Schovánek 16 - Čert nikdy nespí

Novopečené matky mají v zásobě mnoho rad a pouček o spaní miminek, jsou vyčtené z knih, získané od kamarádek, maminek, babiček a širokého ženského příbuzenstva.

1. Dítě večer vykoupeš, nakrmíš, uložíš a po chvilce mrně spinká.
2. Stačí pravidelnost, neměnný rituál a vždy stejná doba a místo k spánku, a ono to pochopí.
3. Když to nefunguje, zkus dudlíka, to zabere.
4. Dítě v tomto věku spí 16 hodin, budí se na dvě období přes den, jinak spí, postupně se doba bdění pomalu prodlužuje… atd.
5. K tomu přidám příspěvky tady na diskusi:…"malá nám usíná až v osm, co máme dělat?"

Realita u nás doma je úplně jiná. Tomášek nespí. Nepotřebuje to. Ani po narození nespal "předepsaný" celý den s výjimkou kojení. Od třetího měsíce věku spal během dne třikrát maximálně hodinu, večer usínal mezi 22. a 24. hodinou a ráno byl čilý od osmi. Děs, běs, hrůza. Třetí a čtvrtý Tomáškův měsíc považuju za jedno z nejšílenějších období mého života. Tomášek opravdu spal velmi málo a když nespal, řval. Nebrečel pouze v okamžiku, kdy jsem ho chovala, nosila, kojila, nebo si s ním hrála (to ale zabíralo jen někdy). K tomu se stále budil a budí každé tři hodiny na kojení, takže jsem byla nevyspaná k smrti - teď to sice co do naspaného času není lepší, ale tělo si už zvyklo :o)

Myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Že jednoho krásného rána buď umřu vyčerpáním, nebo zjistím, že Tomášek právě zítra nastupuje do školy a já se vyspím alespoň dopoledne :o) Jo, člověku se honí hlavou všelijaké věci, když zrovna magoří.

Nejhorší na tom všem bylo, že Tom vyžadoval v době bdění mou neustálou pozornost a přítomnost. Když ji neměl, řval. Nenechte se mýlit, on neplakal, tak jako pláčí některá malá miminka - opravdu řval tak, že by se i silné a opravdu otužilé matce rozskočila hlava na dva kusy. Nedalo se to přeslechnout, nedalo se u toho nic dělat, nedalo se před tím nikam utéct :o) Hledala jsem poučení v knihách. A našla, dovolím si malou citaci (Dítě a já, Penelope Leachová)

"…jste pro vaše dítě stejně okouzlující jako všechno, co děláte…. Když pracujete, může sedět v kojenecké sedačce u dřezu nebo u jídleního stolu. Nezáleží na tom, jak zajímavou práci děláte, nikdy ho to nebude nudit. Vy můžete mít plné zuby škrábání brambor, ale dítě se nikdy předtím s bramborem nesetkalo."

Věřte mi, nefunguje to. Tří, čtyř ani pětiměsíční chlapeček nevidí jediný důvod, proč by měl klidně sedět v sedačce u jídleního stolu a pozorovat matku při práci, když v té době může vřeštět z plných plic tak dlouho, dokud ho zcela vystresovaná matka z té sedačky nezvedne. Matčina práce ho bude vždycky nudit, škrábání brambor stejně jako mytí nádobí, zadělávání těsta na vánoční perníčky stejně jako smažení palačinek. Možná mají chlapi odpor k domácím pracem v genech ;o)

Samostatnou kapitolou je usínání. Tomášek se spánku nevzdá jen tak, vždycky se s ním musí poprat, bez boje se nevzdává. Chvíli, kdy ho začíná spánek přemáhat, poznáme snadno. Začne být malátný, pěstičkama si šmidlá po obličeji a začne spánek zaklínat. Má na to zvláštní popěvek, zní to jako ajejejéééé, ajééé, aúúúúú, ajejééé a zpívá se hlubokým, prsním hlasem. My s Jirkou si to volně překládáme takto:

Ale nakonec přece jenom usne, jedna po půlnoci je jeho hodina a já vím, že máme TŘI hodiny klidu do dalšího kojení :o)

P.S.: Tohle jsem mohla napsat jenom proto, že dnes usnul už o půlnoci.