Po příchodu domů z porodnice

Z porodnice jsme byli propuštěni v pondělí 12.6.2000. Sice bylo ráno chladno a Skoky vzal pro Adámka různé oblečení včetně tenčího pleteného kabátku, ale cestou v autě začal být docela slušný pařák. Být v autě v takovém horku rozhodně není to, co bych vyhledávala s oblibou a ještě s miminkem… A to jsme ještě skrz zacpanou Prahu projížděli minimálně hodinu. Domů jsme dojeli asi za hodinu a půl - přesně tohoto jsem se obávala, pokud by porod začal v období dopravních špiček a my museli jet do Krče takhle zacpanými ulicemi. Při odchodu z porodnice Adam plakal, ale jen co jsme ho posadili do sedačky, tak usnul a spal celou cestu. :-)

Přijeli jsme domů a po dobu mého pobytu v porodnici se doma pilně uklízelo. Tedy spíš celá rodina uklízela, museli si na tak velkém úklidu vytahat ruce o pár centimetrů. Takže jsou teď umytá okna, všude utřený prach, prádlo vyprané a dokonce se nově vymalovala i chodba a schodiště… :-) Lednice plná hrnců s navařeným jídlem, ani jsme to všechno se Skokym nestačili sníst (polévku jsem nakonec po několika dnech musela vylít…).

Adámkovi jsme všechno v domě ukázali - hlavně kde má svůj pokojíček, ale zatím jsme se s ním domluvili, že bude spát u nás. Celkem nic proti tomu neměl a postýlka je tedy dočasně umístěna vedle naší postele. Přebalovat Adama ale chodíme do jeho pokoje, tam je přebalovací stůl.

Když jsem byla v porodnici, tak jsem si docela slušně "oddělala" záda. Jednak nemocniční postele nebyly nic moc, ale hlavně od toho neustálého zvedání Adámka z postýlky nebo z přebalovacího pultu (byl dost nízký, ten doma je naštěstí minimálně o 10 cm výš) a nošení na rukou. Zpočátku sice v porodnici pořád spal, dokonce první den po porodu nechtěl odpoledne nakrmit (ani sestřičky ho nevzbudily, jen napsaly "spí, kojení odmítá"), jak tvrdě spal. Další dny se ale z "poporodního spánku" probudil a všechno si vynahradil. Brečel hlavně v noci, i víc jak 2 hodiny v kuse. Sestřičky si ho už poslední noc chtěly odnést k sobě, abych si taky odpočinula. Jen co ale slyšel, že by šel od mámy, za 15 minut byl klid a oba jsme se aspoň na chvilku vyspali. Záda mě sice ještě stále bolí, některé dny více, některé méně, takže moje švagrová (rehabilitační pracovnice) přece jen bude mít práci napravit mi je a namasírovat.

Na první procházku jsme s Adamem šli ve středu. Vyrazili jsme se Skokym, s neteří Míšou a synovcem Davidem na poštu a na obecní úřad zaplatit nějaké poplatky.

Na poště jsme neuspěli a balík neposlali (jako obvykle jim nefungoval počítač…), ale na obecním úřadě částečně ano. Já jsem čekala s Adámkem venku, Skoky šel vyřizovat záležitosti sám. Sám pan starosta mu přišel gratulovat a vyptával se ho na zážitky z porodu. ;-) Chtěli jsme se dozvědět, jak nyní postupovat, aby měl Adam trvalé bydliště tady v obci. Sami nevěděli, co s tím dělat, zvlášť když já jsem trvale hlášena v Praze, Skoky sice zde v obci, ale je zase Slovák…. Tak snad to matrika sama nějak vyřeší - uvidíme.

Když nejdeme na procházku, tak dám aspoň Adama v kočárku na zahradu na čerstvý vzduch. Skoro pokaždé hned usne a někdy spí i 4 hodiny v kuse (já se zatím mohu věnovat typické domácí práci). To se uvnitř v domě přes den snad nikdy nestalo, aby spal takhle dlouho. Když je uvnitř, tak je přes den většinou vzhůru, nebo usne maximálně na hodinku.

