Schovanka 2: Už jsme ji viděli!

Na to, jak je naše Schovanka ještě maličká, má už za sebou víc vyšetření ultrazvukem než já za celý život. Na prvním ultrazvuku, jak jsem psala posledně, se nám neukázala, tak jsme za týden šli na další. To měla 4,5 milimetru a už se neukryla :o) Dokonce jsem dostala i fotečku, ať máme do alba.

A pan doktor nás pozval ještě na jednu kontrolu. Přesně za deset dní jsme šli na vyšetření ještě jednou. Schovanka měla 3,2 krát 2,2 cm, takový nárůst za 10 dní, to je rychlost... No, jen panu doktorovi se zdálo, že je maličká a že srdíčko ještě nebouchá, takže jdeme příští týden znovu.

Byli jsme se s miminkem pochlubit u rodičů, měli obrovskou radost, protože Schovanka bude jejich první vnučka. A taky jsme naplánovali svatbu ;o)

Teď chvíli odbočím: mluvím od prvního dne o miminku jako o holčičce, ale má nastávající tatínek holčičku "objednanou", takže ví určitě, že chlapeček to nebude. Prý kdyby to byl Schovánek, nezlobil by se :o)

A jak se cítím já? Děsně. Jsem pořád unavená, spím, kdykoliv se přiblížím k posteli. Jsem schopná po 10 hodinách nočního spánku vstát, mírně se zmátořit, po obědě spát klidně 3 hodiny a v noci opět těch 10. Dělá se mi špatně od žaludku, sice nezvracím, ale poslední týden jsem měla pořád pocit, že budu zvracet v příští minutě :o)

Nejhůř mě to chytá ve velkých samoobsluhách, zejména u chladících pultů. A taky jsem jak sopka chvíli před výbuchem, podrážděná, plačtivá.. Ale rychle se to mění :o)