Otcovské fejetony: Co nás čeká

Jen to, že astrologické předpovědi, které jsme získali po narození každé z našich dcer, se naplňují.

Jedna bude cvičit stroje, druhá lidi. Občas si představuju, že ta právě probíhající rvačka v dětském pokoji je střet budoucí stavařky (strojařky, architektky...) s budoucí učitelkou (trenérkou, lékařkou...). Z otcovského hlediska to není zlá představa. Zasel mi ji do hlavy jeden mladý muž (kamarád naší kamarádky) zabývající se postavením hvězd v neopakovatelných okamžicích člověčího zrození.

Ani nevím, proč jsme o tuhle prognózu s manželkou stáli. Přirozená zvědavost? Snobismus? Zábavné hrátky s tajemnem? Od všeho kousek, řečeno poctivě. Nutno také připomenout, že Karolínka přišla na svět v listopadu 1999. Tedy v časech, kdy na každém rohu stál člověk, který se díval do budoucnosti. Co Čech, to jasnovidec, tak nějak to vypadalo. A protože se blížil magický rok 2000 a čekalo se, co přinese 21. století, nemohla nás vlna zájmu o astrologii, numerologii či kartářství minout. Když se nám v únoru 2002 narodila Eliška, nechali jsme astrologa bádat spíš kvůli tomu, aby si sestřičky byly fifty-fifty.

Jestli jste po přečtení přechozích vět došli k názoru, že je psal pomatenec, který věří všemu, co říkají „blouznivci“ hvězd, čísel a karet, musím vás vyvést z omylu. Než jsem začal psát tento fejeton, pátral jsem v paměti a snažil si vybavit všechny životní zkušenosti s lidmi tohoto ražení.

Vzpomínám si, že v 70. letech mě zklamala jedna kartářka, která mé matce předpověděla, že se mi narodí sestřička, což se nevyplnilo. Zato se strefila v případě mé tety, která se opravdu za deset let rozvedla. Ta jasnovidná paní, které bydlela v Kolíně kousek od vlakového nádraží, měla ve městě konkurentku - tělnatou cikánku vykládající osud z dlaně. Tuto ženu si vybavuji zřetelně: nosila pestrobarevné sukně, zlaté řetězy, prsteny a měla takový zvláštně hluboký hlas. Nešlo ji přehlédnout, ani přeslechnout. Jednou oslovila mého otce - že mu prý poví, do kolika let tu bude. Vzápětí si však odplivla. Otec se ubránil sdělením, že o věštbu nestojí, od svého lékaře ví, že na světě bude až do smrti.

Blíž k lidem, kteří se umějí podívat o něco dál než normální smrtelníci, jsem se dostal až začátkem 90. let díky novinářské práci. S kolegou jsme jeli vyzpovídat jistého jasnovidce do Českého Brodu. Kladli jsme otázky, naslouchali a zdálo se nám, že sedíme u jednoho stolu s podvodníkem. Ten to zřejmě vycítil a zeptal se, jestli někdo z nás nemá u sebe fotografii blízké osoby. Kolega vytáhl snímek své ženy, muž se zadíval a začal vyprávět. Popis vlastností a způsobu chování dotyčné seděl stoprocentně. Nestačili jsme se divit. V té době se blížilo narození mého prvního potomka, tak jsem se při loučení jen tak mimochodem zeptal, kdo se narodí. Možnosti jsou obvykle jen dvě. I tak jsem ocenil, že to trefil. Narodil se Jirka.

Udělám střih: nejlepší vědmu (z Pardubic) jsem potkal v polovině devadesátých let. Během pouhého telefonického rozhovoru mi kromě jiných věcí, kterými vás teď nechci zatěžovat, natipovala měsíc a rok, kdy přijde na svět moje další dítě. Podotýkám, že to věděla s tříletým předstihem! Když jsme se potkali znovu asi po šesti letech, předpověděla mi s podobnou přesností změnu zaměstnání. Jak je to možné? Já nevím. Prostě to tak funguje.

V uplynulých letech jsme měl to štěstí, že pracovní náplň mi velela, abych poznával tyto ženy a muže. Dlouhé hodiny jsme s nimi strávil nad kartami, hvězdnými mapami, číslicemi i nad kávovými sedlinami. Bylo to tajemné, vzrušující, zábavné a občas trapné. Někdo se trefoval, někdo byl úplně vedle. Bavilo mě srovnávat a zároveň jsem přemýšlel, proč mají tolik zákazníků, klientů, nebo - chcete-li - pacientů.

Je mi jasné, že seriozní odpověď by měly hledat odborné týmy sociologů, psychologů, teologů a filozofů. Fejetonista je amatér, jemuž však neberte právo na subjektivní domněnku. Jen mě tak napadlo, že jednou z příčin té obrovské poptávky po jasnovideckých službách je problematické působení náboženských organizací. Církve se totiž chovají nejčastěji dvojím způsobem: hledače pravdy totiž odpouzují buďto agresivitou anebo uzavřeností (konkrétní názvy náboženských organizací si domyslete). Pak se nelze divit, že pro odpovědi na základní otázky se chodí jinam.

Ptáte se, jak tohle souvisí s Karolínkou a Eliškou, o nichž jsem psal na začátku? K těm astrologicky načrtnutým cílům se totiž dá dojít pouze cestou pravdy. Ale je možné, že jsou i jiné cíle a jiné cesty.