Tělo se vyvolání porodu bránilo

Když jsme čekali naše první miminko, bylo mi během těhotenství většinou moc dobře. Občas mne sice bylo nevolno, ráno či večer, ale nikdy jsem nezvracela.

Nenechali jsme si prozradit pohlaví. Bylo nám to jedno a brali jsme to i jako hezké překvapení. Přečetla jsem si samozřejmě spoustu příruček a časopisů o průběhu těhotenství a porodu, ale bylo mi jasné, že každá žena může tyto fáze prožívat jinak.

Nejvíce mi pomohl předporodní kurz. Pár týdnů před porodem jsme si zaplatili čtyřhodinový kurz teorie a praxe o porodu, kterou jsme absolvovali s manželem, a já jsem mu za to byla moc vděčná. Také jsme navštívili dvě ze tří brněnských porodnic. Porodnici v Bohunicích a u Milosrdných bratří. Do porodnice na Obilném trhu jsem se ani nešla podívat. Rok přede mnou tam rodila moje švagrová a nikdo tehdy nepoznal rozvíjející se nebezpečnou laktační psychózu. Pár dnů po příjezdu z porodnice ji museli oba bratři odvézt na psychiatrické oddělení, kde strávila s přestávkami téměř rok a nakonec skončila v invalidním důchodu. Vybrala jsem si tedy nakonec bohunickou porodnici.

Termín byl stanoven na 31. května, ale už nastal červen a miminku se ven nechtělo. Nijak jsem se tím netrápila. Ale když týden uběhl a nic se nedělo, měla jsem nastoupit na umělé vyvolání. Nastoupila jsem v pondělí, ale buď je moje tělo tak zdatné nebo jejich preparáty slabé, každopádně se nic nedělo. Ve čtvrtek přišel opět doktor, zavedl další preparát na vyvolání a přestěhovali mne rovnou na porodní box. Stahy pozvolna začaly zesilovat. Chodila jsem do sprchy a zase zpátky na porodní pokoj. Jenomže pak mne v noci vzbudila moje porodní asistentka a řekla, že porod se nerozbíhá tak, jak by měl, a prý mi píchne injekci, aby se stahy zase zastavily… Ráno přišla vizita, zavedli další prášek, ale tentokráte to bylo asi už něco silnějšího, protože do půl hodiny se dostavily tak silné stahy, že jsem do sprchy nebyla schopná pořádně ani dojít. Nakonec jsem dokázala už jenom ležet a snažila se dýchat tak, jak nás učili v kurzu. Když už se zdálo, že by se mohlo přistoupit k samotnému porodu, s pomocí manžela jsem se přesunula na porodní vak. Netrvalo to dlouho a celkem po pěti hodinách bolestí se nám v pátek 13. června ve 13 hodin a šest minut narodil kluk Vítek. Vítečka mi nechali nějakou dobu na bříšku a teprve pak ho šli vážit a ošetřovat. Kojení mne ze začátku bolelo, ale postupně to přešlo a asi za dva týdny už bylo vše v pohodě. Pár dnů, které jsem pak ještě musela přečkat na oddělení šestinedělí, nepovažuji za úplně příjemné.

Po více jak třech letech se blížil porod našeho druhého dítěte. I druhé těhotenství se obešlo bez zvracení, ale asi od třetího měsíce mi občas vystřelovaly bolesti od kostrče a křížové páteře. Bylo to někdy k nesnesení, občas mi tekly bolestí i slzy. Ale vydržela jsem, a čím více jsem se kulatila, tím to bylo lepší. Jednoho dne jsem jela na obvyklou kontrolu srdečních ozev. Miminko se však nechtělo hýbat. Napřed do něho přišla „šťouchat“ sestra, pak přišla i doktorka, a to už mi připadalo vážné. Poslala mě do porodnice. Prý si mne tam nechají přes noc a zítra nejspíše pustí domů. Pozdě v noci jsem procitla a zazvonila jsem na sestřičku. Byla jsem celá mokrá.

U prvního porodu mi voda sama nepraskla, takže jsem tento pocit zažila poprvé.

Postupně jsem cítila, že se ozývají známé stahy, zesilují a objevují se častěji. Volala jsem manželovi a on se objevil, zrovna když jsem byla přestěhovaná na box. Celý porod trval zase jen pět hodin. Opět jsem rodila na vaku a k mé radosti nám asistovala velice příjemná asistentka, která byla známá pořádáním svých kurzů. Ve čtvrtek 26. října v 7 hodin a 15 minut se narodil Matěj. Měl dvakrát obtočenou pupeční šňůru kolem krku. A dodnes si myslím, že malý Matýsek věděl, že se nemá v bříšku moc hýbat. I Matýsek ležel nahatý na bříšku, než ho ošetřili a omyli. Hned se však přisál a byl v kojení tak náruživý, že nejenom že nezhubnul, ale při propouštění dotáhl váhu na rovných 5 kil.

Nyní má Vítek 9 let a Matýsek zanedlouho sfoukne na dortu 6 svíček. Většina nepříjemných zážitků spojených s těhotenstvím a porodem byla zapomenuta a na povrch vyplynuly hlavně ty hezké zážitky.