Snažíme se Adámkovi zaběhnout určitý večerní "rituál", aby poznal, kdy se půjde spát. Možná je na to ještě brzy, někde říkají nebo píšou, že takovou pravidelnost začnou miminka vnímat až od 6 týdnů, ale myslím, že to nikdy neuškodí. Aspoň si na večerní rituál zvykneme hlavně my. V čem to spočívá? Přibližně ve stejnou dobu Adama vykoupeme, já ho nakojím a jde se do postýlky. Koupání má rád, vypadá to, že z něj bude vodní živel. Plakal jen poprvé, podruhé už jen občas a od té doby ani jednou. Dokonce mu nevadí, ani když umývám vlásky.

Několikrát denně jde i pod sprchu, to když se hodně pokaká a jednoduše by se to utřít nedalo. Takže šup zadeček pod sprchu a čistý je za chvilku. A sprchu má taky rád a nebrečí.

Nejlepší obličeje Adam vytváří hned po kojení. Když ho nakrmím a zvednu, aby si odříhnul, tak je schopný během 10 vteřin vykouzlit na tvářičce hned několik obličejů - od šklebení, zívání až po lišácký úsměv.

Po kojení

Adámek už měl také několik návštěv. Jako první ho byla doma navštívit paní doktorka se sestřičkou. Přijely ve středu 14.6., to mu bylo 6 dní. Paní doktorka ho prohlédla, poslechla srdíčko, změřila obvod hlavičky (37 cm) a fontanelu (2x2 cm). Také zkoušela, jestli má snahu zvedat hlavičku, jak se přitahuje za ručičky atd. Zvedání hlavičky na bříšku trénujeme a občas ji už sám zvedne a dokonce i 3-5 vteřin udrží. Občas sice místo hlavičky zvedá zadeček, ale ten přidržíme na podložce a už to jde lépe. Adam má ještě z pobytu u mě v bříšku vytočené chodidla dovnitř v kotnících (bratr se o tom vyjádřil, že je jako opička, stačí jen roztaženými prstíky uchopit nějakou liánu okolo…). Celkově má ale kotníky volné, takže mu máme dráždit chodidla a pak nožičky pěkně vyrovná. Celkový závěr paní doktorky - zdravý novorozenec. :o)

Sestřička mně a Skokymu ještě poradila jak o něho pečovat. A také jsme obdrželi recepty na Infadin (vitamin D), Kanavit (vitamin K), Sab Simplex (proti prdíkům) a dětskou mastičku s rybinou na prdýlku.

Další návštěvu, tentokrát už u nich v poradně, jsme absolvovali v úterý 20.6., to bylo Adámkovi 12 dnů. Také tentokrát prošel prohlídkou dobře, vše bylo v pořádku. Na váze už překročil svou porodní hmotnost a měl 4.030 gramů. Občas má studené nohy a dlaně, někdy mu dokonce jdou i do fialova. Ptala jsem se na to paní doktorky a mám hlavně dávat pozor, jestli k tomu dochází např. při kojení nebo při pláči. To by ho pravděpodobně poslala na kardiologické vyšetření, jestli nemá něco na srdíčku. Šelest na srdíčku nenašla žádný, proto asi nemá ještě dostatečně vyvinutý oběhový systém a má je někdy studené.

O víkendu se na svého prvního vnoučka přijeli také podívat Skokyho rodiče. Přímo se nad ním rozplývali blahem. A pak ho ještě navštívili různí další naši známí, návštěvám však ještě asi zdaleka není konec.

Noci zatím přežíváme, jak se dá. Někdy usne okolo 11 hodiny, pak ho jen dvakrát v noci nakojím a spí až do šesti do rána. Jindy usínáme s pláčem, no spíš s řevem, a o půlnoci je opět vzhůru. Také už jsme absolvovali noční procházky po bytě s Adamem na rukou, nejdelší zatím byla asi od dvou do půl čtvrté ráno. Skoky mi hodně pomáhá, "službu drží" hlavně do půlnoci, kdy je nejtěžší ho uspat, a já si v tu dobu trochu schrupnu a od půlnoci zase sloužím já.