| Pratchett | •
 |
(20.12.2005 10:43:03)
Když jsem se narodil (před 26 lety), tak byla moje maminka na dítě "stará", bylo jí 32. V té době to byla věc nevídaná. Můj otec je o čtyři roky starší, takže mu bylo 36. Dostávám se k tomu, co jsem chtěl napsat - měl jsem pocit, že mám starší rodiče - a taky jsem měl. Ve škole rozhodně. Byl jsem nejmladším ze tří synů a věkový rozdíl mezi námi je 13 a 8 let - docela dost. Můj otec byl tedy podle dnešních názorů v ideálním věku na otcovství - nicméně ideálním otcem nebyl. Nepamatuju si jediný rozhovor s ním, vždycky jenom hádky, maximálně výprask. Taťka se učí - to byla oblíbená věta u nás doma. Otec totiž studoval dálkově vysokou školu. Později se už v "pracovně" nezavíral s učebnicemi, ale s účty, protože začal pracovat na účetnictví. Takže - můj otec byl v relativně ideálním věku, ale ideální otec nebyl. Vždy jsem si přál mít mladšího otce, nicméně se to nesplnilo, pochopitelně. Ale nemyslím si, že starší otec, který má na svého potomka čas, je otcem špatným. Lyžovat může dítě i s kamarády, na kole jezdit taky. Dřív se vůbec neuvažovalo nad tím, jestlí dítěti věnuji dost času - dítě prostě bylo s rodiči - a tím to končilo. Kopalo s nimi na poli, chodilo na poutě, spalo s nimi, jedlo s nimi. Teď mají děti rodiče ve věku 28-36 let a často otec v tomto věku pracuje na své kariéře - a vrací se domů v osm večer. To také není ideální stav. Dítě si na své rodiče zvykne - něco jim vyčítat třeba v duchu, začne až v dospělosti.
|
| Kamča | •
|
(20.12.2005 11:09:13)
Máte pravdu v tom, že starší zajištěný otec má relativně málo času. Můj můž se opravdu vrací z práce až tak kolem devatenácté hodině a opět usedá k PC a pracuje. Ale syn ho má moc rád. Už teď jej baví s ním si hrát na PC, baví ho si s ním probírat anglická slovíčka, stavět vláčky. I když jsou to oparvdu vzácné chvilky. Ale když vidím děti svého mladého bratrance, který je měl těsne po dvaceti a nemůže jim nic dopřát, tak opravdu nevím, co je lepší.
|
| Pratchett | •
|
(20.12.2005 11:14:51)
Pokud se dítěti věnuje, nemám nic proti. Děti v pokročilejším věku je věc silně individuální. Někdo si připadá na dítě starý ve čtyřiceti, někomu přijde, že v pětapadesáti je tak akorát čas. Děti si vážně zvyknou na všechno. Dokonce i na rozvrácené rodiny a fakt, že jsou v dětských domovech ("Moje maminka má moc práce a nemůže se o mě starat. Ale navštěvuje mě jednou za měsíc. Je moc hodná, že za mnou jezdí - má to daleko" - to je citát jednoho dítěte z dětského domova, které znám osobně). Takže to není problém dítěte, ale většinou jeho okolí. I dvacetiletého tatínka může srazit auto...a čiperný šedesátník může být čiperným osmdesátníkem:-)
|
| Apolena. |
|
(20.12.2005 11:26:23)
Našim dětem nejspíš připadají rozvrácené rodiny skvělé - přibyli dědečkové a babičky, strýčkové a tetičky, dárky pod stromečkem, dárky k svátkům a k narozeninám... :-))
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(20.12.2005 11:28:49)
Sylvo, že ty parafrázuješ Terku, bezdětnou? ;)
|
| Apolena. |
|
(20.12.2005 11:33:44)
Terku neznám, cituju naše děti (všechny) :-).
