Otec u porodu

Mnohé jsme v porodnici zažily na vlastní kůži pocit bezradného osamění, nejistoty a strachu z neznámého. Co bychom v takových chvílích daly za možnost chytit za ruku svého nejbližšího, za jeho pohlazení a milující pohled. Ano, většina žen si přeje prostou přítomnost svého muže, přeje si s ním sdílet náročné a zároveň mezní okamžiky svého vlastního i jejich společného života.

Ještě v roce 1989 bylo v Československu prakticky nemyslitelné, aby otec asistoval narození vlastního dítěte. V západním světě byla tou dobou přítomnost otce u porodu už léta naprostou samozřejmostí. Průzkum provedený v českých porodnicích v roce 2000 ukazuje, že dnes ženy u porodu doprovází zhruba 40% partnerů. V čem spočívá přínos otcovy přítomnosti u porodu a při narození dítěte? Může mít jeho asistence i stinné stránky?

Role partnerů u porodu se od šedesátých let, kdy začali své ženy doprovázet na porodní sály, postupně vyvíjí a mění. Zpočátku se v předporodních kurzech připravovali na roli "kouče". Spolu se ženami se seznamovali s postupem porodu, s dýchacími vzorci, které měly ženě pomoci lépe snášet porodní bolesti a vlastně od nich odvádět pozornost ke složitému dýchání. Při porodu měl partner hrát aktivní roli, v podstatě rodičku vést a pomáhat jí vyrovnat se s porodním procesem. Učil se masážním technikám a spolu s partnerkou úlevovým porodním polohám. Byl tedy tím, kdo měl svou ženu provést porodem až k narození dítěte.

Další otcova úloha spočívala v pozici "advokáta". Je to on, kdo rodičku a dítě brání před nadbytečnými lékařskými zásahy a jedná se zdravotníky. Zkušená porodní asistentka a učitelka předporodní přípravy Loisa Wilsonová vzpomíná, jak se část budoucích tatínků s vervou chystala, že si to s lékaři "vyřídí", a jak bylo proto důležité zdůrazňovat taktní jednání a učit jemnému umění v klidu vyjednávat. Jiní otcové se naopak hrozili při představě, že by se měli dostat do rozporu s autoritou lékaře.

Časem si zastánkyně a zastánci přirozeného porodu a přítomnosti otce uvědomili, že tak, jak je každá žena jiná a různé jsou její reakce během porodu, i každý muž je určen svou vlastní osobností a není možné očekávat, že se při porodu bude chovat podle předem daného modelu. I dnes se nastávající rodiče teoreticky seznamují s průběhem porodu, s vhodnými fyziologickými polohami, s přirozenými prostředky jak rodičce poskytovat úlevu. Zdůrazňuje se však přirozenost a "normálnost" rození, to že každá žena má od přírody v sobě zakódovánu schopnost porodit dítě a že je hlavně důležité, aby se cítila v bezpečí a přirozený průběh porodu nebyl rušen vnějšími vlivy a zásahy. (Mám tu na mysli nerizikový fyziologický porod.) V tomto smyslu je i partner podporován, aby spolu se ženou citově sdílel průběh porodu a narození dítěte a choval se, jak je mu blízké. Chce-li a vyhovuje-li to jeho ženě, hraje aktivnější roli ochránce a pomocníka. Na druhou stranu je stejně tak "správné", pokud jeho přítomnost rodičce "pouze" říká, že ji miluje a je při ní.

Zatím jsem se zmiňovala jen o rodičkách a partnerech, kteří si příchod miminka na svět společně sdílet přejí. Můžeme ale také slyšet ženy, které mají pocit, že rození je výhradní záležitostí žen, a muže by u porodu mít rozhodně nechtěly. Obávají se, že by pro něj přestaly být sexuálně přitažlivé, viděl-li by je v takovém "nedůstojném" stavu, kdy budou možná příliš hlasité, zpocené a neučesané. Podobný postoj má i řada mužů. Bojí se, že by pohled na ženu v bolestech nevydrželi, "nesnášejí krev" a i oni mají strach, aby zážitek z porodu nepříznivě neovlivnil jejich další sexuální život. Je dobré, když o svých pocitech hovoří. Jistě jsou ovlivněny vztahem k vlastnímu tělu, charakterem partnerského vztahu a tradičním společenským klimatem, kdy jsou role muže a ženy zřetelně odlišeny. Budoucí rodiče by měli před narozením dítěte získat dostatek informací, a pak se rozhodnout podle vlastního uvážení. Jejich pocity je třeba respektovat.

Přestože v západním porodnictví je přítomnost otce u porodu takřka jednomyslně podporována, věhlasný porodník Michel Odent se provokativně ptá: Podporuje otcova přítomnost průběh porodu, nebo ho narušuje? Může jeho účast při porodu ovlivnit další sexuální život dvojice a jsou všichni otcové schopni se vyrovnat se silnými emocemi, které u nich porod může vyvolat? Ani dr. Odent nenabízí jednoznačné odpovědi. Budoucí rodiče, kteří si přejí společně prožít příchod dítěte na svět, i ti, kteří váhají, by mohli najít inspiraci v následujících řádcích.

