Doposud jsem myslela, že horší bolest jak při porodu (ryze můj subjektivní pocit) neexistuje. Ale něco ji předčilo.
Od rána jsem měla pocity a neustále nutkání na malou, ale přesto jsem ze sebe nic nedostala. Kolem poledne se k tomu přidala bolest ledviny, která se rychle stupňovala. Nejsem žádný hypochondr a myslím, že i něco vydržím, ale opravdu to bylo velice nesnesitelné. Později to lékař diagnostikoval jako ledvinovou koliku s ledvinovým kamenem. Protože jsem doma měla dvě malé děti, musela jsem zavolat sestře do zaměstnání, která brzy přijela a volala záchranku. Chtěla jsem co nejdříve ulevit od bolesti a prvně v životě jsem si sanitku k sobě povolala, s vědomím, zda toho nezneužívám a zda není někde více potřeba. (Moje maminka má problémy s tlakem a kdysi též volala sanitku při veliké nevolnosti, ale bylo jí doslova řečeno- že pokud ten stav není život ohrožující, tak se sanita neposílá!).
V sanitce mi lékař podal velice hořké kapky na bolest, které jsem však ihned vyzvrátila, takže nestihly účinkovat. Po té mě předali na urologickou ambulanci jedné nejmenované nemocnice, do čekárny plné lidí. Bylo mi opravdu velice zle, musela jsem si jakž takž ulevit jedině v leže na lavici. Po cca 20minutách vyšla sestra podávajíc mi teploměr a že mám počkat na p.doktora. Po dalších cca 20minutách mě do ordinace, kde vesele debatovalo asi pět sestřiček, povolali k odběru moči s tím, že si mám dojít na rentgen a zda vím, kde to je a zda to zvládnu. Na což jsem i s ohledem na můj zdravotní stav a orientační smysl, odvětila, že nezvádnu.Čekala jsem dalších pár minut na sanitáře, který mě naštěstí odvezl, udělali mi rentgen a i nadále jsem v ambulanci čekala na doktora. Bylo mi už opravdu velice zle, motala se mi hlava a brněly mě ruce i tvář. Do toho už za mnou přijel manžel, který se velmi podivoval, co tam ještě dělám.
Pak už konečně přišla spása v podobě dorazivšího p. doktora. Prohlédl mě na ultrazvuku, objevil ledvinový kámen a nařídil mi dát injekci na bolest, která měla do 5-ti minut účinkovat. Já si po dalších 10-ti minutách musela vyžádat ještě jednu, aby se bolest aspoň trochu zmírnila. Konstatoval, že kámen sám vyjde močovodem z těla ven, že předepíše prášky a za pár dní mám přijít na kontrolu. Toť vše. Tak na tohle všechno jsem čekala více jak hodinu a půl v opravdu velikých bolestech. Chápu, že i doktoři mají své neodkladné povinnosti, ale k čemu nám je rychlá záchranná pomoc, když i přesto se pak lékařské rychlé pomoci nedočkáte? Přejí vám všem (i sobě) hlavně hodně zdraví, v životě je to opravdu to nejdůležitější.
Těhotenství |
Dítě |