Schovanka 4 - První návštěva v poradně

Poslední dva týdny jsem trávila návštěvami lékařů. Na počátku 8. týdne jsem byla se Schovankou v těhotenské poradně. Před návštěvou jsem dostala od sestřičky lahvičku na moč a poučení, ať příjdu na lačno.

Do poradny jsem se dostavila skutečně hladová s lahvičkou, sestřička zkontrolovala moč, změřila mi tlak (115/70 - normální) a zvážila mě.

Vážení mě docela pobavilo, na váhu jsem si stoupla bez bot, ale úplně oblečená (džínové lácláče, tičko, svetr...), váha ukázala 59 - 60 kilo a sestřička se mě zeptala, kolik jsem vážila před těhotenstvím. To nevím, protože doma nemám váhu, ale podle oblečení jsem prokazatelně přibrala. Potom se ptala, kolik měřím, a když jsem řekla, že přibližně 162 cm, napsala do průkazky: počáteční váha 62 kg :o)

Paní doktorka mě vyšetřila, zjistila nějaký zánět na děložním čípku. Žádné problémy nemám, nic mě nebolí, nesvědí, neobtěžuje.

Zatím mi pouze odebrala vzorky a na výsledky nemám spěchat, protože pro bezpečnost Schovanky mě minimálně do 12 týdne nebude ničím léčit. To jsem docela ráda, stejně by mě všelijaké tabletky nebo masti jen znervózňovaly, jestli to Schovance neublíží.

Vydaly mi těhotenský průkaz a plnou náruč papírů na nejrůznější vyšetření. Žádanky na vyšetření krve (krevní skupina a Rh faktor, HIV, protilátky na zarděnky, bilirubin a několik dalších, po Vánocích ještě vyšetření na riziko Downova syndromu), návštěva na plicním, u zubního, interní vyšetření a EKG u obvodní lékařky.

Nejjednodušší byl odběr krve. Potom jsem se stavila na plicním s tím, že potřebuju jenom razítko do těhotenské průkazky, že u nich nejsem v evidenci TBC. Sestřička si ode mne vzala těhotenskou průkazku i kartičku

pojišťovny a pak jsem čekala mezi pacienty na plicním (doufám, že neměli žádnou nakažlivou chorobu), než na mě dojde řada. V ordinaci mi pan doktor vysvětlil, jak můžu TBC chytnout a když jsem odpřísáhla, že jsem žádnou z rizikových akcí, kromě pobytu u něj v čekárně, neabsolvovala, dostala jsem razítko.

Zubaře se snažím nezanedbávat, protože i přes veškerou hygienickou snahu mám snad v každém zubu plombu. Na zubním mi pan doktor naštěstí žádné další kazy nenašel, ale opravil mi dvě starší plomby. A poučil mě, že se v těhotenství musím věnovat zubům ještě o něco více, než obvykle.

V těhotenství je vlivem hormonů častý tzv. těhotenský zánět dásní, který po porodu obvykle sám ustoupí. Ale pokud je zanedbávaný, může zůstat chronický po celý život a těžko se jej zbavuje. Takže si mám koupit měkký kartáček na zuby na masírovat dásně (od dásní směrem k zubům), zejména dole vpředu. Drobné krvácení z dásní nevadí.

Kartáček už mám a po večerech pravidelně masíruju. Na další zubařskou prohlídku jsem pozvaná na začátek 8. měsíce a potom po šestinedělí.

Ještě se musím stavit u obvodní lékařky, už jsem k ní i nakoukla, ale čekárna byla plná kýchajících, smrkajících a kašlajících lidí. Nemám nejmenší zájem něco chytit, proto návštěvu ještě odkládám.

A co se děje nového u nás doma? Jen co se nejbližší kamarádky a známé dozvěděly, že čekáme miminko, už mám v knihovně o čtyři knížky navíc. Půjčily mi "Čekám děťátko" od Barbary Neesové-Delavalové, je tam popsáno a nakresleno podrobně vše o těhotenství, porodu, šestinedělí a krátce i péče o novorozence. Potom "Velkou knihu o matce a dítěti" od Elizabeth Fenwickové, příručka o těhotenství, porodu a péči o dítě do tří let. Vše je opět podrobně popsáno, tentokrát s fotografiemi. Obě ty knihy se mi moc líbí, klidně bych je doporučila ostatním. A dostala jsem také od maminky dvě knihy z doby, kdy si nás rodiče plánovali, ale přiznám se, že jsem do nich letmo nahlédla a pak je odložila. Našla jsem tam rady typu "když dítě pláče, podívej se, jestli není mokré. Když není, nevšímej si ho". Věřím tomu, že lékařská věda od 60. a 70. let postoupila kupředu.

Já i Jirka se na Schovanku moc těšíme, každý večer nebo ráno si s ní povídáme - pořád jako s holčičkou, doufám, že tím nenarušujeme vývoj případného chlapečka - Schovánka :o). Myslím, že nás oba pozná jednoznačně už na porodním sále.

Stále ještě mě zlobí žaludek, sice už ne většinu dne, ale někdy je to opravdu nepříjemné. Nevím přesně, jak vypadají těhotenské chutě, ale já nemám v poslední době chuť skoro na nic. Jím hlavně proto, že mám hlad. Samozřejmě, že jsou výjimky, tuhle jsem se dost nacpala špenátem, protože jsem na něj měla děsnou chuť (tímto chválím šéfkuchaře Jirku, umí vynikající špenát). Ale většinu času mě tlačí žaludek a na jídlo nemám ani pomyšlení. Možná za to můžou i nervy, svatba bude za dva měsíce, plánování vázne, v noci mě budí děsivé sny o svatbě. To byste nevěřili, co všechno se může ve snu stát už před svatbou... :o)

Dost bylo katastrofických zpráv, ozvu se znovu po Vánocích. Budou to naše první Vánoce ve třech, byť je zatím Schovanka maličká a schovaná v bříšku :o)

Jana, Jirka a Schovanka