Damoklův meč přijímacích zkoušek

Pololetní vysvědčení je rozdáno. Pro několik desítek dětí na každé základní škole bylo tentokrát daleko důležitější než vysvědčení závěrečné. Tyhle známky se totiž budou uvádět do přihlášek na střední školy. Mimo jiné také některým páťákům, kteří se rozhodli stát se ve 12 letech gymnazisty.

Školy, které zde za ministra Vopěnky vznikly jako ústavy pro pět, maximálně sedm procent nejnadanějších dětí, dnes např. v Brně vzdělávají 27 % dětské populace, což vrchní ředitel sekce vzdělávání ministerstva školství Mgr. Aleš Vondráček označuje za „donebevolající“. Tím, že jsou do mnoha těchto středních škol přijímáni i žáci z hlediska schopností v podstatě průměrní, dochází nejednou také k poklesu úrovně výuky na druhém stupni základních škol, kde pak zbývají ti, „kteří se nikam nedostali“. Děje se tak zvláště v lokalitách, kde je v blízkosti několik víceletých gymnázií, která se předhánějí v počtu volných studijních míst a doslova žáky základních škol lanaří. Rodiče proto v samozřejmé snaze poskytnout dětem vzdělání alespoň standardní úrovně je k přechodu na gymnázium v podstatě nutí, čímž tento neblahý trend ještě zvyšují. Základní školy pak – vedeny snahou vyhovět požadavku rodičů – děti, které se ke studiu na gymnáziu přihlásí, na přijímací zkoušky pravidelně připravují.

Denis Diderot by prošel

Takováto cílená příprava samozřejmě vyvolává otázku, co vlastně chtějí osmiletá gymnázia vědět. Zajímá je, co se děti naučily na základní škole za pět let docházky, nebo je zajímá, co se naučily za poslední půlrok v hodinách intenzivní přípravy? Je cílená příprava dětí na zkoušky vůbec legitimní? Šíře problémů, která se touto otázkou otevírá, by vydala na samostatný časopis. Nutný výběr, který jsme proto museli provést, začněme problémem z nejpalčivějších:

Přijímací zkoušky jsou většinou doposud koncipovány tak, že zjišťují míru znalostí dětí, množství poznatků a faktů, které si stačily osvojit. To poměrně dobře vyhovuje absolventům prvního stupně vzdělávacího programu Základní škola. Absolventi programu Obecná škola, který rozvíjí především osobnost dítěte, jeho kompetence, schopnost argumentace, praktického užití získaných vědomostí apod., nejednou spláčí nad výdělkem, nehledě na to, že některé konkrétní jevy a poznatky požadované u zkoušek na víceletá gymnázia vzdělávací program Obecná škola v páté třídě prostě vůbec neobsahuje. Nabízí se proto otázka, zda není možné normativně nařídit osmiletým gymnáziím, že své požadavky musí přizpůsobit výstupům pátého ročníku, a to nejen Základní, ale také Obecné a Národní školy. Ministr školství Eduard Zeman na ni odpovídá s mírnou ironií: „Samozřejmě, že by to šlo. Otázka je, jestli to dává smysl. Normativně můžete nařídit na toto téma spoustu věcí, ale spíš je rozumné snažit se sladit ty programy. I proto mluvím o potřebě jednotného kurikula, což zahrnuje mimo jiné to, že potřebujete mít stejně zadané určité výstupní momenty. A vůči osmiletým gymnáziím je to právě jeden z těch momentů, kdy je potřebujeme mít sladěny.“

Ideál a realita

Problém sladění požadavků osmiletých gymnázií a výstupů základních škol zdůrazňuje i prezident Asociace základního školství (AZŠ) Mgr. František Tomášek: „Měli bychom si jasně říci, co přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia představují a o co v nich vlastně jde: Zda o zjišťování kompetencí dětí, anebo o testování zvládnutí učiva, kdy vyšší stupeň vzdělávání testuje znalosti dětí z nižšího stupně. Jde-li skutečně o testování, pak všechny problémy s látkou, která ještě nebyla probrána, ale bude součástí zkoušek, veškeré starosti s přípravou dětí dva měsíce před zkouškami jsou oprávněné a nás musí zajímat, jak tuto přípravu co nejlépe vést, kde shánět vzorové testy z minulých let a podobně.

