Choulostivé zranění

Adámek se naučil dost nových věcí, máme různé zážitky, a proto jsem se rozhodla napsat další pokračování již nyní. Aspoň to nebude tak dlouhé jako minule. ;-)

Nejdřív bych asi začala tím, co nového umí. Přetáčení na bříško už vypiloval dokonale a jde mu to na obě dvě strany - přes levý i přes pravý bok. Dokonce bych i řekla, že nyní je nejraději na bříšku než na zádech. Položím ho, ani nestihnu sáhnout pro nějakou hračku a už je přetočený na bříšku. Když mu bylo 5 měsíců a jeden týden, přidal i přetáčení z bříška zpět na záda. Povedlo se mu to tehdy asi třikrát za sebou odpoledne a pak ještě večer, když přišel Skoky z práce. Asi chtěl potěšit i tatínka a předvést mu, jak se obrátí. Ležel rozvalený na pohovce, převrátil se na bříško a koukal okolo. Najednou vedle sebe uviděl autosedačku, ale ještě lákavější pro něj byla přezka popruhu, která z ní visela přes okraj a kývala se sem a tam. Neodolal. Natahoval se vzdálenější rukou tak dlouho, až se převalil zpátky na záda. Hned jsem ho otočila na bříško a přetočil se znovu. Pak si dal na pár dnů pauzu, byl lenivý a převracet se nechtěl. Asi po týdnu ho napadlo zkusit to znovu a od té doby se nám doma převaluje, občas i válí sudy a otáčí se dokola jak ručičky hodinek.

Přesunula jsem ho proto z "výšky" na deku na podlahu. Předtím ležel na naší posteli, která přes den slouží jako pohovka. Ale svým cestováním už se nebezpečně blížil k okraji. Hraní na podlaze mělo ale také jeden háček. Na bříško se obrací skvěle, otáčí se celým tělem, neprohýbá se v zádech a nezaklání hlavu. Zpět na záda ale nejdříve nakloní hlavu na stranu, natočí se na bok a potom převáží zbytek těla. Hlava tedy dopadne na deku jako první a občas je to docela slušná rána. Přece jen ten beton na podlaze trochu zaduní a Adámek pak pochopitelně začne plakat. Musela jsem tedy přidat ještě jednu vrstvu, na koberec nejdříve položím vlněnou deku a pak teprve deku na hraní. Zatím si Adámek nestěžoval, tak je to snad dobré.

Slintá stále dál, nyní přidal ještě prskání a bublání. Nevím, jak to jinak nazvat. Sešpulí rty a nahromaděné sliny "vyprdí" ven. U úst pak má bubliny, které nejradši o něco, nebo o někoho otře.

Nyní něco o tom zranění. Před necelým měsícem jsem byla s Adámkem u dětského urologa, aby ho zkontroloval po operaci. Varlátko je v pořádku. :-) Ještě jsem se ho ptala na jednu věc, které jsem si všimla. Když je nahatý a lochtáme ho třeba na bříšku, tak levé (operované) varlátko jakoby vtáhnul dovnitř. Pravé vždy zůstalo normálně viset. Dozvěděla jsem se, že to je jedině dobře, jde o reflex. Sám pan doktor řekl, že se diví, že po operaci zůstal reflex zachován. Spíš by věřil tomu, že se vtahovat nebude. Pak se ještě jako urolog podíval na předkožku. Má ji zúženou, takže při koupání máme přetahovat. Do jednoho, maximálně do dvou let by ji měl mít uvolněnou. Již dříve jsme ji občas zkoušeli přetahovat, ale ne zrovna pravidelně. A začali jsme tedy přetahovat častěji. No, on vlastně přetahuje Skoky, nechávám to na něm. Přece jen jako chlap tomu asi rozumí víc. Předminulou sobotu večer se to najednou podařilo a vykouknul na nás i kousek žaludu. JENŽE! Jenže jak jsme se Adámkova pimplíka (tak ono ústrojí nazýváme) dotýkali, najednou se začal napřimovat, ztvrdnul a trošku se zvětšil... Pimplík však změnil své rozměry zrovna v okamžiku, když se Skokymu podařilo předkožku přetáhnout. Jemná kůžička takové velké změny nevydržela a na dvou místech se trošku natrhla. Jedna ranka byla asi 1 mm dlouhá, druhá asi 3 mm.

