Ať si to rozhodne sám, ale vy se tomu nebraňte.
Ahoj všem stávajícím a hlavně nastávajícím maminkám.
9.ledna se mi narodil chlapeček Románek. Původně jsem myslela, že budu rodit v Podolí, ale i když jsem tam poctivě docházela celý poslední měsíc těhotenství, v nejdůležitějším okamžiku mi oznámili, že jsou plní a ať si jedu někam jinam... takže jsem se o půlnoci ocitla u Apolináře na Praze 2.
To, že můj partner bude u porodu bylo naprostou samozřejmostí. Sama sestřička se ho zeptala, poznamenala si na něj telefon a dala mu vědět, kdy má přijet. Kdyby nebyla půlnoc, tak by se mnou zůstal, ale takhle jsme se mohli oba ještě do rána trochu prospat (nakonec jsme oba zjistili, že s tím spánkem to nebylo slavné).
Ráno ještě před porodními bolestmi za mnou přijel a "společně" jsme přivedli našeho broučka na svět (samozřejmě s lékařským personálem, který byl mimochodem bezvadný v každé situaci, a tak vřele doporučuji rodit u Apolináře, ale to jde o zkušenost...)
A teď konečně k mým pocitům. Ze začátku jsem se bála mít partnera u porodu, protože jsem nevěděla, jak to celé vezme. Samozřejmě jsme se o tom stokrát bavili a být u porodu bylo jeho přáním od začátku. K ničemu jsem ho nenutila. Nakonec jsem byla ohromně šťastná, že tam byl se mnou. Že jsme ty první chvíle prožili spolu. Když teď řekneme: "Když jsme byli s Románkem v porodnici", tak to pro nás moc znamená a nemusíme si nic vysvětlovat "jaké to bylo".
Kromě té psychické podpory mi můj partner dokázal poskytnout i podporu fyzickou během druhé doby porodní, kdy se aktivně na porodu podílel. A věřte, že je to úplně jiné, než když jste odkázány jen na cizí i když perfektní lidi.
A tak všem nastávajícím maminkám doporučuji: jestli Váš partner chce být u toho, až mu na svět přivedete potomka, dovolte mu to, ale pokud váhá, tak ho nepřesvědčujte.
Pokud tam bude sám o své vlastní vůli, nemusíte se bát, že se mu nějak zošklivíte. Naopak. A určitě pro něj budete stále velice sexuálně přitažlivá i po porodu.
P.S. Jen na to potom najít dostatek času :-)
Odpovědět