Sledujme růst svých dětí

Velmi citlivým dlouhodobým ukazatelem zdravotního stavu dítěte je jeho růst. Proto praktický lékař pro děti a dorost při preventivních prohlídkách pravidelně sleduje tělesnou výšku dítěte a hodnotí jeho růstovou rychlost.

Jestliže se začne růst dítěte v porovnání s růstem jeho vrstevníků zpomalovat, může to být varovné znamení, které upozorňuje na možný zdravotní problém. Pokud je růstová porucha rozpoznána včas, je také možné včas zahájit léčbu základního systémového nebo orgánového onemocnění, jehož prvním příznakem často bývá právě porucha růstu, a u indikovaných pacientů zahájit včas léčbu růstovým hormonem. Pacienti s těžkým nedostatkem růstového hormonu dosahovali v minulosti bez léčby dospělé výšky 110-135 cm, zatímco v současné době mohou dosáhnout normální dospělé výšky.

Základní vyšetření dítěte

Velmi důležitý je pohovor praktického dětského lékaře s rodiči (tzv. anamnéza). Díky tomuto pohovoru získá lékař co nejpřesnější údaje o výšce biologických rodičů, prarodičů i sourozenců a jejich zdravotním stavu. Významné jsou také informace o těhotenství matky, průběhu porodu, tělesném a psychickém vývoji dítěte, prodělaných chorobách. U starších dětí se lékař ptá na školu i mimoškolní aktivity, případně na stupeň jejich fyzické a psychické zátěže. Při každé preventivní prohlídce pediatr dítě změří a zváží. Údaje by měl zanést do zdravotnické dokumentace dítěte a ideálně také do průkazu o zdraví a nemoci dítěte, který má rodič trvale u sebe.

¨

„Základem klinického vyšetření je správné změření tělesné výšky, zhodnocení proporcionality postavy, ale také stavu výživy a u starších dětí stupně pubertálního vývoje. Máme-li k dispozici opakovaná měření, můžeme vypočítat růstovou rychlost v centimetrech za rok. Jde o proměnnou veličinu v závislosti na věku a pohlaví. Vypočítá se jako rozdíl mezi dvěma měřeními, který se vydělí počtem měsíců uplynulých mezi těmito měřeními a vynásobí dvanácti. Výsledkem je růstová rychlost za jeden rok. Pro odhalování možné odchylky má často větší význam než aktuální výška,“ říká doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph. D., z dětské endokrinologické a diabetologické ordinace Dětské kliniky LF UP a FN Olomouc.

A dodává, že ke srovnání, zda je tělesný růst v mezích normy, slouží tzv. percentilové grafy tělesné výšky, které umožňují srovnat výšku dítěte s jeho věkovou normou. Tyto grafy byly vytvořeny na základě celostátních antropologických výzkumů u dětské a dospívající populace.

Za střední tělesnou výšku považujeme výšku mezi 25. a 75. percentilem, kde se pohybuje 50 % populace.

Odhalení růstové poruchy

Odchylku v dynamice tělesného růstu většinou jako první zaznamená praktický dětský lékař při práci s růstovými grafy, ale někdy na ni upozorní i sám rodič. „Rodiče by se měli o růst svého dítěte aktivně zajímat a své případné pochybnosti konzultovat s lékařem. U vrozených růstových poruch se vyskytují většinou i jiné tělesné odchylky - dítě např. neprospívá, je možné pozorovat nepoměr mezi délkou trupu a končetin, vyskytují se vrozené vady vnitřních orgánů, otoky nártů a zápěstí, nápadné rysy v obličeji jako klenuté čelo, ustupující brada, nízko posazené uši nebo husté brvy a obočí. Získané poruchy růstu, které se projeví zpomalením, nebo dokonce zastavením tělesného růstu, zpravidla signalizují závažné onemocnění. V obou případech by mělo následovat poměrně rychle provedené základní laboratorní vyšetření, které je v kompetenci praktického dětského lékaře. Ale častěji jsou děti odesílány přímo do ordinací dětských endokrinologů,“ říká doc. Zapletalová.

K určení přesné příčiny růstové poruchy je často nutná spolupráce endokrinologa s jinými specializovanými obory (dětská radiologie, gastroenterologie, neurologie, psychologie, genetika aj.). A co následuje po stanovení diagnózy?