Další den, to už byla neděle, začal mít Adámek problémy při čůrání. Muselo ho to hodně pálit a štípat. Vždy začal hodně plakat, ale po pár minutách přestal, jako by nic. Odpoledne už mi to nedalo a volala jsem na dětskou pohotovost, jestli s tím můžeme něco dělat a pomoci mu. Museli jsme tam zajet i osobně, lékařka se na zranění podívala. Předepsala nám mastičku Bactroban proti infekci (na krabičce je uvedeno: antibiotikum k ošetření kůže) a roztok heřmánku Chamomilla (ten ani předepisovat nemusela, stejně není pojišťovnou hrazen). V heřmánku ho máme koupat a během dne ještě namočit kousek gázy do heřmánku a omotat ji okolo pimplíka. To jsem zkusila jen jednou, Adamovi se pochopitelně nelíbilo, když měl mezi nožkami mokro. Mastičku jsme měli mazat třikrát denně. Mastička měla spíš špatný, než dobrý účinek. Slepila mu vývod z močové trubice a nemohl čůrat. Než to "lepidlo" pročůral, plakal, nebo spíš řval, ještě víc, než když ho to pálilo bez mastičky. Nedalo mi to a po dvou dnech jsem opět šla s Adámkem za dětským urologem, aby se na to podíval přímo on. Potvrdil mi moji domněnku, že mastička mu pimplík zalepí a nemůže pak čůrat. Mastičku proto mazat nemáme, jen koupat v heřmánku, což je účinnější. Přesně podle pravidla "méně je někdy více". Dostala jsem injekční stříkačku, aby se heřmánek dostal přímo k ráně. Prostě heřmánek mu mám stříkačkou vstříknout rovnou do pimplíka, klidně i 2 ml. Vyvalila jsem na něj oči a ptám se, jestli se do tak malého pimplíka tolik roztoku vůbec vejde! Obávat se nemám ničeho, klidně můžu i protitlakem, zase to všechno vyteče ven.... Normálně koupat ho můžeme, jen mám po koupání vždy ránu ošetřit heřmánkem.

Tak se víc jak týden po našem bytě linula vůně heřmánku a při každém přebalování jsme ošetřovali zranění. Adamovi se to moc líbilo, když jsem se dotkla pimplíka, pokaždé se rozchechtal. A také velice často pimplík zase měnil rozměry... ;-) Nejdříve jsem to jen tak lehce otřela gázou namočenou v heřmánku a pak přišla na řadu stříkačka. 2 ml se mi dovnitř asi nikdy nepodařilo najednou dostat, teklo to všude okolo. Svůj účel to ale splnilo, rány jsou již zahojené. Po dvou týdnech máme přijít na kontrolu. Teď je jen důležité, aby se mu tam nevytvořily jizvy, to pan doktor mluvil něco o tom, že by se obřízce nevyhnul. Což pochopitelně nechceme.

Plavat jsme tedy byli i přes Adámkovo zranění. Moc se mu to líbí, ve vodě ani jednou neplakal. Na poslední lekci dvakrát pobavil všechny přítomné. Nejdříve se zmocnil hračky (kachnička) a jak je u něho zvykem, hned ji prozkoumal i pusinkou. Jako správný "mistr žužlání" si pak už řekl, že ji přidržovat ručičkama nepotřebuje a rozpažil. Podruhé se miminka vozila na desce jako na lodičce. Adámek byl na kraji a ten palec na nožičce uprostřed ležícího miminka byl asi neodolatelný. Tak ho taky vyzkoušel a ožužlal. Asi mu zachutnal, protože se k němu rád vrátil a ocucal ho ještě dvakrát. :o)

Po měsíci jsme byli v poradně. Adámek přibral tentokrát "jen" 540 gramů na celkových 8770 gramů. Do délky jsme naměřili 75 cm. Dostal poslední očkování z trojkombinace. Nad loktem měl poslední dobou sušší a drsnější kůži, tak jsem to paní doktorce ukázala. Jako na potvoru jsem to předešlé dva dny občas namazala měsíčkovou indulonou a vylepšilo se to, skoro zmizelo. Na jednom místě to ještě zůstalo, tak to bylo viditelné aspoň tam. Za ekzém se to považovat zatím nemůže :-), občas se u miminek taková vyrážka objeví a zase zmizí. Předepsala mi Excipial U Lipolotio, připomíná to pleťové mléko a mám to mazat tím. Měsíčkovou indulonu mi také doporučila, hodně na taková místa suché kůže pomáhá.

Za týden pojedeme na krátkou, spíše víkendovou cestu na Slovensko. Bude se konat důležitá rodinná oslava. Tentokrát jsme se rozhodli, že pojedeme na noc. Doufáme, že to Adam prospí a pojede se dobře. Nemá někdo zkušenosti s nočním cestováním s půlročním miminkem? Moji rodiče mi to doporučili, se mnou jezdili prý jedině na noc, vždy jsme celou cestu s bratrem prospali. Uvidíme, jestli bude synáček po mámě.... ;-)

P.S. Ostatním maminkám Adámků bych ještě chtěla napsat jednu říkanku. Myslím, že má úspěch. Když je rozčílený a neposedný, vždycky zabere a uklidní se:

Máma má Adama,
Adam dupe nohama,
dupe dupy, dupy,
okolo chalupy.