Život s ADHD a poruchami učení

Potvrdil tak své podezření na ADHD, dyslexii a dysortografii. Jaké bylo vyrůstat a žít s těmito poruchami a co doporučuje pro zvládnutí zaměstnání?

Diagnostika specifických poruch učení

V necelých čtyřiceti letech se Michal rozhodl poprvé v životě podstoupit diagnostiku poruch učení a pozornosti. Má malého syna a k výchově chce přistupovat zodpovědně. Rozhodl se proto nejprve především poznat sám sebe. Tušil, že s ním není vše v pořádku. Učení a škola mu neevokují nejlepší vzpomínky. Napsat text bez chyb je pro něj nepřekonatelná překážka. Potřebuje pohyb, musí neustále zaměstnávat ruce. Dost často mu také unikají detaily. Má problém věci dotáhnout do konce, soustředit se na zadání nebo složitější text.

Vyšetření u Michala nakonec prokázalo ADHD a specifické poruchy učení. Sám má tendenci svou diagnózu spíše zlehčovat, má pocit, že je to „přehnané“. Nerad mluví otevřeně o svých problémech, protože má pocit, že se to nakonec obrátí proti němu. Syn je ale celý po něm a nyní je v první třídě. Michal vnímá, že má malý také problémy s udržením pozornosti. Diagnostikovat syna zatím nenechal (možná později), ale snaží se mu co nejvíc pomáhat, a hlavně vyvarovat se chyb, kterým byl on sám vystaven. Proč Michal nevzal svého syna do pedagogicko-psychologické poradny, i když má pocit, že má problémy s pozorností? „Nemám rád škatulkování, nechci, aby se na něho ostatní dívali skrz prsty, není přece žádný hlupák.“

Slušňák s problémovým chováním

Michal popisuje sám sebe jako slušňáka, ale stejně měl ve škole problémy s chováním. Musel si neustále s něčím hrát, kousal si nehty a byl neposedný. Když se dnes učí se synem, dbá na to, aby se škole věnoval až je vyběhaný. I jemu pohyb vždy pomáhal. „Při učení si třeba házíme s míčkem, nebo když syn dobře odpoví skočí, vpřed, za špatnou odpověď dělá například pět dřepů,“ popisuje školní přípravu se synem.

Další věc, se kterou ve škole bojoval, byly zápisky. Své poznámky popisuje jako chaos. „Nikdo nás neučil, jak si udělat zápisky, všichni píšou, co to jde, a vůbec nepřemýšlí nad tím, co píší,“ říká Michal. Uvítal by, kdyby se děti učily pracovat s myšlenkovými mapami a využívaly je při dělání zápisků. Je přesvědčený, že by mu takový minikurz ve škole pomohl.

ADHD a nedostatek času

Času se Michalovi, zejména ve škole, nedostávalo. Ve škole vše odevzdával jako poslední. Rodiče ho stresovali, protože mu všechno dlouho trvalo. U zkoušek měl pravidelně bolesti hlavy. Má pocit, že rychlost byla ve škole pro hodnocení určující, ne úroveň znalostí.

Postupně přišel na to, že ztrácí čas třeba i tím, že pracuje na úplně jiném zadání, a až po nějaké době, pokud vůbec, tuto chybu zjistil. Nebo si špatně přečetl otázku. Potřeboval si proto všechno překontrolovat, dvakrát přečíst, aby měl jistotu, že všemu porozuměl a že skutečně pracuje na správném zadání.

Řešil to tím, že byl na sebe tvrdý a nepodceňoval přípravu. Aby si zapamatoval například nová slovíčka v cizím jazyce, musel si je často opakovat a nejlepší bylo, když je mohl aktivně použít.

Svého syn vede ke čtení, aby dobře rozuměl textu, a také aby se uměl přesně vyjadřovat. Věnuje se mu, kontroluje, že látku umí, a hlavně ho hodně chválí. Snaží se být trpělivý a soustředí se na výsledek, nikoliv na čas.

