Partner u porodu pro mne znamenal jistotu

Rodila jsem už dvakrát, i když napoprvé narychlo císařským řezem. U obou porodů byl manžel také (u císaře jen za sklem - a ani to není úplně normální, ale nedal se odehnat). Před prvním porodem jsem si nebyla zcela jistá, jestli chci manžela u toho. On ale chtěl být při tom a já se nakonec rozhodla také tak. A rozhodně toho nelituji a zpětně si vůbec nedovedu představit že by tam nebyl. Pro mne znamenal především klid a jistotu. V článku se říká, že při porodu se žena uzavírá do sebe. Já jsem alespoň měla dost problém komunikovat se svým okolím, vůbec je vnímat. Byla jsem vděčná svému manželovi, že je se mnou a vytváří jakousi spojnici s okolím a pomáhá sestřičkám a doktorům domluvit se se mnou. Dodal mi klid, věřila jsem, že kontroluje, co se se mnou děje, co dělá doktor, sestra atd. Potvrdil mi to i po porodu. Ani druhý porod nebyl bez problémů a musím říct, že jsem o mnohém ani nevěděla, ale manžel ano. Také doktor probíral své rozhodnutí především s ním, asi věděl, že jsem "mimo". Bez téhle opěrné zdi, kterou pro mne manžel byl, si nedovedu porod vůbec představit. Samozřejmě, že společně prožité "silné" chvíle při i po porodu které jsme prožívali spolu nám přinesli mnoho - o tom ale píší i ostatní ženy, nebudu to opakovat, stejně bych to asi neuměla tak dobře.
Jediné co mne mrzí, že nemohl být manžel ani v jednom případě se mnou již v první době porodní. Rodila jsem v Kladně a v Podolí a ani v jedné porodnici nám to neumožnili. Poprvé jsem přenášela a když porod začal stále mi říkali, že je ještě dost času. Já bych ale nejradši měla manžela již u sebe. Po druhé jsem neměla bolesti (odtekla mi voda) a tak manžela nekompromisně poslali domů. Myslím, že více žen by mělo rádo partnera u sebe po celou dobu porodu.