Škola v přírodě

Pan ředitel zprvu nechtěl, argumentoval tím, že na prvním stupni nejsou ještě zkušené paní učitelky a tím, že by to zatížilo rozpočet školy. Zřejmě pod nátlakem nakonec ustoupil a na jedné pedagogické radě nám oznámil, že se škola v přírodě povoluje! Měla jsem radost. Říkala jsem si, že to bude prima rozloučení, protože jsme spolu s dětmi poslední rok.

Nyní je příprava školy v přírodě v plném proudu a v hlavě mi začíná lozit brouček…a kladu si otázku: "Opravdu ta námaha stojí za to?" Prvotní nadšení je pryč (snad ne, úplně nenávratně). A já , ač nerada, připouštím, že obavy a námitky pana ředitele byly opravdu na místě. Na školu v přírodě jedou tři páté třídy. Ve všech pátých třídách učíme my - opravdu ještě ne zcela zkušené paní učitelky. V praxi jsme teprve 3 roky a pevné v kramflecích občas nejsme vůbec. Panem ředitelem jsem byla určena jako vedoucí celé akce a tím mi padla na ramena nejen hromada práce navíc, ale hlavně obrovská zodpovědnost!!!

Ze začátku to byla brnkačka. Musela jsem napsat, rozdat a vybrat předběžné přihlášky, zajistit cestovní agenturu, se kterou pojedeme a vybrat místo, které bude pro děti "nejen" finančně přijatelné. Následovala schůzka a dohodl se termín podepsání předběžné smlouvy. Vše zatím probíhalo s úsměvem na mé tváři, problém jsem neviděla. Jediná šmouha byla ta, že jsem musela sehnat zdravotnici a další lidi, kteří budou ochotni jet s námi jako výpomoc. Světe div se!!!Ani tohle nebyl velký problém. Nabídly se mi dvě maminky, přítel od jedné paní učitelky a jako zdravotnice se přihlásila sestra mého žáka, která letos končí střední zdravotnickou školu a v době školy v přírodě už bude mít po maturitě. Mnula jsem si ruce, jak se mi vše hezky daří a v tom…připlul první mráček! Pan ředitel mi dal k nastudování zdravotní legislativu - takový menší štos papírů!

V kostce tato legislativa obsahuje:

• podmínky pro výchovu , vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých
• podmínky pro vnitřní prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí
• podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci
• podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací akci
• povinnosti základní školy, která vysílá děti na školu v přírodě a pořádající osoby
• hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení,
• vybavení a úklid, zásobování vodou, odstraňování odpadků a splaškových vod,
• stravování a režim dne zotavovacích akcí
• skupiny potravin, které nelze na zotavovacích akcích pro děti podávat ani používat k přípravě pokrmů…atd.

Všechny tyto body mají ještě několik podbodíků, které člověk prostě musí znát a nesmí je porušit. Naštěstí některé věci musí zajišťovat příslušná chata, která děti ubytovává. Po přečtení a zjištění toho, co vše musíme či nesmíme, úsměv na tváři zmizel nejen mně. "No, nic", řekly jsme si s kolegyněmi tehdy svorně. "To zvládneme, nebudeme malovat čerta na zeď."

Koncem dubna jsem měla domluvenou schůzku s jednatelem cestovní kanceláře. Přinesl mi složenky, potvrzení pro zaměstnavatele rodičů dětí, potvrzení pro pojišťovnu a sociální úřad. Ukázal mi, jak mám dětem přidělit variabilní symbol, co přesně se má na složenku napsat, ať to mají všichni stejně a určil datum splatnosti. Na třídních schůzkách jsem rodičům (mimochodem jen těm, kteří se dostavili) složenky rozdala a poznačila si, který z rodičů jaké potvrzení potřebuje. Nikdo z rodičů neměl žádný dotaz a tak jsem v domnění, že jsem udělala vše, co jsem měla, třídní schůzku rozpustila. Jak jsem se mýlila!!!

Po týdnu jsem zjistila, že jsem dle Pověření k vedení ozdravného pobytu, které jsem podepsala!!!, měla rodiče seznámit s jednotlivými body smlouvy, což např. jsou:

• termín odjezdu a příjezd
• cena
• -platební podmínky a stornovací podmínky
• počty dospělých osob a počty dětí

Dále jsem měla rodičům říct, že potřebujeme potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti dětí k absolvování ozdravného pobytu. Samozřejmě, že termín i cenu rodiče již znali, ale přesto mi vlasy stály hrůzou a nadávala jsem si, jaký jsem nepozorný flink!

