Poučný koronavirus

Serióznější média ho nejčastěji doplňují přívlastky ´nový´, ´čínský´ nebo ´wuchanský´, ty bulvárnější o něm hovoří jako o viru ´obávaném´, ´nebezpečném´ či ´smrtícím´. Kromě jiného je zmíněný virus ovšem také velmi poučný. Sám o sobě logicky především pro experty - mikrobiology, epidemiology a podobně. Zprávy a příběhy s ním spojené pak skýtají materiál k zamyšlení pro každého z nás.

Informační smršť

Informací je skutečně v dnešních dnech dost a dost. Víme, jaká preventivní opatření a zásady dodržovat. Dozvídáme se téměř on-line aktualizované počty nakažených a zemřelých ve všech zemích. Z dostupných statistik také už můžeme usuzovat, že koronavirus je dle ukazatelů mortality a podílu vážných komplikací na jedné straně o řád větší hrozbou než přirovnávaná chřipka, ale na druhé straně nesouměřitelně nižší v porovnání s morem, cholerou či jinými pandemickými onemocněními v minulosti.

Lze souhlasit s tím, že panika opravdu není na místě. Co naopak na místě je? Tak třeba opatrnost, ostražitost a hlavně také ohleduplnost. A v neposlední řadě vzít si ze současné situace třeba i nějaké poučení, včetně položení si otázek, které se více či méně nabízejí:

Náměty k zamyšlení

Nevymkl se proces globalizace tak trochu kontrole? Nepřesáhl už náhodou celosvětový turismus únosnou míru? Opravdu všechno vyřeší neviditelná ruka trhu? Kde končí svoboda jednotlivce a kde začíná odůvodněnost podřízení se větší skupině? Reportáže o šíření nákazy však také mimoděk podávají svědectví doby, jak se k sobě jako lidé chováme, jaké ohledy na sebe navzájem bereme či nebereme, anebo jak jsme ochotni a schopni domýšlet důsledky a souvislosti svého konání.

Kouzlo ohleduplnosti

Od mladých lidí tak nezřídka slýcháme argumenty o tom, že onen virus má přeci u většiny nakažených mírný průběh a byla by přece hloupost kvůli tomu přijít o super lyžovačku v Itálii. Dotyčným však už nedojde, že třeba ve věkové skupině jejich prarodičů, které hned po návratu bezstarostně navštíví, končí prozatím každý sedmý případ úmrtím. Cestování a poznávání světa je skvělé, ale v současné době asi opravdu výlety s cílem pořídit během tří dnů selfie ze čtyř evropských metropolí nejsou nutné. Instagram to přežije. Někteří starší spoluobčané se pro změnu rozhodli vzít útokem lékárny s cílem ukořistit co největší počet roušek, respirátorů, desinfekčních prostředků a dalších pomůcek. Výsledek je takový, že ti, kdo tyto věci skutečně v první řadě potřebují, tedy lékaři a obecně zdravotnický personál, hlásí jejich nedostatek.

Prskavci ve městech

Chtělo by se říci, že apelovat na ohleduplnost v době, kdy se stal normou individualismus a ostré lokty, kdy slušnost je mnohými považována za slabost, tolerance za sluníčkářství a vzájemný respekt za přežitek patřící do černobílých filmů pro pamětníky, je naivně idealistické. Koronavirus je sice nový, ale každý rok udeří epidemie chřipková. Období od listopadu do března tak lze s železnou pravidelností nazvat ´dobou prskací´, kdy ať jdeme v těchto měsících kamkoliv - do kina, restaurace, obchodu, o prostředcích MHD ani nemluvě, vždycky se najde někdo, kdo hlasitostí a intenzitou kašlání do všech světových stran dává zapochybovat o tom, že TBC je v našich končinách vymýcena. A zkuste si onoho bacilošiřitele upozornit, že existují nějaká pravidla slušného chování…

Všechno zlé může být…

Zajímavou otázkou v souvislosti s koronavirem COVID-19, která se v poslední době také hojně objevuje, zůstává, zda těch zpráv a relací s jediným tematickým zaměřením už přece jen není příliš a zda i tohle nepřispívá nikoliv k žádoucí ostražitosti, ale k nežádoucí panice. Na jednu stranu je možné souhlasit s tím, že přehnaná informovanost může být až kontraproduktivní, ale pokud by se i díky ní podařilo vedlejším efektem dosáhnout toho, že lidé se k sobě začnou přece jen chovat trochu ohleduplněji, pak to smysl mít bude. Nejen v boji proti virům.