Pokud je diagnostikována fyziologická varianta růstové poruchy, kdy je dítě „malé, ale zdravé“ (v důsledku opožděného vyzrávání nebo rodinných dispozic), je pouze sledováno. „Pozor však na tzv. familiární malý vzrůst - za nápadně malou výškou jednoho z rodičů se může skrývat rodové onemocnění provázené růstovou poruchou, jako je dědičná hormonální porucha, dědičné onemocnění kostí, dědičné onemocnění ledvin apod. V tomto případě si zaslouží vyšetření i rodina dítěte,“ upozorňuje doc. Zapletalová.

V případě malého vzrůstu v důsledku chronického onemocnění předává endokrinolog dítě k další léčbě specialistovi určitého oboru (např. gastroenterologovi v případě celiakie), s nímž následně spolupracuje. Někdy je nutná spolupráce také s psychologem, protože příčinou růstového selhání může být i psychické strádání (přetěžované děti, školní i domácí šikana, psychické a fyzické týrání nebo zneužívání).

Pokud je diagnostikována hormonální porucha nebo určitý genetický syndrom, ponechává endokrinolog pacienta ve své péči, léčí ho a pravidelně sleduje účinek léčby (růstovou rychlost, kostní zralost, laboratorní ukazatele apod.).

Léčba růstovým hormonem

Růstový hormon nepomáhá všem dětem s malým vzrůstem, ale jen určitým skupinám pacientů, u kterých byla jeho účinnost a bezpečnost ověřena dlouhodobými studiemi na velkých počtech pacientů. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena Evropskou lékovou agenturou a v České republice Státním ústavem pro kontrolu léčiv pro šest pediatrických indikačních oblastí a jednu v dospělosti.

Léčba růstovým hormonem je indikována u dětí s diagnózou:

• porušená tvorba růstového hormonu (vrozená nebo získaná),
• syndrom Pradera a Williho (vrozený),
• Turnerův syndrom (vrozený),
• kostní odchylka v důsledku poruchy SHOX genu (vrozená),
• malý na gestační věk, tj. děti, které se narodí malé ve vztahu k délce těhotenství a do 3 let věku se ve výšce nevyrovnají svým vrstevníkům (vrozený),
• závažná chronická nedostatečnost ledvin a malý vzrůst jako její důsledek (vrozená i získaná).

„Efekt léčby růstovým hormonem závisí na délce jejího trvání, proto by podávání hormonu mělo být zahájeno co nejdříve. Jednak aby se dítě brzy zbavilo handicapu z malého vzrůstu, jednak aby dosáhlo optimální výšky v dospělosti. V současnosti je však většina pacientů s růstovou poruchou rozpoznána poměrně pozdě, v průměru mezi 8. a 10. rokem věku. Tím je délka léčby limitována, protože tělesný růst končí po pubertě, u dívek obvykle mezi 14. a 15. rokem, u chlapců mezi 15. a 17. rokem věku, kdy dosáhne jedinec své konečné tělesné výšky a růst již nelze nijak ovlivnit. K dispozici je několik přípravků obsahujících rekombinantní, biosyntetický růstový hormon, který je kopií toho lidského, přirozeně se vyskytujícího v těle. Zdravotní problémy spojené s podáváním růstového hormonu jsou velmi vzácné,“ říká doc. Zapletalová.

Doporučení pro rodiče

Včasná diagnóza - aktivně se zajímejte o to, jak vaše dítě roste. Pokud si všimnete, že je menší než jeho vrstevníci nebo že už delší dobu nepotřebuje větší oblečení, kontaktujte svého praktického lékaře pro děti a dorost, který zhodnotí jeho tělesný růst. Lékař dítě pravděpodobně odešle k dětskému endokrinologovi na specializované vyšetření. Bude-li diagnostikována některá z výše uvedených šesti příčin, může být zahájena léčba růstovým hormonem.

Včasná léčba - dítě bude mít nejlepší předpoklady pro normální růst, pokud bude léčba růstovým hormonem zahájena co nejdříve. Léčba zlepší jeho růstové tempo, tím vyrovná jeho výškový deficit a dopomůže mu k dosažení přiměřené dospělé výšky.

Dlouhodobá léčba - růstový hormon by dítě mělo užívat dlouhodobě, každodenně, podle předepsaných dávek až do uzavření růstových štěrbin. Jen pravidelná a nepřerušovaná léčba mu umožní plně využít svůj genetický růstový potenciál a tím dosáhnout v dospělosti normální výšky. n