat, kdy si děti vytvářejí konkrétní představu o svém budoucím povolání, jak jasno v této otázce mají a zda se obávají o své uplatnění ve společnosti. Zhruba polovina dětí si poměrně jasnou představu o tom, čím by chtěly být, vytváří v posledních dvou ročnících základní školy. 29 % žáků uvádí osmou třídu, 25 % žáků devátou třídu.

Čtvrtina dětí si sice školu sama zvolila, ale o tom, co budou po jejím absolvování dělat, mají jen nejasnou představu. Pět žáků uvedlo, že zatím vůbec nevědí, čím budou. Celkem 34 % žáků má tedy vybranou školu, ale nikoli povolání.

Osmatřicet procent respondentů uvedlo, že se pokusí dostat na VŠ a pak se uvidí. Zbytek se vyjádřil konkrétněji. Největší zájem je tak jako v minulých letech o práci v soudnictví, přestože volná místa se zde již pomalu zaplňují (do ideálního stavu chybí např. již jen 300 soudců). Pro zajímavost uvádím, že 6 dívek si vybralo povolání učitelky, zatímco u chlapců přetrvává o tuto profesi trvalý nezájem. Odstranit by jej snad mohlo pouze změněné ohodnocení a nárůst společenské prestiže tohoto povolání.

Přibližně stejný počet respondentů by volil práci ve státním podniku a v soukromé společnosti. Pouze jeden chlapec, zato však devět dívek by přivítalo možnost být tzv. na volné noze, využívat příležitostné pracovní nabídky a poznávat tak více lidí i více možností svého uplatnění. K možnosti být pouze v domácnosti, zajišťovat její chod a starat se o výchovu dětí, se nepřiklonil nikdo.

Jeden chlapec by využil možnosti nedělat vůbec nic, pokud by přitom byl dostatečně finančně zajištěn.

Poslední otázka druhé části se týkala perspektivy nalezení vhodného pracovního místa. Zde převažuje střízlivá, mírně optimistická odpověď: Nebude to jednoduché, ale věřím, že se mi to podaří. Odpovědělo tak 61 % respondentů. Nepotvrdil se tak můj předpoklad, že vlivem situace ve společnosti bude většina žáků už nyní pociťovat strach z nedostatku pracovních příležitostí. Výraznější obavy vyjádřily jen dvě dívky. Dost velký je počet respondentů, kteří se touto otázkou dosud nezabývají. Jsou před nimi ostatně ještě minimálně čtyři roky studia.

Závěrečná část testu se týkala přijímacích zkoušek. Jen velmi málo žáků dospělo k názoru, že přijímací zkoušky byly náročné. Jako velmi těžké je zhodnotil pouze jeden žák, za spíše těžké je považovalo 12 respondentů. Dvaačtyřicet procent žáků považovalo přijímací řízení za středně náročné, 39 % se pak domnívá, že zkoušky nebyly nijak obtížné. Osm žáků je hodnotilo jako velmi lehké.

Zarážející ovšem je, že jen 26 % respondentů si myslí, že přijímací zkoušky sloužily skutečně k výběru těch nejlepších. Za pouhou formalitu je považuje 18 % žáků. Není možné se tomu divit, když mnozí z nich byli již dlouho před zkouškami informováni přímo ze zdrojů školy, že se skutečně není čeho bát.

Všichni naši žáci u přijímacích zkoušek obstáli a všichni se také dostali na školu, kterou si uvedli na první místo své žádosti o přijetí.

Článek je výtahem z autorčiny závěrečné práce k ukončení specializačního studia pro výchovné poradce.