9.5.2006 10:32:54 Evča, kluci 90+96
Bohužel musím souhlasit
Bohužel musím souhlasit s autorkou článku. Před týdnem o víkendu začalo mého staršího syna zničehonic bolet břicho. Nejdřív jsme si mysleli, že to zvládneme doma, že třeba něco špatného snědl, ale bylo to čím dál horší, kluk se svíjel bolestí. Pro přestavu: syn nebývá nemocný, nemívá vůbec zameškané hodiny, na nic netrpí a určitě nemá ve zvyku nic předstírat. Volala jsem na pohotovost, vylíčila situaci - prý máme jet do nemocnice, kde je pohotovost. Máme jet nejlépe vlastním autem, že to bude nejrychlejší. OK, jeli jsme.
Do nemocnice jsem kluka téměř donesla, bolestí nemohl skoro chodit, šel v úhlu 90 stupňů :-( Ohlásili jsme se u okýnka na pohotovosti, popsala jsem situaci, sestřička ho ostatně viděla. Přesto jsme na chodbě čekali ještě více než 30 MINUT! , až na nás přijde řada. Chápala bych, kdyby tam byly nějaké hodně akutní případy, ale na chodbě čekaly dvě děti s rodiči, které se celkem vesele smály, povídaly si a nevypadaly nijak ztrápeně. Nicméně přišly před námi, tak byly taky přednostně ošetřeny - měly drobné tržné ranky, které byly ošetřeny už rodiči, v nemocnici jim to "jen" zašili. Přitom u těch dětí určitě nehrozilo nebezpečí z prodlení.
Teprve po ošetření těchto "neakutních" dětí přišla řada na nás. Nakonec všechno dopadlo dobře, díky Bohu! Ale děsí mě, že se v podobných případech může celkem snadno stát, že se něco zanedbá - třeba prasklé slepé střevo nebo ještě něco horšího :-((( Syn trpěl zbytečně dlouho opravdu velkými bolestmi, nechápu, proč ho automaticky nevzali přednostně.
Prosím chápejte, nepíšu sem proto, že to byl můj syn, ale proto, že mě zarazil ten přístup pracovníků na "pohotovosti". Kdybych byla v opačné situaci a byla tam jako máma některého z těch veselých dětí, tak bych zcela chápala, že přednostně vezmou byť velkého kluka, který je celý zelený a svíjí se bolestí.
Odpovědět