Křtiny

Adam se po operaci rychle uzdravuje. Byla jsem s ním na několika kontrolách na chirurgické ambulanci v Motole a také na středisku u dětské lékařky. Ještě si nás pozvala paní doktorka na kontrolu do ambulance za měsíc. Před týdnem jsem dostala svolení Adama i sprchovat (předtím jsme ho jen otírali žínkou), koupat ho můžeme, až mu vypadnou stehy. Stehy mu vypadly o víkendu. Ráno jsem našla v plence kousek nitky a po večerním sprchování vypadly i zbylé dvě nitky. Ještě se sprchováním radši několik dnů pokračujeme a jeho první koupel po 3 týdnech absolvuje asi tento víkend. Snad se mu bude ve vodě ještě líbit.

Tři dny poté, co nás propustili z nemocnice na mě skočila nějaká choroba. Po několika letech jsem opět zakusila jaké to je, když je člověk nemocný. No nic moc. Nemohla jsem vůbec mluvit, už jsem si občas chtěla vzít tužku a papír, abych Skokymu napsala, co bych potřebovala. Naštěstí jsme se nějak "domluvili" - já na něj křičela, ale ven vycházel jen slabý šepot. Pak se k tomu přidaly ještě desetiminutové záchvaty kašle a bylo mi opravdu mizerně. Takže týden po tom, co jsme navštívili pohotovost s Adamem, jsme si to zopakoval další víkend i se mnou. Pan doktor zkonstatoval, že mám zduřelé hlasivkové vazy a předepsal mi polykat Paralen (4x denně) a kloktat Anopyrin (3x denně). To jsem vydržela asi 2-3 dny. Upozornila jsem pana doktora, že kojím miminko. Prý jestli je to infekční, tak už to má také. To mi moc optimismu nepřidalo. Pro jistotu jsem si ale zavolala na linku kojení, jestli léky, které mi předepsal mohu bez problémů užívat. Odpověděli mi, že mohu a mohu i klidně kojit dále, když jsem nemocná.

Ještě jsme navštívili jednoho lékaře - ortopeda. Byli jsme na další prohlídce kyčlí. Doktor mu zkontroloval i páteř a vše má v pořádku. Máme se přijít ukázat ještě jednou za měsíc, ale nazval to už jen takovou "společenskou" návštěvou. :)

Adámek už začíná pomalu zjišťovat, k čemu jsou ručičky. Jednak si pořád cpe do pusy palec, ještě ho to nepřešlo. Vypadá to, že to bude trvat hodně dlouho, než se to odnaučí. Stačí, abychom zaslechli, jak něco mlaská a už je nám jasné, co právě Adam dělá. Jdeme mu ho vyndat a nahradit dudlíkem. Jenže většinou dudlíkem pohrdá, letí obloukem hned ven a chce mít v puse jen ten palec. Také si už pěstičky před očima prohlíží ze všech stran, občas nám chce naboxovat, to když je dá v pěst a "výhrůžně" nastaví před tělem. Hlavně ale už v rukou udrží různá chrastítka, mává s nimi okolo sebe, nebo se je také snaží trochu v puse ožužlat. Nejradši má asi velký zelený spínací špendlík. Dobře se mu drží v ručičce, chrastí, je lehký a dobře se s ním trefuje do pusy. Samozřejmě, že hračky ještě do ruky nebere sám, ale když mu hračku dáme do ruky, tak si ji několik minut drží, než ji odhodí.

Adam se už na nás směje skoro pořád. Stačí, abychom se na něj podívali, promluvili a už se směje. Také se nám ho podařilo rozesmát nahlas, jako dospělého člověka, pěkně od plic. :-) Má rád, když si ho položíme bříškem na ruku (jako letadlo) a "létáme" s ním po bytě. Nakonec zastavíme u zrcadla, koukne se do něj, uvidí tam sebe a nás a začne se smát.

Řekla bych, že už má i jistý "řád" ve spaní. Přes den si schrupne tak na půl hodinky po prvním ranním kojení, pak je vzhůru a přes poledne usne na 2-3 hodinky venku v kočárku. Odpoledne je skoro pořád vzhůru, okolo šesté večer ještě na chvilku usne. Pak přijde večerní hygiena (posunuli jsme ze sedmé hodiny až na osmou, občas i později) a usíná před desátou hodinou. Přes noc se už budí málokdy, když už se probudí, tak až kolem páté hodiny ranní. A to ani kvůli hladu, jen se opět nemůže trefit tím palcem do pusy, nebo to mají na svědomí prdíky a začne trošku kvíkat.. Většinou už ale spí celou noc a poslední týden se budil až v 8 hodin ráno. :-))) Pochopitelně, že tak to nefunguje přesně každý den, někdy spí přes den méně, někdy více.

Adam měl v neděli 20.8.2000 křtiny. Odehrálo se to v kostele Panny Marie, Královny andělů, na Loretánském náměstí v Praze 1. (Možná se někdo z Vás do tohoto kostela chodí na Vánoce podívat na velké vyřezávané jesličky a vhodit korunku do kasičky, aby se ovečka následně uklonila.) Přijeli také příbuzní a kamarádi ze Slovenska. Největší radost z vnoučka pochopitelně projevili babička a děda ze Slovenska a také tetička (Skokyho sestra) s přítelem. Ti přijeli už v pátek večer a od té doby nám "unesli" dítě. Pořád byli u něj, vozili ho v kočárku a nosili na rukou. (Na to nošení si nějak moc navykl, chce se nyní pořád nosit…) Viděli ho teprve podruhé, tetička úplně poprvé.

Adámka křtil kněz Zdislav, stejný kněz, který mne a Skokyho oddával. Nyní je i pokřtěný jako Adam. Zpočátku obřadu byl Adam hodný, všechno si prohlížel. Nejvíce ho zaujaly světla a malby na stropě. Jenže pak začal poplakávat a plynule přešel do breku. Byl u Skokyho na rukou, tak jsem si ho zkusila vzít já, jestli se uklidní. Pomohlo to až do chvíle, než mu kněz hlavičku polil vodou. To teprve začal kravál, v kostele se to ještě více rozléhalo a Adámek nebyl k utišení. Co kněz říkal jsme sotva slyšeli my (já, Skoky, kmotr a kmotra), kteří jsme stáli v blízkosti kněze a oltáře. Hosté už nemohli slyšet ani slovo, jen Adámkův řev.

Uklidnit se nám ho podařilo asi až 10 minut po obřadu. Potom klidně usnul. Myslím, že plakal, protože byl nevyspalý a já ho doma "násilně" probudila v 9.15 hod. Obřad začínal v 10 hod. a Adam ještě nebyl ani oblečený, ani najedený. Rychle jsem ho tedy nakojila, oblékla a do kostela jsme dojeli za rekordních 15 minut. Po obřadu jsme se ještě všichni šli na chvilku podívat do kostela v Loretě, abychom si připomněli, kde jsme měli se Skokym svatbu.