Učí se děti ve škole druhý cizí jazyk i jinde?

V Česku v poslední době vzbudila rozruch možná úprava Rámcového vzdělávacího programu, podle kterého už by nemusela být povinná výuka druhého cizího jazyka na základních školách. Přinášíme přehled, jak mají okolní státy nastavenou výuku dalších cizích jazyků.

Výuka druhého cizího jazyka je v Česku od školního roku 2013/14 povinná nejpozději od 8. ročníku základní školy. Expertní panel Hlavních směrů revize RVP uvažuje o možnosti ponechat jeho výuku na základních školách a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií jako volitelnou. EDUin přináší základní srovnání, jaká je situace s výukou druhých cizích jazyků v evropských státech.

Mezi jednotlivými státy panují různé přístupy už k výuce prvního cizího jazyka. Přehled najdete ZDE. Liší se i výuka druhého cizího jazyka.

Polsko

• děti se začínají učit druhý cizí jazyk ještě před 11. rokem
• dva a více cizích jazyků se na základních školách podle dat Eurostatu učí téměř 97 procent dětí

Francie

• druhý cizí jazyk se žáci začínají učit mezi 13. a 14. rokem (stejně je to v ČR)
• dva a více cizích jazyků se na základních školách podle dat Eurostatu učí 75 procent žáků

Německo

• výuka druhého cizího jazyka není povinná
• druhý cizí jazyk se učí 36 procent dětí

Itálie

• výuka druhého cizího jazyka se v poslední době změnila z nepovinné na povinnou
• dva a více cizích jazyků se na základních školách podle dat Eurostatu učí skoro 97 procent žáků

Maďarsko

• výuka druhého cizího jazyka se v poslední době změnila z povinné na nepovinnou
• dva a více cizích jazyků se na středních školách učí skoro 7 procent dětí na základních školách

Lucie Slejšková, analytička EDUinu: Pro pochopení dat je dobré porovnávat mezi sebou státy, v nichž výuka druhého cizího jazyka začíná u žáků zhruba ve stejném období. Obecně platí, že čím dříve se s povinnou výukou druhého cizího jazyka v evropských zemích začíná, tím větší procento žáků jej logicky studuje. Nejméně žáků studuje 2 a více cizích jazyků v zemích, kde výuka druhého cizího jazyka není povinná. Výjimku z tohoto pravidla tvoří země přirozeně bilingvní (např. Lucembursko) a skandinávské země.