Jak jsme válčili s ADHD

Oblíbený herec Petr Vacek vám každý měsíc vypráví o tom, co pro něj znamená být otcem. Je hrdým tatínkem Jonáše, Hanky, Eliáše a tento rok se mu narodil Benjamin. Jeho vášní je ekologie.

S ADHD (neboli poruchou pozornosti a hyperaktivou) jsme bojovali u obou mých prvních dětí. Mám dost zážitků. Některé bych oželel, jako třeba kurs v Praze v Modřanech. Příprava na nový školní rok, syn měl tehdy jít do třetí třídy. Hned první den odpoledne si mě paní doktorka, která kurs vedla, vzala stranou, začala mě šťouchat do ramene a řekla : „Hele, máme problém“. Syn je prý agresivní a nevychovaný a prý je to moje vina, protože syn kopíruje otce. Neumí se chovat u stolu, v kolektivu, při práci... vlastně nemá žádné sociální návyky. Kdoví, jestli ho paní doktorka na kursu vůbec nechá. Nakonec se „smilovala“.

Syn mohl zůstat a paní doktorka mi průběžně hlásila „své úspěchy“. Jak ho učí základům slušného chování, že už díky ní umí používat příbor a tak podobně. Párkrát jsem se snažil s paní doktorkou domluvit, ale marně. Ač velmi důrazně vyžadovala slušné chování od dětí, sama mě nenechala ani dokončit větu. Až ke konci jsem pochopil, jaké to celé mělo vlastně smysl. V Modřanech to fungovalo podobně jako u scientologů. Nejprve vás zdeptají, vnutí vám pocit viny a pak se postaví do role spasitele, bez kterého vy a vaše dítě nemáte šanci. Samozřejmě, že kurs byl placený. A jak jsem pochopil, většina rodičů se se svými dětmi vracela. Všichni vyděšení a vděční paní doktorce.

My už jsme tam nikdy nešli. Na doporučení jsme zašli za dr. Kuncovou a dr. Mýtinovou. Tam všechno probíhalo v klidu a pohodě. S dětmi nebylo nutno zacházet jak ve vojenském přijímači, ani ze mne nikdo nedělal asociála, co jí doma pod stolem rukama. A světe div se, tyhle dvě dámy nám pomohly stokrát víc než polepšovna v Modřanech.

Proč to celé píšu – na své kůži jsem poznal, jak snadno se dá zneužít strach rodičů, jejichž děti trpí dysfunkcí. Přitom možná není problém v dětech, ale v nás rodičích. Drezírujeme své děti a snažíme se je vylepšovat. Nebylo by lepší smířit se s tím, že holt naše dítě nebude dokonalé? Co mu spíš dát najevo, že ho milujeme, i když píše jako čuně. No a co? Většina dětí s ADHD má zase přidáno někde jinde, často jsou nadprůměrně inteligentní.

Milí rodiče dětí s dysfunkcí, vemte si příklad ze mě a nedělejte stejné blbiny. Jasně že děti s těžkými poruchami učení odbornou péči potřebují. To ale neznamená, že jste naprosto závislí na odborníkovi a že si musíte nechat všechno líbit, když je to „pro dobro dítěte“. I mezi psychology jsou odborníci a „odborníci“. A spoustě dětí nejvíc pomůže, když vědí, že je máme rádi i se všemi chybami a dysfunkcemi.