|
|
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(20.12.2005 13:11:48)
POkud starší otec to dítě chtěl a zvážil všechny důsledky a náročnost, svoje fyzické a genetickcké předpoklady, tak mi na tom vadí pouze dvě věci - že přeci jenom existuje jakási statistická pravděpodobnost, kolika let se průměrný muž u nás dožije, tuším, nevím přesně, že je to kolem 74 let.Pokud bude mít první dítě v 50 letech, tak je velice pravděpodobné,že to dítě bude ve 14 letech sirotkem.Nemusí být, ale je to pravděpodobné a měli by to vzít v úvahu, třeba (je to hnusné, ale pragmatické)ohledně finančního zabezpečení studia takových dětí atd. O tom, že s ještě výraznější pravděpodobností vnoučata nebudou mít dědu už tu byla řeč. A za druhé existují další a to lékařské statistiky, o tom, jak stoupá počet nejrůznějších poškození plodu jako je Downův syndrom atd. se stoupajícím věkem jednoho z partnerů a čím starší rodiče, tím je ta pravděpodobnost významnější. Tady se díky jakýmsi "trendům" všichni tváří, že mít první dítě pomalu těsně před přechodem je úplně normální - NENÍ- ta příroda moc dobře ví, proč a jak to s obdobím maximální plodnosti zařídila.
A pokud se stane, jako se to stalo manželovo kolegovi, že mu to neplánovaně "ujede" s třicetiletou partnerkou v 60 letech, kdy ví, že z důchodu novou rodinu neuživí a že zaměstnavatel ho "přesluhovat" nenechá, pokud je to člověk takový, jako o něm psal pan Karban-typický "důchodce" nadávající na drzé studenty, nepouštějící ho sednout v MHD a jiné atributy generačního konfliktu, tak jeho roční dceru i jeho třetí ženu skutečně lituji.
Nevěřím tomu, že i moderní muž dokáže dlouhodobě držet krok s o generaci nebo dvě mladší partnerkou nebo takhle pozdě počatým dítětem. Není to o sjezdovkách a akčnosti rodičů nebo rychlosti práce na PC, je to o životních zkušenostech, názorech, pružosti myšlení, o určité životní usedlosti a názorových stereotypech, která sice může ženám dodávat pocit zázemí a jistoty, ale na druhou stranu může být v komunikaci s dítětem na obtíž.
Pozoruji ve svém okolí několik takových věkově nerovných manželských párů a ještě k tomu dodávám, že většinou to funguje proto, že ty ženy jsou v jednoznačně submisivní pozici v rodině- muž většinou reprezentuje i pro ženu otcovskou dominantní autoritu, ona je doma a stará se o domácnost, on je od rána do večera v práci a po příchodu z práce využívá jí vytvořené "teplo rodinného krbu" a poskytuje jí za to finanční jistotu a společenskou pozici "úspěšné manželky". Dítě funguje pod vedením a výchovou matky, pokud otec není doma; pokud je doma, tak se všichni podřizují autoritě tatínka a otec si dítě "půjčuje" na hraní, když má čas a chuť.
Ještě poslední, uf, je to dlouhé, promiňte, ale zaujalo mne to téma - skutečně každý má asi tu hranici "babičkovství a dědečkovství" věkově nastavenou jinde, moji rodiče mne měli ve 22 a OK, ale k sestrám, které měli ve 33 už se chovají s tou babičkovskou úzkostlivostí a konzervativností a obavami před nástrahami zlého světa. Na druhou stranu znám několik párů, co měli první dítě po 35 a jsou úplně v pohodě.
|
| Apolena. |
|
(20.12.2005 13:29:05)
Ivo,
to dítě bude sirotek ve 24 letech, ne ve 14, a to už je trochu rozdíl :-).
S tím Downovým syndromem to taky tak horké není, pokud je někdy v 30 letech pravděpodobnost několik setin procenta, tak i když se ta pravděpodobnost zdvojnásobí, ještě pořád to nijak zoufalé není. Kromě toho jsem četla, že zrovna tohle patří do oblasti mýtů, něco jako "jezte špenát, železem se jen hemží".
