Otcovské fejetony: Na stará kolena

Trendy se totiž mění. Obraz unaveného šedesátníka, který sedí v parku na lavičce a krotkému ptactvu hází kousky bílého pečiva, je pomalu a jistě překrýván obrazem novým.

Vidíme na něm svěžího muže po plastice obličeje. Muže, který prchá před seniorstvím s kráskou po boku. Muže, jemuž nedělá problém přivést do jiného stavu ženu o třicet až čtyřicet let mladší. Nesmějte se, ten muž je chlapík. Já na to mám, zpívá si v duchu i nahlas. Má radost, vždyť dítě je na cestě.

Pokud je zmíněný hrdina navíc známým člověkem, tak těhotenstvím se zabývají média. A hrdina se stává ještě větším hrdinou. Šťastná událost je událostí celonárodní, což může znamenat, že radost má spousta cizích lidí. Radujme se z cizí radosti. Sluší nám to víc než závist.

Tady musím přibrzdit... Ještě několik vět a leckdo z vás by si mohl myslet, že tady píšu o příhodě jednoho známého zpěváka a jeho sympatické partnerky. Kdepak. Zrovna o tyhle dva strach nemám. Spíš se vrátím k mužům, kteří sice nepatří k celebritám, leč pro pragmaticky založené lovkyně jsou takzvaně zajímaví.

Chlápci, kteří ztělesňuji jistotu. Muži z rodu bankomatů. Zralí tvorové. Určitě je znáte. Je jim skoro šedesát a některým i víc. Dobře si vzpomínám, že o nich kdysi mluvily moje spolužačky. Vypadalo to jako vtip, když pobaveně říkaly cosi o ideálním manželovi, který má blízko krku biologickou gilotinu. Zřetelně si vybavuji, jak se při těchto rozmluvách holky smály. Vypadalo to jako legrace. Tenkrát.

Teď je to, zdá se, realita. Nebo móda?

Málokoho pobouří, když kdejaký polosenior oplodní ženu o dvě generace mladší. No a co, láska je láska. A nikdo nemá právo tomu druhému radit, s kým má co mít. To přece bylo, je a bude. Jistě, pohled zvenčí vás k jinému úsudku nedovede.

Tam uvnitř však můžete spatřit chlápka, který naprosto nezvládá tempo životního stylu své krásné mladé ženy. Přirozenost by ho táhla mezi vrstevníky na lavičku v parku či do hospůdky. Namísto toho je nucen žít jako třicátník nabitý energií. To tempo je otravné a hlavně zničující. Vydrží? Jak dlouho? Nevím. Jeho věc, jeho volba.

Nakonec to nejdůležitější.

Může mi někdo vysvětlit, proč ten blázen nemyslel na to dítě dřív, než ho zplodil? Cožpak je spravedlivé mít místo táty dědu?