Ve snaze vše napravit a dát věci do pořádku, jsem všem dětem příslušné informace nadiktovala do slovníčku. Pocítila jsem velkou úlevu, když na druhý den byly slovníčky podepsané a žádný rodič netelefonoval a nestěžoval si. No…ale neuběhly ani dva dny a přišla za mnou kolegyně s tím, že už má první potvrzení od lékaře a že se paní doktorka divila, že jsme dětem nedaly žádný formulář. "JAKÝ FORMULÁŘ???", ptala jsem se zděšeně. A obě dvě jsem znovu prošly zdravotní legislativu. Spráskaný pes ví, jak jsem se cítily, když jsme na poslední straně našly vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte….Co teď? Tak honem pro radu ke zkušenějším kolegyním… A že prý to zas tak velký problém nebude, že ten formulář máme napsat a ten lísteček se k tomu přicvakne. Ufff!!! OK, uděláme to tak. Opět bylo veseleji. Do toho zazvonil telefon - domluvená zdravotnice se omluvila, že s námi nemůže jet kvůli velkým zdravotním potížím. V hlavě jsem si představila všechny své známé jako možné kandidáty, zaangažovala jsem skoro celý pedagogický sbor a všichni jsme společně hledali náhradu. Během několika dnů se našla. Fajn, kámen ze srdce nám spadl. Máme zase klid! NE VŠAK NADLOUHO!!!

Přišel za mnou žáček, že maminka chce jiné potvrzení, než nahlásila. Nevadí, vyměnilo se. Druhý den přišel další žáček, že se mu potvrzení ztratilo, dostal tedy další. Třetí den přišla holčička, že maminka zjistila, že ji zaměstnavatel část proplatí, že chce fakturu…a tak to šlo celý týden. Když se mému žákovi ztratila složenka, už mi to divné nepřišlo. Divný pocit se mi vrátil až tehdy, když o školu v přírodě projevila zájem maminka, která až nyní v květnu pochopila, že se nejedná o akci konanou během letních prázdnin, ale během školního roku. A že by teda byla ráda, kdyby její syn jel. Jsem chodícím důkazem toho, že člověk není neomylný…a tak jsem s povzdechem zavolala do agentury, celou věc vyřídila a při té příležitosti odhlásila dvě děti, které s námi nakonec nepojedou.

Nedostatek času nás s kolegyněmi donutil domluvit si schůzku v sobotu. Musely jsme dát do kupy všechny dokumenty, které musím předložit do konce května ke schválení panu řediteli. Problém nastal hned, když jsme chtěly vypracovat seznam dětí, které se školy v přírodě zúčastní. My vlastně nevěděly, které z dětí určitě pojedou!!! Ten se ještě přihlásil, druhý se zas odhlásil…Co s tím? Rozhodly jsme se, že ještě napíšeme opakované přihlášky všech dětí, které opravdu pojedou, protože dle předběžných přihlášek jsme se vůbec nemohly řídit. Zahrnuly jsme do toho taky telefonní čísla rodičů a jméno a příjmení člověka, kterému můžeme dítě předat. Následovalo sestavit režim dne. Ten jsme měly celkem raz dva. Ale dále jsme musely rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců v době ozdravného pobytu! Zdá se to možná banální, ale než jsme vynalezly způsob, jakým to provedeme, uběhla cca1 hodina a pak jsme tabulky ještě asi hodinku vyplňovaly. Plány vyučovacích hodin pro výuku a rámcový plán další činnosti v průběhu ozdravného pobytu nám zabral další 2 hodiny. Rozdělování dětí do pokojů ve dvou patrech do dvou, tří, čtyř a šestilůžkových pokojů, bylo taky zajímavé. Kamarádi k sobě, zlobivci od sebe, ten se nesnese s tím, ta udělá scénu, když nebude s tou atd. A co ty děti, které vycházejí liché a vždy zbudou? Jak to zaonačit, aby byly spokojené děti a zároveň i my? Domluvily jsme se, že to necháme zatím otevřené. Vypracování seznamu věcí, pomůcek a prohlášení o bezinfekčnosti jsme si nakonec rozdělily s tím, že už to doděláme každá sama.

Mně ještě zbývá zajistit uzavření smluv nepedagogických pracovníků, protože aby s námi mohli jet, musí být s naší základní školou v pracovním poměru. Doufám, že vše proběhne hladce a nenastane problém s výpisy z trestního rejstříku a s potvrzeními od lékaře. Opravdu totiž nevím, co bych si s tím týden před odjezdem počala. Pokud to klapne, "papíry" budeme mít tímto v pořádku. Pak už nezbude nic jiného než dělat vše proto, aby žádné z dětí nevypadlo z okna, neutopilo se v bazénu, nevypíchlo si oko o větev a …bojím se domyslet co všecko. Moc si přeji, aby se škola v přírodě dětem líbila a doufám, že na ni budou rády vzpomínat.

Tak nám, prosím, držte palce!