Každý by měl asi mít dítě tehdy, kdy se na to cítí. Já bych jako mladá ( :-)) byla asi příšerná matka, teprve s věkem a se zkušenostmi jsem patřičně zflegmatičtěla.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(20.12.2005 13:49:29)
:-) oprava. já a matematika :-) S věkem? Mluvíš jako kdyby ti bylo těch 50 :-)Každý si svoje názory utváří podle toho, co potká.Holky, co mají starší partnery se budou hádat, že mít dědečka otcem je OK. Já okolo sebe zas vidím takové případy jak jsem psala- např. toho šedesátníka, co mu to ujelo - a tak jsem značně skeptická a tvrdím, že co je moc, je moc. Když si představím svýho tátu, že teď by měl přijít z práce a tam by ho čekaly plínky a noční šichty u kojence, tak ho asi klepne :-)))
Musím se usmívat tomu, jak sem píšou holky, že měly "staré" třicetileté otce - každá doba má svoje standarty :-) Máma byla brzo šedivá. Když šly děti do první třídy, dost špatně to nesly, když si ostatní děti myslely, že je do školy vodí babička. A přitom na dnešní dobu by byla naprosto OK matka, teď v tom věku je půlka holek prvorodiček.
|
|
|
| Cornie + dvojčata 04 | 
|
(20.12.2005 19:03:44)
Riziko Downova syndromu stoupá jen s věkem matky, na otci to nezáleží. Jenom pro upřesnění.
|
| Líza | 
|
(20.12.2005 19:05:55)
Cornie, zalistuj si zpět v archívu, najdeš tam citace, i na věku otce záleží, i když mnohonásobně méně.
|
|
| Lea | •
|
(20.12.2005 21:37:51)
Trošku zastaralý názor z 80.let minulého století.Žena,která si dovolila porodit dítě po třicítce byla lékaři i společnosti považována za něco nenormálního.Moc jich nebylo.Z toho i ten poměr výskytu DS je zavádějící pro dnešní dobu a potřebuje přehodnotit statistikou porodů žen do 30 let a po třicítce věku za posledních pět let.Při hospitalizaci v nemocnici jsem se setkala během pár dní se třemi maminkami,které měly dítko s DS a bylo jim teprve 19-23 let.
|
| PajaMM | 
|
(20.12.2005 21:42:35)
Leo,
tim chcete rict, ze s vekem se riziko DS nezvysuje?????
|
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(20.12.2005 22:16:40)
Ivo, já Ti trochu zamotám hlavičku, můžu? Já jsem měla dítě v čerstvých pětadvaceti - a byla jsem poměrně úzkostná matka a relativně neflexibilní, jako by mi (podle Tebe) bylo nějakých padesát. Přesto si myslím, že ze syna může (nebo samozřejmě nemusí) vyrůst spokojený člověk, kterému třeba až zas tak nebude vadit, že s ním rodiče netrajdali na lyžích a nebrouzdali kdejakej oceán. Na druhou stranu moji švárovci jsou ještě starší než já a manžel a s dětmi sportují, lyžují, plavou, jezdí k moři, spějí na chatě na opuštěný louce... Přitom jemu je "už" přes čtyřicet a jí osmatřicet.
Na druhou stranu je zajímavé, že jsi takový argument přinesla v tématu o starších otcích. A, holky, napadlo Vás někdy, že i právě takové generační rozdíly, zkostnatělost, nepružnost myšlení, mohou být pro mnohé mámy důvodem, proč jsou se svými dětmi raději doma (do tří, čtyř let) než by je daly na vychování prarodičům??? Například mně je jasné, že můj syn, kdyby ho vychovávala moje matka, by byl chudák. On to nemá snadný; ale moje máti by mu ještě přidala. Teda především proto, že je velice zkostnatělá, netolerantní, autoritativní, všechno ví nejlíp... Ve své výchově by zcela jistě používala i podpásové prostředky jako zesměšňování a vydírání... Raději na MD s minimem peněz než to chouďátko nebohý vystavit jejímu vlivu...