S nedostatkem času u Michala souvisí i pocit, že si nemůže pořádně utřídit myšlenky. Vždy dělal více činností naráz a nedokázal se soustředit na jednu věc, ztrácel se v množství nápadů. Ve výsledku pak spoustu věcí nedotáhl do konce. Potřeboval si najít systém, ve kterém by byl schopen fungovat, srovnat myšlenky a různé nápady, dokončit úkoly. Nakonec mu pomohl velký papírový diář, který má stále u sebe a kam si okamžitě zapisuje, co ho napadne, co potřebuje nebo chce dělat. Vytváří si v něm tzv. To Do listy a postupně škrtá, co je hotovo. Z chaosu si tak buduje systém.

Srovnávání a sebedůvěra

Michal má staršího bratra, kterému šlo vše bez potíží a rychle. Něco se naučit pro něj nebyl problém. Celé dětství vyrůstal v jeho stínu a rodiče je hodně srovnávali. To mělo významný vliv na jeho sebevědomí. Byl pomalejší, což znamenalo horší. Svého syna chce srovnávání uchránit. „Každý z nás je jiný a je třeba rozvíjet to v nás, co nám jde. Jen tak si můžete vybudovat dobré sebevědomí,“ říká. Právě proto syna hodně podporuje a často chválí.

Michalovu sebevědomí pomáhal sport a také kreslení, ve kterém vynikal. Odmala ho kreslení uklidňovalo a sešity měl plné kresbiček, i když s poznámkami to už bylo horší. Později si uspořádal vlastní malou výstavu, kreslil své kamarády.

Jeho sebevědomí hodně vzrostlo, když se dostal na vysokou školu. A také mu pomohly zkušenosti ze zahraničí. Poprvé na delší dobu odjel do Anglie, kde pracoval jako au-pair. Domů se vrátil s vyšší sebedůvěrou. Později vycestoval také do USA. Velkou ranou pro něj ale bylo, že musel dvakrát ukončit studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Podle jeho slov to bylo kvůli jeho nepozornosti a troše smůly. Bakaláře dokončil později v rámci dálkového studia na soukromé vysoké škole.

Jak Michal sám přiznává, vybudovat si sebedůvěru pro něj nebyl jednoduchý úkol a trvalo mu až do dospělosti, než si začal uvědomovat své přednosti. Mezi své přednosti řadí kreativitu, a také to umí dobře s lidmi. I proto si našel zaměstnání v personalistice, kde může tyto své vlastnosti plně využít a navzdory svým obtížím se uplatnit, získat ocenění a být úspěšný.

Jak zvládat zaměstnání se specifickými poruchami učení?

Ve svém současném zaměstnání se „naučil chodit“. Velký problém pro Michala stále představuje pravopis. Částečně i proto, že vyrůstal na Slovensku. Důležité texty si proto nechává od někoho zkontrolovat. Využívá také předepsaných šablon, které jsou gramaticky v pořádku. Častěji než kolegové používá telefon a s lidmi jednoduše hovoří. Oblíbil ai také komunikaci v angličtině. Chyby v cizím jazyce tady nikoho tolik nepohoršují.

Michalovými vzory jsou například IT guru Steve Jobs nebo podnikatel a miliardář Richard Brandson. Vnímá je jako úspěšné a kreativní vizionáře bez dokončeného vzdělání. Jejich příběhy mu dávaly sílu probojovat se vlastními potížemi, školními neúspěchy a ukázaly mu, že v životě se cení i jiné věci než jedničky v indexu.

Křestní jméno vypravěče bylo změněno z důvodu ochrany soukromí.

Autor: Autorský tým APIV B

Projekt APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi) přišel v loňském roce s interaktivním webem pro rodiče a pedagogy Zapojmevšechny.cz. Tento web vznikl s ambicí stát se praktickým průvodcem společným vzděláváním a vlastně kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Při její tvorbě jsme mysleli nejen na potřeby pedagogů, ale slouží i jako inspirace a vodítko i pro rodiče, ať už jako nástroj srovnání dobré praxe s praxí reálnou, nebo jako inspirace pro podporu rozvoje vlastních dětí. Projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npicr.cz) a je spolufinancován EU.