Pokud však gymnáziím půjde o kompetence dětí získané během pěti let prvního stupně základního vzdělávání, o dispozice dětí ke studiu, pak nás to, jestli už mají probrané konstruktivní úlohy a skupiny bě, pě, vě, nemusí vůbec zajímat. Pokud se gymnázia začnou zajímat o tohle, nebudou učitelé na prvním stupni základní školy, bez ohledu na vzdělávací program, nuceni dělat ze sebe ,šašky‘,“ říká záměrně silnými slovy Mgr. Tomášek a pokračuje:

„Zatím však každý rok na jaře musí elementaristé honem honem dělat všechno pro to, aby do dětí nacpali tohle a ještě támhleto, protože na vyšším stupni školy se většinou nikdo nezajímá, jestli tam jdou děti s dovednostmi, s rozhledem, se schopností vyjadřování, argumentace, se schopností prezentovat svůj názor, s dobrými komunikačními předpoklady. Zkoušky jsou dosud o znalostech a učitel, který se pět let snaží vychovávat děti k nějakým kompetencím, v rozsahu stanoveném Standardem (Standard základního vzdělávání – pozn. redakce), musí nyní v podstatě popřít sám sebe, protože nastává období, kdy je třeba vyhovět osmiletému gymnáziu v jeho požadavcích. A že to každý učitel udělá, je jasné, neboť pociťuje odpovědnost za to, jak jeho děti uspějí. Nejen kvůli dobrému jménu školy, ale především kvůli tomu, že pro děti samé je velmi stresující dostávat se do situací, v nichž nebudou uspívat.

Abychom tedy nemuseli trvale opustit onu cestu, o níž jsme přesvědčeni, že je správná, tedy to, jak s dětmi pracujeme a co u nich rozvíjíme (Škola, jejímž je Mgr. Tomášek ředitelem, vyučuje podle programu Obecná škola – pozn. red.), snažíme se tímto způsobem vytvořit jakousi vyrovnávací nádržku. Připravujeme děti na to, co budou gymnázia požadovat u zkoušek, ale celkový charakter výuky kvůli tomu měnit nehodláme. Nemáme chuť nechat se vmanipulovat do role, kdy veškerá naše činnost na tomto stupni vzdělávání bude směřována k požadavkům osmiletých gymnázií. O tom vzdělávání na naší škole není,“ uzavírá ředitel Tomášek rezolutně.

Gymnaziální svévole

Problém přijímacích zkoušek je v podstatě problémem vstupů a výstupů. Optimální by bylo, aby vyšší stupeň vzdělávání akceptoval výstup nižšího stupně a dál ho rozvíjel. Mezi výstupem nižšího stupně a tím, co je vyšší stupeň ochoten akceptovat jako vstup, vzniká jakési vakuum, které se zoufalí učitelé základních škol snaží zaplnit právě tím, že dětem látku dovykládají, řeší s nimi vzorové úlohy z přijímacích zkoušek z minulých let apod.

„Ze strany víceletých gymnázií totiž většinou není respektován Standard, který je pro nás sice závazný jako výstup, ale není už závazný jako vstup pro vyšší stupeň. Za současného stavu školské legislativy není možné přinutit osmiletá gymnázia, aby Standard respektovala. V tom nám snad pomůže nový zákon o vzdělávání, jehož návrh věcného záměru byl nyní zveřejněn,“ pokračuje Mgr. Tomášek. Za AZŠ pak dodává: „Nyní je pro nás v této souvislosti velmi cenné, že jsme se jako Asociace stali součástí české části evropské Asociace ředitelů škol, sice středních, ale protože střední školy z části překrývají základní, byla i naše asociace přijata. V jejím rámci se nám nyní vůbec poprvé podařilo na setkání s představiteli jednotlivých středních škol dojít ke shodě v tom, že v budoucnosti se budeme zabývat právě výstupy a vstupy. Je naprosto nutné začít akceptovat výstupy nižšího stupně pro práci stupně vyššího.“

Kolik stojí čtyřkorunová známka?

Problém však nespočívá pouze v tom, že jsou u nás schváleny tři vzdělávací programy pro základní školu, a jsou zde tedy také tři více či méně odlišné výstupy. Celá tato situace je navíc významně zkomplikována tím, že je zde nespočetně vstupů. Každé gymnázium má totiž svá vlastní kritéria, která pro uchazeče o studium stanoví. Rozdíly jsou mnohdy opravdu velké. Jestliže některá gymnázia mají skutečně náročné požadavky, a to i v oblasti všeobecného rozhledu, pak jiným stačí jen test základních znalostí z českého jazyka a matematiky.