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(20.12.2005 22:19:20)
No fuj, to už teda fakt nevím, co píšu, když napíšu "spějí":o) Pochopitelně "spí", že? Pardon:-)
M.
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(20.12.2005 22:28:29)
MIrko, nevím, jak daleko jsi dočítala, ale já jsem to tam psala - že hranice "babičkovského a dědečkovského" chování k dětem je individuální - moji rodiče měli moje sestry něco málo po třicítce a jsou DĚSNÍ, v současné době bude dětem 18 a naši je totálně nezvládají ve smyslu přehledu o jejich generaci, pochopení jejich myšlení, umožnění jim vůbec žít tak, jak žijí jejich vrstevníci-od tolerance módy, přes hudbu a tak-snaží se je neustále vychovávat podle toho, co je "slušné a správné" - akorátže je to někde o 20 let mimo. A na druhou stranu znám spousty lidí, co měli nebo mají děti těsně před čtyřicítkou a pohoda. Ale myslím si, že stejně mezi čtyřicátníkem a šedesátníkem je propastný rozdíl a o čtyřicátnících ten článek nebyl.
|
| MirkaEyrová |
|
(20.12.2005 22:53:50)
No jo, četla jsem to tam. Ale chtěla jsem to zdůraznit, že ten věk není vždycky stoprocentně vypovídající o člověku. A víš co? Můj stejda mi začal připadat "starej" až poslední dobou, tj. po sedmdesátce. Přesto to stále není žádný roztřesený stařík drobící houstičky holubům... Ovšem dědečkovství mu sluší:-)... Hmmm. Víš, ono je to vlastně tak, že já taky dlouho odsuzovala "staříky", kteří si brali výrazně mladší partnerky. Respektive spíš jsem vlastně odsuzovala ty holky, které podle mého tehdejšího pocitu "poblouznily chudáky staříky za účelem brzkého úmrtí partnera a zdědění jeho milionů":-) Ale pak vidíš ty šťastné rozzářené "senilní":-) tatíky jako je Polívka, Šíp, Svoboda, jejich spokojený manželky hrdě chovající společná mimča... A najednou máš pocit, že jo, že vlastně i to může být láska, vždyť sama jsi vlastně taky tolik toužila mít tady ještě jednoho tak fajn tvorečka jako je ten Tvůj milovanej partner...
M.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(20.12.2005 23:43:01)
"poblouznily chudáky staříky za účelem brzkého úmrtí partnera a zdědění jeho milionů" :-)
Já spíš mám pokaždé pocit, že jsou to holčiny, které potřebují vedle sebe někoho, kdo jim buď nahradí mužskou autoritu, takový druhý táta, ke kterému mohou vzhlížet, který je opatruje a poskytuje jim pocit jistoty a opory, nebo kdo jim tím, že sám něco dokázal vynahradí to, že samy nedokázaly nic. Taková ta pozice "manželka pana generálního ředitele"
Nebo jsou to klasické pětadvacetileté milenky chlapíků, co je v pětačtyřiceti chytla druhá míza a dokazují si, jací jsou jurové a dostali svou dámu na hýření vtipem, šarmem, galantnost a společenské postavení :-)a pak zjišťují, že manželství po patnácti letech je ten stejný stereotyp, jako s tou první ženou, ale tentokrát už jim to až tak nevadí :-)))
Když se řeší tohle téma, jeslti mohu na odlehčení, pokaždé si vzpomenu na jeden díl Sexu ve městě, kde ta sexy bloncka, nevím jméno, měla o hodně staršího partnera, byla z něj unešená, i v posteli, že je něžný a zkušený, do té doby, než jednou před sexem viděla, jak odchází do sprchy a má takový ten svraskalý stařecký zadek s povadlou kůží. Musím se přiznat, vzhled není sice všechno, ale třeba konkrétně Gotta bych vysvlečeného fakt vidět nechtěla ;-) :-)))
|
| MirkaEyrová |
|
(21.12.2005 1:35:18)
No pravda, na holá pozadí našich milých partnerů jsem nějak nepomyslela:-) Ale máš pravdu, že holky u starších mužů možná hledají nějakou tu moudrost a tak. Ostatně já taky, manža je ode mě o sedm let starší, taky mi v těch dvaceti kolikrát víc imponovali mužní čtyřicátnící než mí vstevníci. A vůbec, nechápu, jak se může zralá ženská zamilovat do zelenáčů zelenejch:-) Přece ta mužnost, nadhled, zkušenosti, to je přece paráda:-)))
Zdar a sílu a pohodové Vánoce:-)
M.
