Výběr povolání

Stav společnosti, ve které je 8,4 % lidí bez práce, nemůže nechat lhostejného nikoho z nás, tím méně pak školu.

Ke skutečně komplexní pomoci při rozhodování dítěte o jeho budoucím povolání se dnes nutně musí spojit škola, obec, školský úřad, školní inspekce, rodina i sám žák.

Školy se snaží dostát tomuto požadavku především tím, že skrze svého výchovného poradce nabízí informace o každém jednotlivém povolání, jeho obsahu, požadavcích pro výkon tohoto povolání, možnosti přípravy na budoucí povolání i uplatnění na současném trhu práce.

Volba povolání však není jednorázovou akcí, většinou žák k volbě povolání pozvolna spěje. Někdy se tak děje přes oblast jeho zájmů, které jsou zprvu velmi rozmanité, ale postupem času se jeden nebo dva stávají dominantními. Žák realizuje své zájmy ve škole, ve školních kroužcích, mimo školu v různých organizacích (Sokol, jezdecké oddíly, modeláři apod.), které mu to umožňují. Těch je bohužel čím dál méně, na vesnicích jsou spíše raritou (ponejvíce hasiči).

Jindy se nejedná o zájem žáka samého, ale rodičů, kteří svým zájmem dítě ovlivňují. Dobře je, když se dítě nakonec identifikuje se zájmem rodičů a všichni něco pro realizaci zájmu dělají – např. rodiče shánějí patřičnou literaturu a dítě ji se zájmem přečte.

Řemeslo už se nedědí

Škola by měla vývoj zájmu o povolání jednak sledovat (to dělá), jednak ho usměrňovat. Jde především o upozorňování na soulad či nesoulad mezi žákovou aspirací a jeho vědomostmi, dovednostmi a schopnostmi. Tedy porovnává předpoklady žáka k přijetí do přípravy k určitému povolání s požadavky instituce, jež přípravu provádí.

Tím, kdo podle průzkumu ovlivňuje volbu povolání nejvíce, jsou jednoznačně rodiče, rodina. Ty tam jsou doby první republiky, kdy byl otec hrdý na to, že syn šel v jeho šlépějích, kdy mu mohl předat svou živnost a syn v ní pokračoval. Minula i doba, kdy dělnické profese byly sice tendenčně nadhodnoceny, ale oficiálně ohodnoceny tak, že každá z nich umožňovala v tu dobu přijatelný životní standard. Současná situace je jiná.

Rodiče dnes projevují samozřejmý zájem o to, aby jejich potomek byl do budoucna pokud možno co nejlépe finančně zajištěn. Při výběru budoucí profesní dráhy svého potomka tedy uvažují ponejvíce o povoláních, která podle jejich mínění reálně umožňují přijít k větším penězům. Tomu rodiče přizpůsobí i ovlivňování dítěte při orientaci na určité povolání a následně i při jeho výběru. Vidí-li např. dostatek peněz u managerů svých firem, hledají jakoukoliv školu, která se managementem zabývá. Za vhodné považují i povolání s využitím znalostí informatiky aj. V dobré víře tak mnohdy kvůli své malé orientovanosti v potřebách trhu práce nechtě odsuzují svého potomka do role klienta úřadu práce. Jejich názory, jak již bylo řečeno, dítě při výběru povolání výrazně ovlivní.

Průzkum

V červnu 1998 jsme na dvou školách, vždy ve spojených devátých třídách, prováděli výzkum týkající se volby povolání. Vzorek čítal celkem 62 žáků. Výzkum byl prováděn jednak na ZŠ Staré Hodolany (městská škola v Olomouci, 7 dívek, 19 chlapců), jednak na ZŠ Horka n. Moravou (velké vesnická škola, 21 dívek, 15 chlapců). Co výzkum ukázal:

Každý žák zkoumaného vzorku (n = 62) má nějaký zájem, který je pro něj nejsilnější, další méně silné. Sledovali jsme oblast zájmů vzhledem k volbě povolání a dospěli k následujícím údajům: Jako zájem, který slouží k prohloubení předpokládané volby povolání, jsme našli pouze 5 příkladů. Tři v souboru městské školy, dva v souboru vesnické školy. Tímto údajem můžeme jen potvrdit známý fakt, že všeobecně je velmi málo příležitostí pro realizaci zájmů dětí, dále pak že ve větším městě je těchto možností přece jen více. Děti z vesnice někdy dojíždějí do města, aby měly možnost dělat mimo školu to, o co mají zájem.

Kromě zájmů jsou pro volbu povolání velmi důležité osobní předpoklady žáků, zejména studijní. Za měřítko předpokladů jsme zvolili prospěch ve stěžejních předmětech – českém jazyce a matematice. Získané výsledky opět dokazují, že na středních školách dochází k inflaci vzdělání. Zatímco v letech, kdy jsem absolvoval ZDŠ já, byl maximálně možný průměr prospěchu pro přijetí na jakoukoliv SŠ do 2,0, na gymnázia kolem 1,5, nyní se průměry posunuly.