Např. při zkouškách na Havlíčkovo gymnázium v Havlíčkově Brodě se loňského roku objevily otázky typu: „Kapesné je: a) mzda za práci, b) menší obnos peněz pro vlastní spotřebu, c) velká suma peněz určená k podnikání, popř. úkol ze tří možností vybrat nejvyšší horu Krkonoš (přičemž dvě z uvedených hor leží v jiných pohořích) či ze tří možností zvolit, která řeka protéká Prahou. Naproti tomu studenti, kteří chtěli uspět u zkoušek na osmileté gymnázium ve Slavičíně, museli být schopni vybrat ze čtyř odpovědí, mezi které jazyky patří čeština, do kterého moře ústí Dunaj, jaké je hlavní město Finska a co je to rozvodí. Adepti studia na osmiletém Gymnáziu Fr. Palackého v Neratovicích pak museli podle charakteru oblečení čtyř vyobrazených postav určit, která z nich mohla žít na středověkém hradě, jehož obrázek měli rovněž k dispozici.

Nalít, nebo ukázat cestu?

Učitelé připravující studenty na přijímací zkoušky proto shánějí testy z různých gymnázií z minulých let (vydává např. nakladatelství DIDAKTIS) a snaží se žáky seznámit s co největším spektrem možných otázek. Příprava probíhá buď formou dalšího předmětu včleněného několikrát týdně na konec rozvrhu, pro nějž se vžil název „nalejvárna“, nebo je naopak základem samostatná, především domácí práce žáků, která je ve škole kontrolována, korigována a teprve v případě závažnějších problémů znovu vysvětlována. Mezi těmito krajnostmi pak samozřejmě leží celá řada přechodových pojetí.

„Děti pravidelně dostávají ofocené testy z minulých let z různých gymnázií, které doma samostatně vypracovávají. Zatím jsme začali českým jazykem a matematikou, chystáme se také na všeobecné přehledy znalostí, zejména z oblasti přírodovědy, vlastivědy i obecných znalostí o společnosti a státě. S rodiči jsem domluvena na tom, že s čím si děti nebudou vědět rady, nechají si k vyřešení do školy. Nepovažuji v tomto směru pomoc rodičů za optimální.

Dvakrát týdně se patnáct minut před začátkem vyučování setkáváme ve třídě a konzultujeme správnost otázek, zastavujeme se nad problémy, zdůvodňujeme odpovědi,“ popisuje svůj způsob práce s aspiranty na přestup ä ä do osmiletého gymnázia učitelka ZŠ Palachova v Brandýse nad Labem Mgr. Iveta Nováková. „Kdykoli se však objeví nějaký závažnější problém, domluvíme se a sejdeme třeba po vyučování, abychom měli na vysvětlení dostatek času.“

Důraz klade Mgr. Nováková mimo jiné na to, aby děti správně pochopily otázku. S vědomím, že stejně nelze dopředu natrénovat všechny otázky budoucího testu, se v přípravě soustřeďuje na to, co může jejím svěřencům pomoci v každé situaci. Tedy schopnost porozumět psanému textu, zaznamenat, co všechno je předmětem otázky, zbavit se pokud možno trémy a jejích doprovodných projevů: zbrklosti, roztěkanosti, koncentrace pouze na jediný problém z mnoha.

Týdenní opakovací pobyt na horách

Dále Mgr. Nováková popisuje zajímavý psychologický jev. „Děti mají hrůzu z testů. Tedy přímo z těch potištěných papírů. Když píšeme test třeba ve vlastivědě, vyděsí se a tetelí hrůzou, jen začnu rozdávat papíry. I to se musí do přijímaček odnaučit. Také proto dostávají tak často tištěné testy k vlastní práci – aby si pak u zkoušek řekly: Ano, tohle známe, tenhle typ testu jsme již vyplňovaly, takovouhle úlohu jsme už řešily. Když budou navíc naučeny přečíst si nejprve velmi přesně a třeba opakovaně zadání, mnoho strachu z nich u zkoušky spadne.“

„Jsme si s mou kolegyní z paralelky vědomy toho, že v požadavcích gymnázií se objevují věci, které jsme ještě neprobíraly. V takových případech se hodláme zachovat pragmaticky a děti tuto látku před zkouškami prostě dopředu naučit,“ dotýká se kolegyně Nováková již zmiňovaného citlivého problému. „Jde třeba o konstruktivní úlohy z geometrie, které se probírají až na samém konci školního roku, kdy už bude po přijímačkách. Děti na tom pak zbytečně ztrácejí body,“ uzavírá.