|
| Kubula K. |
|
(23.12.2005 22:56:07)
No, mně všechen ten nadhled, moudrost atd. vyznívá tak trochu jako že ten chlap má mít ve vztahu navrch, a to mně neláká ani co by se za nehet vešlo. Myslím, že ženy, které mají mladší partnery, na tom láká možná hlavně to, že je mnohem reálnější mít s nimi rovnoprávný vztah. Na mně kdyby se někdo snažil tvářit moudře, asi bych si to se svou paranoiou přebrala tak, že já jsem ten trotl:-)). Ale zase jako obvykle - ať si každý vybere, co mu vyhovuje:-).
|
|
|
| Pavla3 | 
|
(22.12.2005 10:43:21)
Ivo,
cha chá, tenhle díl Sex ve městě jsem viděla taky a mám z toho úplně stejný představy, na chlup :-)))))
Já si myslím, že sex sice není všechno, ale je to jedna z těch důležitějších věcí ve vztahu (ebráním se říct, že bez porozumění v tomto ohledu, nemůže vztah fungovat), tak fakt nechápu jak může 25 letá holka vlízt do postele se staříkem :-))
|
| PajaMM |
|
(22.12.2005 10:58:11)
Pavlo3,
uplne souhlasim:-)))
A navic - jak uz jsem tu psala o svem tatovi a jeho mlade zene - pripada mi (aspon u me "macechy" to tak je), ze ty mlade zeny-divky si vubec neuvedomuji a nepripousti, ze o ten sex jednou prijdou....ze?
|
|
|
| Monika | •
|
(13.3.2006 16:42:47)
Dost jsem se zklamala v mladých perspektivních mužích, našla si staršího,je to jen nezvyk Čechů,tak trochu národa ještě společensky i ekonomicky žijícího na té nižší úrovni.
|
|
|
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(20.12.2005 22:51:27)
JO a nevím, proč všichni pokládají rovnítko mezi aktivní, mladý rodič=sport, adrenalin, zážitky, akce. Mým rodičům bylo 22 a taky jsem to s nima nezažila, přesto mohu hodnotit svoje dětství jako lepší, než sestry, o kterých jsem psala předtím. Je to o tom, že nám byli nějak blíž, dovedli se do nás vcítit, ségrám už naprosto nerozumí, jako by spoustu věcí za tu dobu zapomněli, nebo se na ně dívají s ironií a nevážností, které říkají "odstup z titulu zkušeností" -ale to v tu chvíli ten puberťák nepotřebuje slyšet. Taky chtějí mít svůj klid, takže je obtěžuje víc věcí, od nás jim vadily jen naše návštěvy, od sester jim vadí i hlasitá hudba, určité oblečení, časopisy, pískání počítače... A taky je to o tom, že naši už tak nějak "nestíhají dobu" - jsou zahlceni informacemi, kterým nerozumí, už se tak rychle neučí nové věci, jako dřív; taky používají na hodnocení současnosti měřítka a hodnoty, co se naučili a zažili si v úplně jiných společenských poměrech a vzhledem k tomu, kolik jim je, už se asi nenaučí posuzovat hodnoty jinak. TAky vnímají a snášejí ohrožení z vnějšího světa (různé ty drogy a podvodníky a zloděje) a sociální nejistotu úplně jinak, než když jim bylo o těch 15 let míň. A pozoruju na nich, že tyhle projevy se hrozně rychle objevily a zvýraznily snad během pěti let kolem padesátky, i když bych to do nich nikdy neřekla. A taky jak se jim blíží padesátka, tak začínají vyskakovat nejrůznější zdravotní obtíže
Rozumím tomu, že když je manželství věkově nerovné, že mladší partner ovlivňuje staršího a naopak, jakoby se sobě snaží názorově přiblížit, ale když je rozdíl i víc jak generaci, je otázka, nakolik je to možné.
