Otcovské fejetony: O čem mluví muži

O čem spolu vlastně mluví zástupci „silnějšího“ pohlaví? Předesílám, že nemám v ruce výsledky nějakého vědecky prováděného průzkumu. Čerpám pouze z osobních zkušeností.

Manželka jednoho mého známého je už několik let přesvědčena o naprosté bezduchosti mezimužských dialogů. U toho nemusím být, říká pokaždé, když k nim dorazím na navštěvu. Obvykle odchází do jiné místnosti. Její manžel se mi několikrát svěřil, že je podezříván z toho, že my dva debatujume většinou o nedokonalostech ženských těl a duší. Že zkrátka pomlouváme jeho ženu. A že při tom saháme po vulgárních výrazech. Tomu se říká dobře vyvinutá vztahovačnost.

Partnerka dalšího známého zase tvrdí, že chlapi se umějí bavit tak akorát o tom, jak se hrál fotbal nebo hokej. Nic jiného je totiž nezajímá. Teda - nás zajímá i tenis, ale nechci to rozmazávat. Jen mi nejde na rozum, jak na to přišla. Že by nás někdy poslouchala? Nebo dokonce odposlouchávala?

Nedávno mě také rozesmála žena, se kterou žije můj dobrý kamarád. Zasvěceně hovořila o primitivech, jejichž hlavním tématem je tuzemská politika. To jsou vám ale ňoumové - jen sedí v doma křesle před televizí, čtou denní tisk a dokola žbrblají, jak by to v těch vládách a parlamentech dělali, kdyby měli příležitost. Řeknu vám, být ta ženská, tak se s takovým chlápkem dám okamžitě rozvést a klofnu opravdového ministra nebo alespoň poslance.

Musím potvrdit, že všechny tři zmiňované ženy mají pravdu. Ale jen částečně.

S tím prvním známým jsme možná někdy utrousili nějaké sprosté slovo, ale většinu času našich setkání trávíme docela vážnými debatami o literatuře, hudbě a televizním vysílání. Býváme při tom často smutní, bezradní a chce se nám plakat jako nějakým přecitlivělým romantičkám. Ale jestli to takhle půjde dál, začneme asi analyzovat pracovní výsledky pornoprůmyslu.

S tím druhým známým nás sice spojuje klukovský zájem o sportovní dění (oba fandíme Slávii), ovšem nejraději diskutujeme o věcech, která nás takříkajíc přesahují. A třeba naposledy jsme si marně lámali hlavu nad tím, proč se většina duchovních mediálně nevyjadřuje ke společenskému dění. Jak se to stalo, že skupina lidí s takovým intelektuálním a snad i mravním potenciálem zůstává ve farních domech a soustředí se pouze na práci s ovečkami. Proč veřejný prostor ovládají tlučhubové a pseudocelebrity?

Představte si: o tom všem se my, primitivní fotbaloví a hokejoví fanoušci, taky bavíme.

Podobně divná témata spolu probírají i chlapi, kteří zneklidňují své ženy tím, že například politiku komentují z křesla. Právě ten můj primitivní kamarád tuhle nastolil otázku, nakolik muži zvládají své životní role. Proč přibývá žen, které vykřikují do světa, že nepotřebují stálého partnera, natož manžela a že klasická rodina je výmysl ze starých časů? Kde se takové hlasy vzaly? A co děti?

Je to asi nepochopitelné, ale my muži si mezi žvásty o fotbale či politice, dopřejeme i takové zvláštní řeči o tom, kdo jsme, co tady děláme a kam směřujeme. Je to normální? Neměli bychom se léčit?

Souhlasím s některými z vás, že chlápci, kteří vedou nepraktické debaty, jsou vlastně nepoužitelní. Ať radši vydělávají peníze. Mimochodem - teď si vzpomínám, že o „používání“ lidí jsme s jedním známým taktéž klábosili a dost nás to filozofování bavilo. Nedivte, chtěli jsme se přeladit cestou z hokejového zápasu, náš tým vyhrál 5:2 a v hledišti jsme spatřili hodně půvabných dorostenek.

To ale probereme někdy příště.