Celkové shrnutí všeho, co děti během přípravy znovu probírají, hodlají Brandýští provést na týdenním soustředění na školní chatě v Jizerských horách, které plánují krátce před vlastními zkouškami. Možnost přihlásit své dítě na tento „opakovací týden“ (za 1000,- Kč) rodiče většinou přivítali. „Určitě se tam budou moci přípravě věnovat intenzivněji než ve škole, kde musí učitelka přizpůsobovat tempo výkladu i pomalejším dětem,“ soudí jedna z maminek, „a protože tisíc korun, které pobyt stojí, jsme mohli splácet ve dvou splátkách v poměrně dlouhém čase, rodinný rozpočet to nijak nezatížilo.“ Mgr. Nováková pak dodává: „Myslím, že jde hlavně o to, aby děti v tomto týdnu získaly pocit, že doopravdy něco umějí, aby neměly strach se u zkoušek vůbec ukázat.“

Nevýznamná jistě není ani možnost relaxace, uvolnění a celkového zklidnění, současně však také lepší koncentrace bez nejrůznějších zneklidňujících vlivů, které na děti působí ve škole i doma. Svou nervozitu na děti totiž mnohdy přenášejí také rodiče.

Pisemka bez hacku a carek

Kromě výše zmíněných obecně rozšířených potíží s přípravou na přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia se lze občas setkat také s problémy poněkud výjimečnými. „Nyní připravuji na přijímací zkoušky našeho žáka – chlapce srbské národnosti. Pochází z bývalé Jugoslávie. Příprava je o to náročnější, že kromě běžného opakování látky přírodovědy, vlastivědy apod. se musí ještě velmi intenzivně učit jazyk,“ popisuje Mgr. Jana Dlasková ze Základní školy v Kostelci nad Labem. „Je to nesmírně sečtělý chlapec, má hlubší a rozsáhlejší znalosti naší národní historie než naše děti, pracuje na počítači, má přístup k Internetu. Jazyk je však problémem, především v psané podobě. Domluví se poměrně velmi dobře, ale pletou se mu písmenka „h“ a „ch“, má potíže s háčky a čárkami nad písmeny, neboť jeho mateřština je nepoužívá. Vloni měl na vysvědčení jedinou dvojku, a to právě z češtiny.“ Škola nicméně hodlá skutečnost, že žák je srbské národnosti, uvést v přihlášce, přičemž očekává, že gymnázium tuto skutečnost dostatečně zohlední.

Ředitel gymnázia, o němž je řeč, však namítá: „Tuto skutečnost prostě zohlednit nelze. Ať totiž chceme nebo nechceme, studium na nižším gymnáziu je více literní a tento chlapec by asi v soutěži s našimi studenty neuspěl, zejména v jazykové oblasti. Kdybychom tuto skutečnost zohledňovali, porušili bychom tím řád zkoušky, která musí ve vztahu ke všem dětem zůstat objektivní. Vždyť mu nic nebrání, aby šel studovat na naše gymnázium po devátém ročníku, až si jazyk lépe osvojí. Nižší gymnázium je určeno pro skutečně výjimečně nadané děti a nějaké zohledňování já v tomto případě odmítám.“

Brána ke střednímu vzdělání

Za pár týdnů se otevřou brány osmiletých gymnázií. Budoucí primáni i budoucí odmítnutí a zklamaní šesťáci do nich budou vstupovat vybaveni maximem vědomostí, které jim jejich učitelé stačili v posledních hektických měsících předat, vědomím důležitosti, který tomuto kroku přikládají rodiče, představou společenského postupu, pokud z nich budou od září gymnazisté. Až usednou před sbor Olympanů ze zkušební komise, začne pro ně jedna z nejdůležitějších čtvrthodin jejich života. Budou dokazovat, že jsou přirozeně nadanější než jejich spolužáci, že mají předpoklady ke studiu, umějí o věcech přemýšlet, pracovat s informacemi, argumentovat? Nebo postačí, když budou umět odříkat ta „správná“ slova?