"Nikdy nebylo pochyb o tom, že se zúčastním porodů. (…) S Loisou jsme vždycky všechno dělali společně. Po absolvování předporodního kurzu jsem se sice cítil připravenější, ale pořád jsem měl strach při představě, že v rukou budu držet novorozené miminko. (…)Dívám se zpět a svoji manželku vidím jako neuvěřitelně soustředěnou a silnou ženu. Byl jsem okouzlen, nemohl jsem uvěřit, jakou sílu má žena, která rodí. (…) Muž, který neviděl svou ženu rodit, nemá ucelený obraz o tom, co to znamená být matkou. Podceňuje mateřství.

Mé obavy z toho, jak budu miminko držet, se úplně rozplynuly při dotyku s tou novou pokožkou, pokožkou, která ještě nikdy nebyla "venku". Radost jsme s Loisou prožívali společně a to jedině posílilo pouto našeho manželství." (A. Wilson, Midwifery Today č. 51)

Dr. Christophe Massin, francouzský psychiatr a psychoterapeut, otec čtyř dětí, se věnuje výzkumu počátků života z hlediska dítěte i rodičů. O roli otce u porodu píše: "U většiny otců dochází k něčemu velice silnému, když jsou tak hluboce pohnuti pohledem miminka nebo voláním jeho hlasu. Muž si také uvědomí, kolik ze své osobnosti vydá žena, aby dítě přivedla na svět. Většina žen v přítomnosti partnera nachází úlevu a podporu." "Narození svou intenzitou bezesporu poskytuje výlučný prostor pro to, aby se náhle zrodila ničím nepodmíněná láska. Určité vzdálení otce nebo jeho nepřítomnost tento akt časově odsouvají. Když se toto citlivé období propásne, vztah se neutváří hned s takovou intenzitou a vyvíjí se postupně. Z tohoto pohledu nabízí blízká účast otce při narození možnost raného a silného setkání (s dítětem, pozn. aut.)." (Ch. Massin: Vous qui donnez la vie, 2001)

Dalo by se shrnout, že přítomnost otce u porodu může hrát pozitivní roli v několika ohledech:

• Během první porodní doby muž ženě pomáhá tím, že ji doprovází, "je s ní", žena se necítí osamocená a pociťuje lásku svého partnera. Není zanedbatelné, že někdy pouhá partnerova přítomnost může citelně ovlivnit chování zdravotníků a celkovou atmosféru na porodním sále. Muž může být ženě nejen psychickou oporou, ale může jí pomáhat i po fyzické stránce (masáže, jídlo, pití, fyzická opora při některých polohách, atd.). Ke konci první porodní doby a během druhé, jež končí faktickým příchodem dítěte na svět, se žena v ideálním případě uzavírá okolnímu světu, poddává se porodní síle a neměla by být rušena. Přesto jí zejména v nemocničním prostředí může přítomnost partnera nadále poskytovat pocit bezpečí.
• Jak dosvědčují předchozí citáty, muži mají příležitost poznat, čím žena prochází, a uvědomit si, jakého obrovského výkonu je schopna. Taková zkušenost většinou posiluje partnerův obdiv a úctu k ženě i k její mateřské roli.
• Příchod nového života na svět je mezním jímavým okamžikem. Muž a žena, kteří takovou událost prožijí společně, ji hodnotí jakou jednu z klíčových ve svém partnerském životě. Takový společný zážitek prohlubuje lásku a vzájemné pouto.
• Otec, který bezprostředně zažije narození dítěte, může ho pochovat, zachytí jeho pohled… , prožívá nesmírný citový zážitek velice příznivý pro vytvoření silného citového pouta a zrození nepodmíněné lásky. (V některých nemocnicích umožňují, aby si otec namísto matky po narození dítěte císařským řezem položil novorozeňátko na obnaženou hruď a zahříval ho místo inkubátoru!) Obecně se otcové, kteří byli přítomni při narození, ochotněji a dříve zapojují do péče o dítě.
• Nově zrozená rodina, která může společně po porodu odpočívat a vychutnávat radost z nového života a vzájemné blízkosti, zažívá nenahraditelné chvíle.

Nezbývá než zdůraznit důležitost předporodní přípravy, jak samostatné (četba, rozhovory se zkušenějšími rodiči, získávání informací o porodních zařízeních), tak účastí v kvalitních kurzech. Tak si rodiče mohou upřesnit své představy o porodu a způsobu příchodu dítěte na svět, stejně jako o prvních hodinách, dnech a týdnech po narození. V dobrém kurzu mají možnost vyjadřit svá očekávání i obavy a ujasnit si, co by mohlo právě jejich dvojici nejlépe vyhovovat.

Ecublens 24.9.2001