Už jen teoretizuju na zadané téma :-)
|
| MirkaEyrová |
|
(20.12.2005 23:06:30)
Taky ještě lehce zateoretizuju:-) Ono si myslím, že bude rozdíl mezi tuctovým "stařečkem", a člověkem typu Karla Svobody (nevím ovšem, kterého Káju autor článku měl na mysli, obávám se, že toho druhého:-))). Myslím, že když jde o lidi, kteří jsou i přes "zralý" věk velmi aktivní, sami sportují, posilují, a tak dále, tak že ti lidé to mají v sobě, to mládí. Kdyby ho v sobě neměli, tak by dávno neskládali a neorganizovali muzikály, neobjížděli by turné a nepořádali by jiné jistě docela náročné akce. Na to musí člověk mít, myslím, docela dost energie a vitality. Zdá se mi, že takoví lidé určitě budou snáze držet krok s dobou, než klasičtí "staříkové" chodící nakupovat do Kauflandu a reptající na revma v kolenou. --- Jo, samozřejmě, máš pravdu, že není jisté, na jak dlouho. Na druhou stranu - jsou tu přece ještě partnerky. A pokud jsou ony dostatečně silné, vitální a milující, pak celou tu atmosféru vztahu s otcem dítěte mohou nést dítěti i do budoucna jako poselství... Jéje, to jsem se rozromantičnila:-) To by se mi manža chechtal, protože by si zaručeně vybavil, jak ještě nedávno jsem odsuzovala poslední ženu mr. Piccassa:o)))
M.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(20.12.2005 23:49:53)
myslím, že takový nerovný pár byl i Karel Kachyňa s tou holčinou, co hrála sestřičku v nějakém jeho filmu, jejich holce bylo asi deset?když umřel. Pamatuju si, že se jí na to jednou v nějakém dokumentu, to ještě žil, ptali, jeslti si to uvědomuje, že Kachyňa umře, vyhrkly jí slzy a že jo, ale že do té doby chce být s ním, že jí imponuje a má ho prostě ráda. Taky se mi líbila slovní hříčka, kdy říkala, že není KachyňovÁ ale Kachyňova. :-)
|
|
|
|
| Mara | •
|
(21.12.2005 9:41:34)
Pettino, jsi si jista, ze ty a tva sestra jste holky a ze nepises o me tchyni?
Taky jednoho kluka dala jedne babicce, druheho kluka druhe babicce a bylo. Veskera odpovednost za vychovu byla na babickach. Jedna byla zdravotni sestra a vnoucka vedla aspon zdrave, druha sveho vnoucka vykrmovala tak, ze je i jako dospely obezni a ma nemocna jatra. Tchyne ma pocit, ze to neni jeji chyba. Bydleli vsichni pohromade, ale ona nevidela, ze synacek tloustne. Nevidela, ze babicky proti sobe oba chlapce popichuji (toto soupereni bohuzel take pretrvalo do dospelosti, bratri si nerozumeji, nevyjdou spolu a tezce to nesou). Skolni vysledky deti byly uz uplne mimo jeji vnimani. Zacala se o syny starat, az kdyz byli skoro dospeli a potrebovali naopak, aby svoje zalezitosti mohli resit sami.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)