Život bez alkoholu - devět měsíců abstinence

Po ukončení šestitýdenní léčby v Jemnici ze závislosti na alkoholu chuť dát si pivo extrémně vzrostla. Důvod byl zřejmý, už jsem nebyl hlídaný v čistém prostředí (bez alkoholu). Důvod, proč jsem si pivo nedal, byl, že jsem musel připravit byt na návrat svých dětí. Což se mi také po dvou dnech povedlo a děti mi po absolvování rodinné terapie byly navráceny. Znovu shledání s dětmi bylo pro mě, ale i pro děti, emočně náročné. Děti byly rády, že jsem se vrátil a budeme zase spolu.

Já samozřejmě také, proto jsem tu léčbu prodělal. Na druhou stranu jsem měl obavu, abych nesáhl znovu po lahvi piva. Ono starat se sám o pět dětí je psychicky dost náročné.

První tři měsíce po návratu z léčby byly pro mě asi nejtěžší. Dva dny po té co jsem se vrátil, začal dětem nový školní rok. Pro mě to znamenalo, že mi zase začal kolotoč. Tři děti mi chodí na základní školu, ten třetí (Václav), šel letos do první třídy. Takže to znamená chodit do školy skoro každý den. Alenka mi chodí do mateřské školy, takže i tam každý den musím jít. Chodíme tam i s mým nejmladším synem. S tím jsem ještě doma na rodičovské dovolené. Většina lidí se na mě dívá skrz prsty, protože nevěří, že vydržím bez alkoholu. Jsou to převážně lidi, kteří by měli být raději zticha. Lidi, kteří sami pijí, ale jelikož svoje povinnosti vůči svým potomkům přenechali na svých partnerkách nebo rodičích, tak si myslí, že mohou všechno. Ať si dělají, co chtějí. Je to jejich život, ale ať si nechají ty svoje pitomé řeči nebo provokace typu: "Pojď si jedno dát". Takže nakonec jsem se s lidmi postupně přestal bavit. Mluvím s nimi jenom když je to bezpodmínečně nutné. Se školou a školkou komunikovat musím, aby děti měly vše potřebné, co se vývoje dítěte týče. Jediný, s kým jsem si povídal, byl můj táta. Prožili jsme spolu hodně, s tátou jsem si povídal o všem možném. Bohužel mi před dvěma měsíci umřel.

Tátovi jsem udělal radost, že jsem přestal pít. Umřel doma v posteli, jeho manželka mi ráno volala, že táta je po smrti. Jediný, co jsem mohl udělat bylo, že jsem ho oblékl na jeho poslední cestu.

Táta odešel na lepší místo a mně zbyly jenom děti. Mám je moc rád, protože jsou to jediné, co mi zbylo. Kvůli nim v abstinenci pokračuji. Doufám jen, že nepřijde něco, co mě navrátí zpátky do spárů alkoholu. Momentálně je to pro mě dost těžké. Plním svoje povinnosti vůči dětem a není jich málo. To mi nedá čas, upadnout do apatie. Snad to zvládnu. Táta mi chybí.