Průměrný prospěch z českého jazyka byl u chlapců z Horek n. Mor., kteří se hlásí na střední školy, 2,3, u dívek 2,0, z matematiky pak u chlapců 2,1, u dívek 1,6.

Průměr známek adeptů středoškolských studií ze ZŠ Staré Hodolany byl v českém jazyce u chlapců 2,3, u dívek 2,2, v matematice pak u chlapců 2,0, u dívek 2,2.

Lze tedy konstatovat, že prospěch u některých žáků nesehrává ve volbě povolání žádnou roli. Střední školy nezdravou aspiraci těchto jedinců spíše podporují. Co říká těmto snahám trh práce?

Příliš mnoho bílých límečků

Počet žáků přijatých na SŠ a SOU jsme konfrontovali s nabídkou volných míst na úřadu práce olomouckého okresu. Údaj je z 26. 10. 1998.

Ze ZŠ Horka n. Moravou bylo na SŠ přijato 5 chlapců (z toho na gymnázium 0), 12 dívek (z toho na gymnázium 3), celkem 17 z celkového počtu 36, což činí 47,2 %. Ze ZŠ Staré Hodolany bylo na SŠ přijato 10 chlapců (z toho na gymnázium 2), 5 dívek (z toho na gymnázium 0), celkem tedy 15 žáků z 26, což činí 57,6 %. I když prospěch v obou školách byl přibližně stejný, lze vyvodit závěr, že z městské školy postoupilo do středních škol o 10 % více žáků.

Jaká byla nabídka volných míst k 26. 10. 1998? Celkem bylo 165 volných míst. Z toho byla poptávka po 8 vysokoškolsky vzdělaných lidech (inženýři do provozu – technické zaměření ), po 18 středoškolácích (technické a manažerské zaměření). Zbytek poptávky, 139, bylo pro vyučené i nevyučené. (Nejvíce v tu dobu byl zájem o 40 truhlářů, 39 šiček, 21 pomocných dělníků do stavebnictví atd.)

Převedeme-li nabídku pracovních míst do procentního vyjádření, dostaneme tyto údaje: Je potřeba 4,8 % vysokoškolsky vzdělaných lidí, 10,9 % středoškolsky vzdělaných (tj. dohromady 15,7 %) a cca 84 % vyučených nebo na zaučení. Jen z těchto dvou škol se však na střední školy hlásí v průměru 52,4 % žáků, což překračuje součet požadovaných míst s VŠ a SŠ vzděláním o 36,7 %. Z toho lze tedy vyvodit, že v budoucnu tito absolventi středních škol budou mít na trhu práce pravděpodobně potíže s umístěním – a to nezapočítávám očekávané zeštíhlování mnohých podniků, kterému se asi nevyhneme.

Odpovědnost rádců

Další položkou výzkumu byl soulad přání našich respondentů, tj. co by skutečně chtěli dělat, čím by chtěli být, s tím, na jaké povolání se budou po skončení povinné školní docházky připravovat.

Někde došlo k naprosté shodě – přání stát se kuchařem se dá nejlépe realizovat ve stejnojmenném učebním oboru. Jinde jsme konstatovali mírný odklon – přání být managerem může být částečně splněno i na střední průmyslové škole strojní, obzvláště když bude pokračovat ve svém vzdělávání na vysoké škole. Do této kolonky jsme zařadili i odpovědi „nevím“. Počtem byly tyto odpovědi stejné u chlapců i u děvčat. Svědčí tak o nedozrálosti příslušných jedinců, o tom, že výběr povolání za ně rozhodl někdo jiný, že výběr povolání není jejich prioritním zájmem.

Asi nejhorší situace v přípravě na své budoucí povolání čeká ty, jejichž přání stát se např. vojákem z povolání se diametrálně rozchází s oborem, ve kterém se budou připravovat – v daném případě je to obor instalatér-topenář; přání stát se kuchařkou také jistě nebude optimálně realizováno na poštovním učilišti. Celkově, děleno pouze na „shoduje se“, „neshoduje se“ a „nevím”, jsme získali tyto výsledky:

– ZŠ Horka n. Mor.: 20 shoda (i přibližná), 1 nevím, 15 není shoda

– ZŠ St. Hodolany: 12 shoda, 3 nevím, 11 není shoda

Žákům jsme na konec položili ještě jednu otázku: „S kým ses o výběru povolání radil?” Odpověď „Pouze s rodiči“ se vyskytla u žáků ZŠ Horka n. Moravou ve 25 případech (69,4 %), u žáků ZŠ Staré Hodolany v 18 případech (69,2 %). A to ještě v dalších nuancích odpovědí na tuto otázku rodiče figurují. Naopak odpověď „Pouze s výchovným poradcem“ se objevila v ZŠ Horka ve 4 případech (11,1 %), v ZŠ St. Hodolany ve 3 případech (11,5 %). V některých dalších variantách odpovědi se též objevil výchovný poradce a třídní učitel. Je tedy jasné, že prioritu rádce při volbě povolání mají rodiče. Tudíž nesou i hlavní zodpovědnost za úspěšnost výběru.